Vyšetřování v nákupní čtvrti

Přestože není tato část Seireitei příliš rozsáhlá, nabízí všem shinigami zábavu i obchody mnoha druhů. Mezi podniky je také několik restaurací.

Na poradě - bar fungující celý den a nabízející mnoho druhů alkoholu zcela nevhodného pro pracovní dobu
U Severní brány - velká, moderní rodinná restaurace
13 - gril restaurant, kde ovšem nikdo ještě grily neviděl
U Vysmátého Arrancara - roztomilá, luxusní cukrárna a kavárna vyhlášená karamelovými věnečky, jejíž menu si nemůže dovolit jen tak někdo

[name=ieyasu]Takahashi Ieyasu[/name]

Nešlo nic, ješitná demence zůstávala vítěznou nad touto zemí - a to nakonec v podání jak dívky, tak Ieyasa, což si uvědomil, když z Cukrárny vyšel - bolestivá ironie toho mu nahodila úsměv na tváři, jen, jakmile vyšel a nadechl se čerstvého vzduchu. Inu. Podkapitána tam nechal si vyřešit vlastní problémy, protože co si budeme, chtěl tady vyřešit velmi zajímavou záhadu, a ne dělat pomocnou chůvu lidem, kteří by to měli rozhodně zvládat sami, ve věcech, které by snad ani nemělo být potřeba dělat. A tak šel na průzkum prozatím sám, pokdapitán ho určitě doběhne, až si to tam vyřeší.
A tak se Ieyasu vydal směrem do prvního podniku, který tady chtěl navštívit - zaťukal, a vešel dovnitř U Vysmátého Arrancara. Byla to také cukrárna, nejpodobnější té, ve které teď byli, a proto ho napadlo sem zajít jako první. [rec=ieyasu]"Zdravím."[/rec] pozdravil první, a u toho si to tam všechno obhlédl. Jestli něco bude vypadat nestandardně, jaká se zdá, že panuje nálada uvnitř, jestli je tam plno, nebo ne... spousta podnětů, které se podívat, a které by mohly mít něco s vyšetřování, a nebo naopak vůbec. Přesto bylo potřeba detaily nevypustit.

Ieyasu -> U Vysmátého Arrancara se podle všeho rozkládala na celých dvou patrech budovy, ve které sídlila, ty jsi vešel do přízemí. Navzdory obskurnímu názvu měla tato cukrárna velice fancy vibe.

Spoiler:

Obsluhovali tu nejméně dva číšníci v pastelových formálních oblecích a za pultíkem byli další dva lidé, mladá žena a muž, kteří připravovali zákusky a nápoje podle objednávek. Podle nálady bys vůbec neřekl, že se tady něco stalo, na nikomu nebyl poznat žádný stres nebo špatná nálada. Všichni se profesionálně usmívali a zákusků byla velká hojnost.

[name=ieyasu]Takahashi Ieyasu[/name]

Ieyasu se vydal do Vysmátého Arrancara, ale i když to byla 'také' cukrárna, rozhodně to byla úplně jiná úroveň. Ieyasu si najednou připadal velmi nepatřičně ustrojen. Tak jako tak, vešel dovnitř a prohlédl si general vibe, který tady byl tak posh, že se mu z toho skoro zvedl nos jen, jak tam došel. Několik číšníků v oblecích, a za pultem dva lidí, žena a muž, co tam připravovali zákusky a nápoje. A všichni vypadali maximálně profesionálně a nijak nezasaženě celou tou situací, pokud tady nějaká situace byla. Zajímavé. Ieyasu ještě vyhlížel nějaké další detaily, ale pokud nic neviděl, prostě se vydal k pultíku.
[rec=ieyasu]"Zdravím. Má tady někdo minutku na pracovní rozhovor, ať nijak nerozhážu provoz?"[/rec] zkusil tak nějak co nejvíc reasonable Ieyasu, aby tím rovnou ukázal snahu se nijak do toho neplést a že chce jen udělat svůj job a nechat cukrárnu fungovat ve svém profesinálním módu dál.

