Trénink

Akio Ukitake

Zvedne se a nahne se k Baru.Jestli ještě chcete nějak pomoci se soustředěním tak řekněte..jinak musím zajít něco ověřit a už se nevrátím??Když Baru zakývá že ne tak se usměje a vyrazí ven.Haori zapomene pověšené na háčku.

Suirou Kuchiki

Proč se na mě tak kouká? Nervózně jsem se usmál, abych se nedostal do potíží a chytil se rukou v týlu. Jeho pohled se mi nelíbí... Co má asi za lubem? Ehm. "Já bych měl raději jít, tady mohu jen těžko trénovat, aniž bych vás rušil." řekl jsem a nasadil zase kamenný výraz, vlastně jsem se k němu spíš vrátil, protože mi byl ten kamenný výraz vlastní. Uklonil jsem se všem přítomným a otočil jsem se, když jsem ucítil takový mrazivý pocit. Zavřel jsem oči a upadl jsem do temnoty, Tentei mě vlastně nikdy do mého světa nepustil, jen na jeho práh mezi vědomím a podvědomím.
Tentei? Co se děje? zeptal jsem se, nikoho jsem neviděl, má zanpakutou se vždy schovávala za tím tenkým závojem hranice dvou vědomí a ačkoliv jsme spolu mluvili často, nijak zvlášť jsme se nesblížili, zdálo se mi, že má zanpakutou je více odtažitá než já, ale zároveň jsem tušil, že to dělá jen a jen pro mé dobro. Zanpakutou toho kapitána... Co je s ní? Něco, něco... Něco se mi na ní nelíbí, jako by snad... Zranila někoho z rodiny Kuchiki... Víš, že mě takové věci moc nezajímají... Máš pravdu, omlouvám se... Ne, to je v pořádku, jsem rád, že jsem si s tebou mohl zase promluvit. Komunikace na prahu světa byla trochu více namáhavá než přímé proniknutí do vnitřního světa a tak to bylo i značně znát poté, co jsem oči otevřel. Jednou se snad dovnitř skutečně podívám... Chtěl jsem udělat krok vpřed, ale rozhodl jsem se nakonec zůstat a sledovat, jak vlastně cvičí kapitán se svým členem, když se zrovna nejedná o Kidou nebo fyzický boj.
Sedl jsem si na holou zem, pro někoho mého postavení naprosto nepřijatelné, dokonce až urážející, a sledoval mlčky ty dva, jak se snaží setrvat i v tom hluku, nakonec jsem přeci ale neodolal, sedl jsem si přímo do lotosového sedu a zanpakutou položil na nohy. Zavřel jsem oči a nechal se unášet vírem myšlenek. Během čehož kapitán 13. divize odešel.

Yoshiro

Po tom, co nás trénující Více-Kapitánka okřikla, jsem se musel pousmát. Bylo to zvláštní, od doby, co jsem se stal Kapitánem na mě snad nikdo kromě Razakiho nekřičel. Docela mi to chybělo, zvláštní, co?
Po příchodu Kapitána Kuchikiho jsem na pozdrav kývl hlavou, abych tedy nerušil snahu o spojení Více-Kapitánky 13. divize a její Zanpakuto. Možná by bylo lepší zmizet, než se dostaneme do nějakýho pořádnýho průseru.. Pomyslel jsem si. Protože jak je známo, tak já ve spojení s Kapitánem 11. divize, je přímo přitahujeme. Pořád jsem ale seděl a sledoval trénink, který byl pravděpodobně přerušen, jelikož Kapitán Ukitake odešel. Ummm.. Poškrábal jsem se na zátylku..

Hiboru Baru

otevřela na chvíli oči. Zjistila, že sedí na zemi a naproti ní sedí dva kapitáni na lavičce a civí na ni a jeden další kapitán na zemi a medituje. Alespoň ten na ni necivěl. Nevěděla, jak se má s touto situací vyrovnat. Odkašlala si tedy v naději, že jim dojde, že ona tu byla první a mohli by vypadnout.
"Ehm..."

Izanagi Kentaro

Začal pocitovat, že tu jsou špatně, ale zároveň ho lákalo poznat nového kapitána. "Taichou, nechcete jít s náma na saké? Nebo si trochu zatrénovat?" Pousmál jsem se. Rodina Kuchiki.... Proč jich poslední dobou potkávám tolik? Protože je přitahuje tvoje sexy tělo! Ozval se výsměšný hlas ishiho, který se dostal na povrch mého vědomí. Usmál jsem se ještě víc a čekal na odpověď.

Suirou Kuchiki

"Saké," probudil jsem se z polo-transu. "Nezní to špatně a vítáni zde nejsme, tak... Tedy půjdeme," řekl jsem klidným a smířlivým hlasem, zvedl jsem se na nohy, uklonil jsem se Baru na znamení rozloučení a pomalu se vydal ven.

