Šmoulové

Mokuto

Když jsem se přibližoval kjedné skupince hollow, spadl jsem na kolena a z pusy mi vystřiklo menší množství krve. Pomalu jsem začal strácet vědomí. Nestačil jsem zadržet sílu mé zanpakuto, která začla pomalu ovládat mé tělo.

Mokuto -> Tvoje zanpakutou se pokoušelo získat vládu nad tvým tělem, ale vlivem okolí to nedokázalo. Ovšem vyčerpalo tě to. Potácel ses kdesi mezi bděním a bezvědomím a záře vycházející z tvého těla nabyla na intenzitě.

Mokuto

Slyšel jsem v hlavě řev mého zanpakuto, které se stále snažilo ovládnout mé tělo. Ležel jsem na zemi a čekal jsem až se na mně vrhne nějaký hollow. Cítil jsem jak se mi ničí celé tělo, ale nedokázal jsem svou zanpakuto zastavit.
Co je to za záři ? říkal jsem si v hlavě když jsem ještě stačil spatřit záři vycházející z mého těla.

Kurotsuchi Midori

Když je tak odmítla, aby nešli dovnitř, tak ti dva už chtěli být rychle doma. Proč bych měl spěchat? Radši půjdu pomaleji a budu naslouchat krásu přírody. Najednou se mu začala trochu motat hlava a obloha se stmívala a začal vítr. Trochu zrychlil, aby dohnal Tsukiho a Bulice. Ale nemohl je dohnat a bolest hlavy byla čím dál větší a i okolní svět směřoval do temnoty. Když už viděl v dálce Seiretei, pořád neviděl ty dva, ale měl strašný hlad. A tak si z kapsy vytáhl toust a k tomu prášek proti bolení v hlavě, sedl na kamen a začalo jíst.

Aukishiro Mikuzure
fuj co je to za sračku pomyslel si když tomu v poslední chvíli utekl pak se rozběhl na hollowa co se chtěl prát sekl ho a pak skočil na druhého ... Hodlal to vyřešit rychle.

Firel
Pokračoval jsem v chůzi pozdu do kopce a sledoval jak akushiro začíná bitvu.
Akushiro! Nemůžeme tady v tom bojovat! Polez co nejdál od tý divný garganty než si tě všichni podaj.
Potom se Mokuto začal nějak divně motat takže jsem ho podepřel a vedl nahoru. Ted jsme s mokutem byli snadný cíl.

Mokuto -> Cítil jsi téměř nesnesitelnou bolest celého těla a vnitřní zmatek tě zcela ovládl. Upadl jsi do bezvědomí a už nebylo vůbec nic, co bys mohl dělat.

Aukishiro -> Vyhnul ses podivné tekutině a ta dopadla na hollowa, který byl za tebou, přičemž mu rozleptala skoro půlku těla.
"Tak ale pánové, takhle by to nešlo," zabrušel naštvaně. Hollow, který byl původce kyseliny, se zatvářil, že se stydí.
"Promiň, on se vyhnul..." zamumlal smířlivě.
"Musíme na to systematicky, jinak se akorát pobijeme navzájem. Takže Pepa, Ronde, Bobr a Vilík si ho teď vezmou na starost, vy ostatní se jenom koukejte." Hollow s kyselinou zklamaně odešel o kousek zpět, asi nebyl mezi jmenovanými. Naopak čtyři hollow popošli dopředu, tedy, někteří popošli, ale ten jeden, co měl tvar housenky, se spíš připlazil. Jako první zaútočil vysoký hubený hollow s několika chapadly, která vystřelila a pokusila se Aukishirovi spoutat ruce a nohy.

Midori -> Možná to bylo tím práškem, možná toustem, ale bylo ti trochu líp.

Aukishiro Mikuzure
Zasmál se když nějakej hollow prohlásil že by to tak nešlo další smích vypukl v době kdy se dozvěděl jejich ména vy ste legrační hollowové prohlásil a začal se věnovat chapadlákoviNešahej na mě těma špinavíma prackama ! rozsekl mu chapadlo a skočil do vzduchu zase se chystal provést utok který provedl na hollowa v sukni[/b]

Firel
Mokuta jsem odnesl nahoru, celkem jsem se při tom zadýchal takže zpátky dolů se mi opravdu nechtělo.
Ještě jsem se podíval na Akushira který vypadal že to tam chvíli vydrží.
Tak pod Mokuto aspon k věži se dostanem. Hned jsem s mokutem pokračoval k věži a doufal jsem že Akushiro přivede armádu holowů do lepších podmínek.