Ieyasu -> Než se ozvala žena, kterou jsi oslovil, přitočil se k tobě jeden z číšníků. Prohlížel si tě zkoumavě, ale ne nějak pohrdavě nebo podezřívavě. "Dobrý den, smím se zeptat, o co se jedná, pane?" zeptal se stručně. Nikdo jen tak nemohl odejít klábosit během pracovní doby, pokud si nebyli jistí, že je to opravdu důležité.

[name=ieyasu]Takahashi Ieyasu[/name]

Ieyasu se tedy zeptal ženy za pultem, ale než ta stihla nějak reagovat, tak se na něj hnedka otočil jeden z číšníků s otázkou, jestli se může zeptat, o co se jedná. Ieyasu jemně přikývl a usmál se. [rec=ieyasu]"Ah, dobrý den."[/rec] pozdravil s menším pokývnutím hlavy. [rec=ieyasu]"Byl jsem vyslán od Gotei, abych vyšetřoval nedávné krádeže v podnicích tady v nákupním sektoru, a chtěl jsem se jen zeptat na pár otázek."[/rec] odpověděl celkem jasně a přesně, co tady chtěl a proč tady byl.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkaku vyrazil do ulic poté, co vyslal Amayu se vzkazem. Nyní litoval, že v cukrárně neviděl nikoho jiného z Gotei, nebo že si nevzal SpiritPhone. Pak zavřel oči a zasoustředil se na reiatsu v okolí, aby věděl, kam mohl Ieyasu vyrazit.
[myslenky=akkaku]Vysmátý Arrancar, naše hlavní konkurence, jak jinak...[/myslenky] pomyslel si a vyrazil do podniku. Tam viděl Ieyasua u pultu v, dle Akkakuova subjektivního názoru, nechutně přezdobené kavárně. Došel k pultu kousek od Ieyasua a pokud se k němu kdokoliv otočil, jen kývl a nadhodil [trec=akkaku]Jsem tu s ním kvůli vyšetřování krádeží...[/trec] Pokud to nebyl Ieyasu. Na toho jen kývl na pozdrav.

Ieyasu, Akkaku -> Na číšníkovi bylo vidět, že hned věděl, o co se jedná. A také ocenil, že je Ieyasu tak výstižný. Když se k nim připojil i Akkaku, vzal to kývnutím hlavy na vědomí. Odložil si tác, který nesl, na pult, a pokynul vám směrem nahoru po schodech. Jelikož kavárna měla ještě patro, pokud jsem to ještě neřekla. "Prosím, pánové. Pojďte za mnou. Zavedu vás za majitelkou, máte štěstí, že tu zrovna je. Bude lepší probrat tyto věci v soukromí." Jeho výraz se nijak nelišil od toho, kdyby vás odváděl na místo, které jste měli zarezervované, takže nikdo, kdo neslyšel vaši konverzaci, by nemohl tušit, že se děje něco nekalého mezi věnečky a laskonkami.
Odvedl vás po schodech nahoru a zamířil do VIP sekce. Tam bylo daleko prázdněji, samozřejmě. Pak vás ještě vyvedl na balkón s výhledem na okolí. U malého stolečku tam seděla starší dáma.
Byla oblečená velice elegantně a do tradičního japonského stylu to mělo daleko. Na hlavě měla dokonce krajkový klobouk s širokou krempou. Pila z miniaturního zdobeného hrníčku a dívala se do okolí.
Číšník jí v rychlosti vysvětlil, o co se jedná, a potom se s úklonou vzdálil.
"Ah, dobrý den. Už jsem si myslela, že jste nás zanechali zkáze!" pronesla dáma poněkud dramaticky.