Yoshiro

Saké? Mmm.. Že se do toho Ken-chanovi ještě vůbec chce. Pomyslel jsem si a podíval se na Kapitána 11. divize. Nevypadal sice vůbec jako někdo, kdo proležel celou noc v lihu, ale můj 6. smysl neošálí. Ale stejně není moc co na práci.. Vlastně, na práci je toho celkem dost, ale od toho mám Více-Kapitána, ale proč nezahnat nudu, že? Zvedl jsem se tedy a zamával na Baru. Áhoj.. Vyletělo ze mě ještě a hned na to jsem se vydal za Kapitány 11. a 5. divize. Byl jsem zvědavej na to, jak se ke mně bude Kapitán Kuchiki chovat, když jsem nahradil pozici jeho bratra.

Aki Maki

Objevil se ve své duši.Koukl kolem po prostoru.Všude kolem něj byly bílé stěny, ani neviděl kde končí.Musel kvůli stěnám pokrčit oči, když v tom uviděl osobu s kápí, která stála před ním.Došel k ní. "Jak se jmenuješ...?" Zeptal se, ale nic se neozývalo. "Slyšíš mě...?" Začal mu mávat před obličejem.Pořád nic. "Sakra...!" Naštvaně mu vrazil pěstí do břicha, ale on ho zastavil rukou. "Co to děláš...?" Ozval se zkřehotavý hlas toho muže.Vypadal tak na osmnáct. "Sorráč no, ale chtěl jsem abys mluvil...!" Řekl a zasmál se, přitom zavřel oči.Když v tom, ho srazí úder k zemi. "Kdo, co...?" Zařval a vyskočil na nohy. Zanpaktou se jen tlemil. "Ty, co si myslíš...ehm, jak že se jmenuješ...?!" Začal na něj řvát. "Já, k čemu ti to bude...?" Zeptal se zanpaktou. "Ehm, Watashi...počkat, jako co si myslíš že děláš...?Cpeš ze mě jméno...?Hmmm...!Hmmm...!" Začne řvát. "Né, promiň Watashi...jak že?" Zeptal se a nahodil důvěryhodný pohled. "Ježiš, přece no Jiga ne...?" Naštvaně zaječel. "Sakra...!" Zacpal si pusu. "Ty, swině malá...!" Začal na Akiho řvát. "Jsme stejně velký...!" Zarazil ho Aki, když v tom se zanpaktou těsně předním zastavil. "Nj vlastně...promiň...!" Omluvil se, když v to mu to zase došlo. "Vypadni už...!" Zařval a Aki se zase objevil v realitě. "Bezva...!" Pravil Aki a vyskočil na nohy.

Aki Maki

Dorazil na cvičiště a ihned tasil zanpaktou.Pohlédl se po cvičišti, a hned se pomocí shunpa objevil u cvičného panáka, do kterého začal zuřivě sekat a takhle pořád dokola...

Hikaku Kioshi

Vyběhl jsem z kasáren za Saiem a když jsem vyděl cvičiště přesunul jsem se tam rychle Shunpem abych mohl začít číst mangu dříve a pak abych se pustil do tréninku."To bude pro sai překvapení když tu budu dřív než on"

Sai Kazuma

Doběhl jsem na cvičiště a viděl jak tam se Hikaku chystá číst mangu dřív, než já... Ty zrádče... zakřičel jsem na něj a na tváři se objevily anime slzy... pak se přemístil shunpem k němu... To ani nepočkáš na svého kámoše?... hodil po něm vypitou plechovku Energy drinku...

Hikaku Kioshi

"Cože?Jakej zrádce kdo dřív příjde ten dřív mele" všiml jsem si jak naproti mně letí plechovka Energi drinku rychle jsem vytáhl své Zanpakuto a jedním švihem ostrou stranou nahoru jí přesekl vejpul a zase si sednul na zem a začal číst."To čumíš co trochu jsem se zlepšil od té doby co jsme se vyděli naposled pojď sem a rychle to přečteme ať můžeme trénovat."

Sai Kazuma

Jasně... usmál jsem se a sedl si vedle Hikakua... četl mangu a místy se i smál... jindy zase upřeně díval... Poté co jsem mangu dočetl jsem vstal a podíval se Hikakua... Tak jdeme? zeptal jsem se a z kapsy vytáhl další Energy Drink.

Hikaku Kioshi

"Jasně tak čím začnem"? zeptal jsem se Saie "Co takhle trénink s dřevěnými meči bez použiti Kidou,ale Shunpo povolene bude?" co ty na to ?

Sai Kazuma

Jo jasně proč ne... odpověděl Hikakovi a došel pro dva cvičné dřevěné meče... Poté co s s nimi vrátil hodil jeden Hikakovi a dopil drink... plechovku hodil na zem za sebe... Meč měl spuštěny dolů k pasu a otočený k Hikakovy bokem. Začneme?