Aukishiro -> "No, ty jsi celkem legrační shinigami," oplatil ti jeden z hollowů.
Jedno chapadlo jsi usekl, ale ostatní tě zachytila a omotala se ti okolo levé ruky a obou nohou.
"Doufám, ve fi pfipvaven umvít!" řekl hollow s velikánskými zuby, asi Bobr, skočil na tebe a chtěl ti ukousnout hlavu.

Mokuto-vnitřní svět

Otevřel jsem oči a všude byla tma Co tady ksakru dělám Ucítil jsem velké teplo vycházející někde za mnou. Když jsem se tam otočil, spatřil jsem velké zvíře, pokryté na některých místeh ohněm a civělo na mně zuby. Co si vlastně myslíš...že děláš ?! začal na mně řvát až se mi podlomily kolena. Kdybych tě nezadržel...bůhví jak by moje tělo dopadlo odpověděl jsem mu sklidným hlasem. To je mi upr*dele...kdybys mně nezadržel...byl bys na tom líp než teď ! zařval na mně ještě hlasitěji a zjeho tlamy vyšlehlo několik plamenů, které podpálily zem kolem mně. I přes to obrovské reiatsu vycházející z Huyimarova těla sem stále držel při vědomí. Teď abych tě zase dávál do pořádku řekl teď s klidným hlasem Huyimaru. Cítil jsem jak se moje normální tělo začíná hojit...Díky... usmál jsem se na něj, ale Huyimaru to ignoroval.

Firel
Odnášel jsem Mokuta k věži co nejrychleji to šlo, cítil jsem se mnohem lépe než dole ale pořád jsem cítil mravenčení a bolest hlavy.
Na akrobatický kousky se zanpakuto to asi nebude. ale rozhodně se tady bude bojovat lépe než tam.
Mokuto mezitím upadl do bezvědomí....
Nedělej si srandu dyt je tam hromádka tupců co si říkaj o smrt.
Doufal jsem že akushiro dovede holowy nahoru. a pak k věži...

Aukishiro Mikuzure
Kdybych udělal Sho tak by ho to odhodilo nebo možná by to odhodilo mně v horším případě by mi to mohlo vybouchnout v ruce začal se plně soustředit na reiatsu Hado no 1 ! SHO! zařval asi na celé udolí doufám že sem to stihl.

Mokuto -> Bohužel tvé tělo se hojit nezačalo. Správně by tak tomu mělo být, ale v tom podivném, zmateném a bolestivém prostředí, které tady vládlo, se to nestalo. Ale trochu se ti ulevilo, bolest se zmírnila, alespoň tedy v některých částech těla. Pravou půlku obličeje, pravé rameno a paži jsi necítil, takže tos nemohl posoudit.

Aukishiro -> Ano, vybouchlo ti to v ruce. Hollowa to zastavilo, to bylo pozitivní, ovšem s bolestí jsi zůstal zírat na pahýl své pravé ruky, o kterou jsi až po loket přišel. Nedalo se říct, že by ji to spálilo... částečně tedy ano, ale částečně bys také přísahal, že se sama jakoby rozplynula za vyzáření bledého světla. Bobr se odpotácel pryč a brečel, že to bolí. Jeho místo zaujal hubený, vysoký hollow, který nápadně připomínal kudlnku nábožnou, jen jeho "drápky" na rukou byly asi o trochu nebezpečnější. Nic neřekl, jen vydal podivný, vrčivý, hmyzí zvuk a rozvážně se připravoval ke smrtelnému bodnutí.

Aukishiro Mikuzure
vzal levou rukou zanpakuto která padala na zem au řekl na to že mu zmizela ruka Vy deb***vé ! zahráváte si stím nepravým ! udělal shunpo trošku dal od toho bodáku a blíž ke kudlance a řízl do ni


(doufám že ten výbuch zrušil i ty chapadla.)