[name=ieyasu]Takahashi Ieyasu[/name]

Číšník, který odchytil Ieyasua vypadal, že ví, o co go, a také se zdálo, že přímost přístupu ocenil. No, to bylo dobře. Také došel podkapitán Druhé, kterého Ieyasu také pozdravil jemným kývnutím hlavy. Poté se tedy vydal za číšníkem nahoru do druhého patra. [rec=ieyasu]"Jistě."[/rec] potvrdil ještě Ieyasu, že rozumí a vlastně i souhlasí. Dělat tu velký poprask by bylo nevýhodné, Ieyasuovi by se víc hodilo, kdyby pachatelé nevěděli, že se jim snaží být na stopě. Tak jako tak, po schodech se šlo do VIP sekce, kde bylo samozřejmě už mnohem méně lidí, a poté dokonce ještě dál, na balkónek s výhledem.
Za stolem tu seděla nějaká starší dáma, která vypadala přinejmenším excentricky, obzvlášť v porovnání s jinak velmi tradičně a obyčejně oblečeným Ieyasem. Každopádně, Ieyasu zůstal o kus dál, aby číšník mohl vysvětlit, a když se vzdálil a a dáma je oslovila, tak Ieyasu hezky snížil hlavu v takovém jemném úklonu. [rec=ieyasu]"Dobrý den. Nerad obtěžuji, ale potřeboval bych nějaké informace, aby naše vyšetřování mohlo pokročit."[/rec] odpověděl na to, s maximální slušností. Hodila by se mu nějaká pomoc tu, a tak jednal, jak uznával za standard tady.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Zatím to šlo hladce a Akkaku byl rád, že se tady také ví o incidentech. Vyrazil za číšníkem a jen v duchu přemítal, jestli by nebylo lepší, kdyby byli v civilu už jen z toho, důvodu, aby o nich nevěděli pachatelé... za předpokladu, že je nebude informovat někdo přímo z nějakého podniku.
Když vyšli nahoru, také počkal trošku v pozadí a s Ieyasuem postoupil dopředu až po oslovení, ale jen uklonil hlavu a mlčel. Jednak si jeho kolega vedl dobře... a také nevěděl, jestli by nebylo problematické, kdyby v něm dáma nepoznala syna majitelky konkurence...

Ieyasu, Akkaku -> "Ach ano, v jak barbarských časech to žijeme! Krádeže! A jak násilné, není dnes nikomu nic svaté!" Dáma byla poněkud dramatická, vypadala, že snad brzy omdlí pohoršením nad nedávnými událostmi. Držela se za srdce a třesoucí se rukou se napila ze svého šálku.

[name=ieyasu]Takahashi Ieyasu[/name]

Ieyasu se musel jemně pousmát, jak tam dáma dramaticky házela rukama a celkově její slova rozhodně napovídala spíš tomu, že jí ukradli i schody do předního vchodu. Ieyasu tipoval, že tak brutální to nebude, vzhledem k tomu, že obchůdek pořád v klidu fungoval, jak mohl vidět... ale to neznamenalo, že by chtěl podceňovat tu situaci. A tak tedy jemně přikývl.
[rec=ieyasu]"Je to rozhodně hrůza. Proto bych vás chtěl požádat o spolupráci, abychom je co nejdřív mohli chytit a vrátit pořádek."[/rec] souhlasil tak Ieyasu. [rec=ieyasu]"A s tím by mi nejlépe pomohlo, kdyby jste mi přesně popsala, co se vám tady stalo. Kdy se někdo vloupal, co vzal, jakým způsobem... všechno, na co si dokážete vzpomenout."[/rec] nahodil Ieyasu už konečně to gró toho, proč tu byl, a rovnou i napověděl pár návodných otázek, kdyby se dáma chtěla moc ztrácet v dramatu, aby se měla čeho zase chytit.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Stál. Přehánění mu nebylo nijak sympatické a přemýšlel, jak vážně má brát poznámku s násilím majitelky Vysmátého Arrancara. Rozhodl se, že se na to doptá pak podle toho, jak budou vypadat odpovědi na Ieyasovy otázky. Byl rád, že paní nasměroval, protože i když byl zvyklý a dokonce preferoval i několika týdenní mise v terénu, byly většinou strávené v klidu v divočině, temných uličkách či kanalizacích na odposlouchávání, stopování či... lovu. A Akkaku tam měl klid. Tato dáma by několik týdnů dokázala nejspíše mluvit také a to by bylo i na Akkakuův trénink náročné...