Hikaku Kioshi

Chytil jsem meč za letu sklonil jej k zemi a odpověděl Saiovi "Jasně" uklonil jsem se a udělal 3 kroky dozadu "Boj"

Sai Kazuma

Pořad stál na místě a když Hikaku pověděl boj použil k němu shunpo a následně se jej snažil kopnout dolu do levé nohy svou pravou nohou... byl mírně pokrčený a jeho pravá ruka byla v úrovní brady, ale ne úplně blízko u ní... v levé ruce držel meč směrem dolu...

Hikaku Kioshi

když jsem jej uviděl u mojí levé nohy tak jsem hodil nenápadný úsměv "ach Sai to se dalo od tebe čekat tohle jsem u tebe viděl už hodně krát" tohle se mi rychle prohnalo hlavo vyskočil jsem vysoko do vzduchu saltemchytil jsem meč do obou ruk pevně a pokusil se Saie za letu seknou to zad

Sai Kazuma

Když jsem uviděl že Hikaku utočí zezadu... no spíš vycítil... tak jsem pustil svůj meč na zem a levou rukou se protočil na místě a mávl nohama (Vypadalo to jako nějaký trik s Capoiery nebo break dance). Meč byl směrován na mé záda, ale místo toho se meč Hikakua střetl s mojí pravou nohou (holení)... Poté co jsem meč vykryl jsem se od té levé ruky odmrštil dozadu a při létu popadl meč na zemi pravou rukou... Udělal jsem salto a dopadl na nohy pár metrů od Hikakua. Naraz meče do moji nohy mě ani moc nebolel, protože jsem na to byl zvykli když jsem při treningu ještě v rukongai kopal do stromu holeni.

Hikaku Kioshi

Tak přece jsem ho zasáhl Ale štvalo mě že to nebyli záda toby mu totiž aspoň trochu způsobylo zranění hmmm co teď najednou jsem se vymrštil nahhoru mezi koruny stromů a pořád se Shunpem přemýsťoval ze stromu na strom aby Sai nevěděl kde jsem

Sai Kazuma

Yare Yare... takový způsob boje prostě nesnáším. řekl jsem si když Hikaku zmizel v korunách stromu... Nechtělo se mi ho hledat a tak jsem tam jen tak stal a čekal kdy vyletí nebo co případně zase vymysli. Byl jsem však ve střehu a připraven se případně bránit před nečekaným útokem.

Hikaku Kioshi

Najednou jsem při běhu vyskočil z jedné koruny a rychlím Shunpem se pokusil Saie zasáhnout a takhle jsem to opakoval 5 krát abych ho zmátl na 6 krát jsem ovšem nezmizel ale zastavil se za ním a pokusil jsem se mu seknout zezadu do krku

Sai Kazuma

Docela mě štvalo když mě chtěl pětkrát zasáhnout, ale neudělal to... chtěl jsem to totiž vykryt, ale nepřestával jsem byt ve střehu. Zase blafuje? Půjde ze předu? nebo zezadu... proletělo my hlavou při šestém útoku, ale nechtěl jsem nic riskovat a radši jsem zaostřil své smysli, abych to lepé odhadl. Zezadu! řekl jsem když jsem slyšel zezadu švih meče. Podíval jsem se očkem dozadu a počkal si až bude meč trochu blíž. Poté jsem rychlosti meč chytil levou rukou za zády a švihl jim před sebe svou abnormální fyzickou silou. Moje učení bojového umění mi zbystřily hodně smysli a můj výcvik bojovaní na slepo tomu jen přispěl.

Hikaku Kioshi

Přesně tohle jsem chtěl aby se stalo když Sai použil svou abnormální sílu aby mě přehodil dopředu upustil jsem měč takže před sebe jenom švihl mím mečem mezitím jsem se pokusil mu vytrhnout meč z jeho pravé ruky tím že jsem mu mojí levou rukou uchopil jeho pravou paži a pokusil se mu ji vykroutit tím že udělám kotoul kolem jeho těla z pravé strany pokud by se z toho přece jenom nějak dostal stačilo by za pomoci pravé nohy vykopnout můj meč z jeho levé paže do vzduchu uchopit jej rychle do levé paže a namířit jej k jeho krku to by znamenalo výhru Tak a mám tě

Sai Kazuma

Jeho meč jsem odhodil dalékoo před sebe a můj meč jsem mu prostě dal a tak žádný z těch jeho kousku nebylo zapotřebí a jeho kotoul byl k ničemu... neměl jsem totiž ani v planu ho vůbec v tomhle souboji použit. Poté co jsem mu meč dál jsem Hikakua od sebe trochu postrčil a použil shunpo dozadu... Tím souboj vlastně teprve začal.