Mokuto-vnitřní svět

Áááá.. Huyimarovo reiatsu extrémně stoupalo, až se otřásla zem. Jeho reiatsu mně srazilo k zemi. Žádní pitomý hollow mi nebudou bránit zařval a jeho reiatsu stoupalo někam, ven stohoto světa. Jeho reiatsu stále stoupalo a zem začla praskat. Sice jsem to přes tmu neviděl, ale apsoň jsem to slyšel. Pár kusů se odtrhlo a stoupalo někam vysoko, kde se pod návalem Huyimaroveho reiatsu rostříštila na několik malých kousků. Musím mu nějak pomoct... pomyslel jsem si a zavřel oči. Soustředil jsem se na to, abych dal svému zanpakuto veškerou volnost, protože jsem si myslel že mu v tom stále bráním já.

Aukishiro -> (Kdyby zrušil chapadla, tak by ti zrušil též ostatní končetiny, protože jimi máš omotané obě nohy a levou ruku. Měl jsi volnou jen pravou, jak jsem psala.) Bohužel zanpakutou se ti zachytit nepodařilo, jelikož levou ruku jsi měl pevně omotanou chapadlem. Takže nic nebránilo kudlaňákovi, aby se prudce rozmáchl a vrazil ti svůj bodák přímo do srdce. Není žádný dobrý způsob, jak to říct, takže to řeknu aspoň jednoduše - zemřel jsi. Ale rána v hrudi nebyla to, co tě zabilo, ne, něco takového by shinigami rozdýchal. Jenže to bodnutí spolu s výbuchem kida ti velmi destabilizovali reiatsu a spirituální částice, ze kterých jsibyl vyroben, už nedokázaly vzdorovat tlaku a chaosu zvenčí. Za bledé záře bílého světla, které z tebe vycházelo, ses rozložil na milióny malých kousků a rozplynul se v okolním vibrujícím vzduchu.

Mokuto -> Kdyby bylo okolí trochu stabilnější, nejspíš by ti tvůj zanpakutou hodně pomohl. Bohužel, to, že tě ovládal, způsobilo, že se tvé tělo snadněji rozpadalo. Vzhledem k tomu, že samotné toto místo už tě před tím uvedlo do stavu těsně před rozpadem - podobným, jaký postihl Aukishira. Takže netrvalo několik minut, než začalo působení tvého zanpakutou na tebe mít zničující vliv. Začalo to ihned. Jako první jsi přišel o pravé oko, kůži na pravé straně obličeje a o kůži a svaly na pravém rameni.

To, co se dělo Mokutovi, nezanechalo okolní prostředí nedotčené. Roztržená země, dunění a zemětřesení... kdo ví, jak to bude pokračovat? Do chaotických, urychlených částic všude okolo narazila další, neméně neorganizovaná síla. Bystrý pozorovatel si mohl všimnout, že záře okolo strážní věže zesílila a věž se začala od vrchu částečně bourat, částečně mizet.

Firel
Nad hlavou mi začala mizet věž a mokuto na tom taky nebyl zrovna nejlíp.
Prober se sakra! porfackuju mokuta zase nabyl vědomí.
Jelikož se začala rozpadat i věž musel jsem Mokuta odnést ještě dál, vyrazil jsem tedy k tomu baráčku kde jsem zachránili mayu.
A hlavně mi tu neumírej. Odpočinem si a pudeme těm holowům nakopat...
Pořád jsem doufal že nás Akusiro dožene.

Spoiler:

Mokuto-vnitřní svět

Na Huyimarovy bylo vidět že se nechce vzdát a věří že mi dokáže pomoct. Jeho reiatsu znova extrémně stouplo. Postavil se na zadní a poprvé jsem si všiml, jak je obrovský. Zařval a jeho tělo se rozzářilo bílým ohněm. Nikdy jsem ve svém vnitřním světě neviděl tolik světla. Vdálce jsem viděl nějaké výčnělky, zřejmně to byly hory. Huyimaru něco zařval, ale přes všechen ten tlak jsem zaslechl něco o dalším stupni. V tom se stalo něco, co mně dost překvapilo. I když mně uzemnilo další zvýšení reiatsu, nedalo se to přehlédnout. Oheň na Huyimarově těla změnila barvu na krvavě červenou a cítil jsem pod sebou trávu. Co se to děje ? zeptal jsem se sám sebe. Po chvíli se kolem začli objevovat stromy. To mám halucinace nebo co ? Čím více zde vznikalo života, tím méně na mně doléhalo Huyimarovo reiatsu. Když se mi podařilo vstát podíval jsem se na Huyimara. Ten jakoby skučel bolestí a po chvíli se rozplynul na mnoho malých částí, které hned zmizeli C...co...co to ? vyděsil jsem se. Mezi tím mně v normálním světě obalil jasně červený oheň, který mi neublížoval, ale spíše léčil, protože se, sice pomalu, ale začala mi spět narůstat kůže.
Ve vnitřním světě jsem začal hledat Huyimara v místech, kde jsem ho viděl naposled. Všude kolem bylo zeleno. Huyimaru ! zavolal jsem na kolo a pak jsem uslyšel kroky. Oročil jsem se a předemnou stála žena s oranžovými vlasy. Eh...kdo jsi ? zeptal jsem se ji. Ty mně nepoznáváš ? řekla milým hlasem a vtu chvíli jsem si uvědomil že vydává stejné reiatsu jako Huyimaru. Ale...jak.. poškrábal jsem se na hlavě. Tohle je má lidská forma... řekla a vmomentě stála předemnou, jakoby mněla shunpo na urovni sonida. Musel jsem na sebe vzít tuto podobu, abych ti mohl pomoci Ikdyž vypadal jako žena a mluvil ženským hlasem, stále o sobě mluvil v mužském rodě. Teď mně prosím omluv..dost mně to vysílilo...a poděkuj za mně tomu tvému společníkovi...že dostal tvoje tělo do klidnějšího prostředí, jinak bych na tom byl ještě hůř řekla trochu potichu a lehla si na trávu. A neboj...hned jak si odpočinu...vrátím toto místo do podoby jaká byla předtím dodal a usl.

Firel
Mokuto se neprobíral, mě docházeli síli a to jme byli teprve v půlce toho lesa mezi polorozpadlím sídlem a věží.
byl jsem značně vysílen z odnášení mokuta a odolávání chaotickým částicím které mezitím mile rozložili věž.
Zastavil jsem se a pomalu mokuta položil na zem. Hned na to jsem dopadl přímo na záda vysílením.
Potřebuju si trochu odpočinout... Podíval jsem se na mokuta který byl ještě v bezvědomí a začal trochu červenat. Nerozpadáš se doufám...
Následovalo ticho ve kterém bylo slyšet jen hlasité dýchání.

Firel
Pomalu jsem se rozdýchal z útěku před chaotickými částicemi.
Pořád v bezvědomí? Pohlédl jsem na mokuta ze kterého pořád sálalo červené světlo.
Pomalu jsem se zvedl, podom ještě chvíli oddechoval v kleče na zemi a poté jsem se přesunul k nejblišímu stromu.
Jak dlouho ještě hodláš být mimo... Promluvil jsem na Mokuta.
O strom jsem se opřel se založenýma rukama a snažil se trochu obnovit reiatsu.
Jsem zvědav jestli to bude vůbec možné.

Mokuto-vnitřní svět

Prohlížel jsem si Huyimarovo tělo. Bylo na něm vidět že se pomalu přeměňuje spět do své pravé podoby, protože na obličeji měl kousek červeno-černé kůže.
Už by ses měl probudit zamumlal něco ve spánku.

Mokuto

Otevřel jsem oči. Jedno oko jsem měl zalité krví. Pomalu jsem si sedl a podíval se na Firela Kde to jsem ? rozhlížel jsem se.

Firel
V půlce toho lesa mezi Místem kde stála věž a tou chatrčí ve které jsme našli Mayu.
Stále opřen o strom jsem otočil hlavu ke směru ze které jsme před chvíli přišli.
Akushiro nějak nejde. Zjistíme co s ním je nebo pudeme podat hlášení?
Druhá možnost se mi nezamlouvala. Hlášení by potom vypadalo jako že jsme Akushira opoustili, ale navrhl jsem ji protože ani jeden jsme nebyli ve stavu abyjsme se tam mohli vůbec vrátit, natož zdolat invazní armádu holowů.

Mokuto

No nevím..nejsem na tom nejlépe.. odověděl a nedával najevo že nevidí na jedno oko. Ale neměly bychom ho tam nechat ne ? zeptal jsem se a přejel si prstem po jedné jizvě.