Ieyasu, Akkaku -> Ještě chvíli trvalo, než paní dokončila svou dramatickou scénu. Potom ale postoupila do dalšího aktu, což bylo podávání svědectví vyšetřovatelům. "Bylo to nejdřív před pěti dny, ovšem nikdo si nebyl jistý, jestli se doopravdy něco stalo. Vůbec to nevypadalo, že by se sem dostal někdo nepovolaný, všechno v nejlepším pořádku... Ale víte, já jsem asi trochu nedůvěřivá, ale každý den si všechno kontroluju. Prostě chci mít pořádek. Zjistila jsem tehdy, že ze skladu se ztratilo několik piškotů připravených na další den. Pekařka si původně myslela, že se spletla, že jich prostě upekla méně. Ale o dva dny později se stalo něco, díky čemu jsme poznali, že to nejspíš nebyl omyl, ale prachsprostá loupež! Všechno bylo jako poprvé, nikde nebylo nic poznat, ale chybělo toho tentokrát mnohem víc. A kromě toho... ach. Na ten pohled nezapomenu..." Dáma se odmlčela, jako by došla ve vyprávění k něčemu, co ji opravdu vyvedlo z míry.

[name=ieyasu]Takahashi Ieyasu[/name]

Ieyasu tedy nějak nasměroval babču, a pak už jen poslouchal, co všechno se od ní může dozvědět. A tak babča mluvila - o tom, jak to ani nevypadalo, že by něco chybělo, ale přecijen se zjistilo, že několik piškotů ano. A že je babča nedůvěřivá a všechno si kontroluje. No, to Ieyasa při stavu téhle cukrárny nepřekvapilo, všichni vypadali jako na drátkách, a tak nepochybně měli oko velkého bosse nad sebou pořád. Každopádně, Ieyasu tu nebyl, aby posuzoval, jak kdo vede byznys, a tak dál poslouchal. Podle všeho těch piškotů poprvé nechybělo moc.. hm. [rec=ieyasu]"Na další den? Znamená to tedy, že zmizely přes noc?"[/rec] zeptal se na něco, co ho trochu trefilo jako možná nápověda. Pak ale rukama udělal omluvné gesto. [rec=ieyasu]"Omlouvám se, pokračujte."[/rec] ještě přidal, aby dal babče respekt, co nepochybně chtěla. Ieyasu potřeboval informace a ne se hádat, a tak prostě nechal babču být dramatickou jak jen si přála, dokud klopila, co potřeboval. I když teda to brala tak moc oklikou, jak jen to šlo.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkakua poslouchal a přemýšlel. Z Cukrového potěšení zmizely suroviny naposledy pozdě večer. Zde mizely přes noc. [myslenky=akkaku]Je možné, že náš zloděj pracuje s pravidelnými časy?[/myslenky] popřemýšlel. Když se majitelka dramatický odmlčela, tak jen dychtivě pokýval hlavou souběžně s Ieyasovou omluvou a výzvou k tomu aby pokračovala. Věděl, že tato dáma se ráda poslouchá a zajisté jí dělá dobře, když má dojem, že jí rádo poslouchá I okolí. Hlavně jí tím ale chtěl dostat k tomu, aby se z té dramatické pauzy dostala zpátky k vyprávění.

Ieyasu, Akkaku -> "Ano, přesně tak, vždycky se to stalo během noci. Ve dne by to ani nešlo, to by přece mí zaměstnanci všechno viděli!" odpověděla a podívala se na Ieyasua trochu jako na ňoumu, protože bylo přece jasné, že se krade v noci a ne v otevírací době. To bylo absurdní! "Ale jak jsem říkala, stalo se něco strašného. Víte, není to jen tak, že je můj podnik tak oblíbený. Máme tajné recepty předávané po generace, které prostě fungují. Pochopitelně je musíme střežit, chránit před kýmkoli, kdo by se jich chtěl zmocnit... a na to máme speciální sejf. A právě do toho... se ti zločinci dostali! Všechno vybrali!" Žena byla skoro na pokraji pláče, když líčila tradici své cukrárny a tragédii, která ji postihla. "Ale díky tomu, že jste tady, je šance, že je dostanete. Zanechali tam totiž po sobě stopu!" pronesla nakonec téměř vítězoslavně.

[name=ieyasu]Takahashi Ieyasu[/name]

Ieyasu si vyslechl, že se to indeed stalo během noci, protože přes den by to ani nešlo, protože by zaměstnanci všechno viděli. No, to bylo nepravděpodobné, ta druhá část, ale sure, bude tedy zatím pracovat s touhle informací, protože nejvíc smysl dávala. Omluvně každopádně přikývl, a pak tedy vybídl dámu, aby pokračovala - omluvně jen vypadal, co si budeme, absolutely no ragrets, ale potřeboval, aby s ním dáma spolupracovala co možná nejvíc.
A ta teda mluvila o tom, co byla ta strašná věc. A to fakt, že tu mají tajné recepty schované v sejfu, které nikdo jiný nemá... a do tohohle sejfu se prý zločinci dostali. Ieyasu nad tím trochu překvapeně pozdvihl obočí. Žeby konečně něco, co dávalo větší smysl? Jestli se tady zítra otevře 'nová' cukrárna co bude prodávat recept odvedle s piškoty a dobrotami od dvou vedle, I swear to god... Tak jako tak, Ieyasu dramaticky přikyvoval, že chápe, a tvářil se bolestně, když to mělo být hrozné. Ale, dáma přidala další bod... že prý našli stopu! Ieyasu jemně napjatě přikývl. [rec=ieyasu]"Jakou stopu?"[/rec] zeptal se skoro bez dechu - opět, aby dámě dával pocit, že ta její dramatičnost na něj působí. Not really, ale hej, jestli musí zahrát trochu divadla k tomu, aby se dostal k informacím, nebyl problém. [rec=ieyasu]"A.. jak se dostali do toho sejfu? Silou? Nebo byl otevřen bez využití síly?"[/rec] zeptal se pak na další otázku - pokud odpověď na ní nebyla součást stopy, teda. To si pak takovouhle otázku nechal pro sebe, samozřejmě.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Líčení pokračovalo a Akkaku byl rád, že se konečně dostali k nějakým informacím, které byly použitelné. Během toho, co se Ieyasu doptával se rozhlédl očima po zajímavostech, které by mu napověděly, co je žena před nimi zač. Chtěl vypozorovat její záliby, koníčky nebo podobné věci. Ne protože by to pomohlo s vyšetřováním, ale protože by to třeba časem mohlo pomoci v tom jí nasměrovat.

Akkaku -> Tam, kde jste byli, nic, co by mu mohlo prozradit víc o ženě, neviděl. Byl to stále prostor kavárny, i když možná ne ten úplně hlavní. Možná mohl usoudit, že se jí líbí západoevropský styl, jelikož přesně tak byla kavárna zařízená a i ta paní tak vypadala. Ovšem to kromě jisté výstřednosti nic moc nenapovídalo.

Ieyasu, Akkaku -> "Ono bude nejlepší, když se na to půjdete sami podívat," usoudila dáma. Potom zazvonila na zvoneček, který přivolal jednoho z číšníků. Požádala ho, aby jí pomohl a dovedl všechny na místo činu, což také ochotně udělal. Nabídl jí rámě a pomohl jí ze schodů do hlavní místnosti kavárny, potom do zadních místností pro zaměstnance a pro přípravu jídla, až nakonec sestoupal až do sklepa. Nebyl to žádný plesnivý, vlhký sklep, bylo to normální další patro, akorát pod zemí. Díky chladnu se tam daly snadno přechovávat zákusky a suroviny.
Už od chvíle, kdy skupinka sestoupila ze schodiště, bylo docela jasné, o co jde. Na konci chodby, ze které vedlo ještě několikero zavřených dveří, bylo přesně to, co byste si představili pod pojmem sejf - velké a tlusté kovové dveře, ovšem úplně zničené a pokroucené. To samo odpovědělo na otázku, jestli se tam pachatel dostal silou... očividně ano. Zevnitř až do chodby se táhla závěj vysypané bílé mouky... nebo to možná bylo něco jiného, prostě bílý prášek. A v něm byly patrné stopy, včetně jednoho perfektně jasného otisku podrážky.

[name=ieyasu]Takahashi Ieyasu[/name]

Ieyasu se dál vyptával, jak na stopu, tak na to, jak to s tím sejfem bylo, ale viditelně bylo dost času na slova a čas na činy, protože dáma usoudila, že nejlepší bude, když se na to půjdou hezky všichni podívat. A tak Ieyasu jemně přikývl na to, že to bude nejlepší - protože asi bude, co si budeme - a vydali se tedy na místo činu. Což bylo do podzemního jakéhosi patra, protože říkat tomu sklep by bylo trochu nečestné tomu, jak to tam vypadalo.
A tam tedy... bylo všechno jasně vidět. Sejf tam byl, jak jen by si jeden sejf představoval, za několikero dalšími dveřmi teda, takže bezpečnost tady viditelně nějaká byla.. přesto, vstup do sejfu byl naprosto zničen, a všude kolem byl bílý prášek. Super, poslední, co potřebovali, bylo kokainové impérium. [rec=ieyasu]"A tohle nikdo...neslyšel?"[/rec] zeptal se překvapeně Ieyasu, když koukal na to, jak moc byly dveře poničené. Každopádně, všiml si...well, paní měla pravdu. Byla to doslova stopa. Ieyasu se pokusil nevstupovat moc na ten prášek, ale i tak si prohlédnout tu stopu zatím takhle z dálky co nejvíc. Jak byla velká, jaký typ boty to mělo. Koukal i na to, jak moc byly stopy vtisklé, jestli třeba pachatel nepreferuje jednu nohu před druhou při došlapování - byla by to dobrá lucky náhoda, kdyby zrovna někdo kulhal a dělal tu bordel, ale první se muselo zkusit, než hned vyloučit. [rec=ieyasu]"Co je tohle za prášek, mouka?"[/rec] zeptal se i rovnou raději na ten kokain. [rec=ieyasu]"Jak se to sem dostalo?"[/rec] doplnil svoji otázku. Většinou si nikdo svůj sejf moukou nepodkládal, že.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

V momentě, kdy se dáma rozhodla jim ukázat místo činu Akkaku jen kývl a vyrazil za majitelkou, Ieyasuem a jejím pomocníkem. Došli do sklepení a Akkaku se ani nemusel ptát, jestli je zaujalo jako majitele něco, co bylo jinak, protože takovéhle železné dveře se vám zrovna vlhkem nezkroutí. A rozhodně ne takhle.
[myslenky=akkaku]Tohle nevypadá na tichý a nenápadný proces, jako u nás.[/myslenky] pomyslel si a jeho myšlenku okamžitě vyslovil nahlas i Ieyasu. K prášku si přidřepl a začal zkoumat ty stopy, klteré nebyly tak očividné. [trec=akkaku]Tamta vypadá podezřele jasně.[/trec] šeptl k Ieyasuovi zatímco prohlížel stopy a porovnával je s jasným otiskem. Mezitím se Ieyasu doptal na další otázku, na kterou Akkaku doufal, že se zeptá. Proč mouka v trezoru? Jestli to mouka byla a ne nějaký 'zábavný' prášek...

[name=ieyasu]Takahashi Ieyasu[/name]

Ieyasu se tak dozvěděl, že nějaký velký hluk prý nikdo neudělal. To bylo přinejmenším zvláštní, ale možné to bylo, obzvlášť, když po nějakém ohledání si zjistil, že to vypadalo skoro spíš rozpuštěné nebo tavené, než že by to tam někdo odbouchl, což byla Ieyasova první myšlenka. Staré dobré vykradení dostavníku a vybouchnutí sejfu dynamitem, že. Tak jako tak, Ieyasu koukal tedy i na ostatní věci, a vidět pořádně byla jen jedna stopa, ale zase pořádně pořádně, až se to Akkakuovi zdálo divné. Otázka byla, jak moc by měl případný pachatel času na to tam vytvářet falešné stopy. Tahle navíc vypadala jako pevná bota, ne jejich klasický shinigami sandál. Ieyasu to porovnal takhle z dálky se svojí nohou, jestli byla menší nebo větší. Mezi muži měl rozhodně menší nohu než většina, takže kdyby tahle noha byla ještě o kus menší, mohl by dělat alespoň nějaké domněnky, i když závěry ještě těžko.
No, a pak se zeptal na prášek, a indeed, byla to podle všeho mouka, která se prý předtím ukrývala v sejfu. Ieyasu se nad tím pořádně zamyslel. [rec=ieyasu]"Proč by se někdo vloupal do sejfu, našel tam mouku... a pak ji rozsypal?"[/rec] zapřemýšlel polohlasem. Pokud by spěchal, stane se, ale to by pak celé to pravděpodobně pomalejší tavení dveří a to, že je nikdo neviděl ani neslyšel, nedávalo moc smysl. A když by nespěchal, proč by tu nechal jednu z hlavních ingrediencí takhle ležet, a ještě v tom nechat stopu? Byl zloděj prostě jen clumsy, a nebo to mělo něco znamenat?
[rec=ieyasu]"Je to, kde sejf máte, známá věc? A co ještě se tu nacházelo?...teda, z toho, co nám můžete říct."[/rec] zeptal se Ieyasu ještě zamyšleně k tomu všemu. On třeba netušil, že tu takový sejf s ingrediencemi mají, ale tak, on se tady také nevyskytoval moc často. Třeba to byla známá věc a on se jen dosud nedostatečně zajímal.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkakuovo porovnávání otisků evidentně nevedlo k nějakému poznání zda to bylo nafinglované či nikoliv, ovšem zachytil stopu reiatsu. Okamžitě zpozorněl jako lovecký pes. Věděl, že nepozná nutně typ, protože se na kido nikdy nezaměřoval, ale byl excelentní stopař a tak začal okamžitě tu stopu sledovat. Táhla se spíše k trezoru či od něj? A byla shodná s tou u jeho rodičů či nikoliv? To jsou všechno věci, které rozhodně chtěl poznat.
Poté se Ieyasu poprvé zeptal na otázku, u které si Akkaku říkal, že možná bude spíš na škodu. Jednak tato paní na 99% nebude vědět, proč. Druhý fakt je ten, že tušil, že to pouze povede k proslovu o tom, že kvalitní jídlo začíná u kvalitních surovin o čemž ovšem Akkaku, společně se starou paní, v této chodbičce věděl asi nejlépe. [trec=akkaku]To by nám mohlo dost pomoci zúžit pátrání nebo naopak nedržet se špatné stopy a dopadnout hrubiána co nejdříve.[/trec] dodal k Ieyasově druhé otázce, aby dal babce podnět zaměřit se trochu víc na tu a ne na nenahraditelnost její mouky. Ovšem nechtěl, aby jí úplně přeskočila. Stále by to mohlo odhalit zda se do něj nepřidává například nějaká přísada, která by mohla zajímavě chemicky reagovat. Koneckonců málokdo věděl, že je mouka například v prachové formě extrémně hořlavá až výbušná!