Re: Kanály

pro **Miss_Atlantis** Yesterday at 11:08 am

Kasumi -> Kapitánka prošla sérií nepříjemných zjištění. Za prvé, že asi bude muset proplavat otvorem pod hladinou, aby se dostala dál. Vynořila se v temné jeskyni, naštěstí měla stále svou čelovku. Jeskyně byla zatopená vodou a zdála se prázdná, po ostatních zraněných ani kapitánech tam nebyly známky. Když Kasumi pokračovala dál, dostala se do chodby, kterou protékala podzemní řeka. Tam už to bylo o něco zajímavější. Po levé ruce totiž viděla, aspoň se jí zdálo, kmitající světýlko nějaký kus dál po proudu řeky. Mohla si jen domýšlet, že tam asi probíhá nějaká záchranná činnost... pokud se ovšem nedělo v kanálech něco, o čem nevěděla. (je to Raiden)

Kitsune -> Kapitánka se pomalu přesouvala lesem. Jako velitelka druhé divize znala všechny nejlepší metody plížení, takže pro ni nebylo až tak těžké zůstat dokonale nenápadná, zvlášť ještě po tmě. Obešla tedy celou osvětlenou scénu tak, aby líp viděla. Před senkaimonem stála jakási žena, tedy pokud si Kitsune mohla domyslet podle vzhledu pohlaví. Měla tmavé vlasy a bílou pokožku, to bylo vše, co Kitsune dokázala poznat. Světlo ze senkaimonu se jí odráželo na tváři a ona vypadala dost uvolněně, možná až znuděně. Jakmile se objevil někdo, kdo vykonával přesun krabic, její výraz se změnil na nadřazený a neodpustila si kritickou poznámku nebo pobídku, ať pracují rychleji.

Raiden -> Bylo docela drsné chtít po někom, kdo byl napůl utopený a před chvílí byl v bezvědomí, aby šel někoho léčit. Také možná nebezpečné, jelikož se takové nouzové léčení mohlo snadno pokazit. Shinigami se ale snažil, aby kapitánův rozkaz vyplnil.
"Ano... jdu na to..." vykuckal s námahou a s trochou obtíží se přesunul tak, aby byl v lepší pozici vůči tomu ležícímu. Možná si Raiden myslel, že jako člen 4. divize je skvělý medik, to ovšem bylo velice sporné. I tak se o něco snažil.

Muž chycený v kidu byl očividně vyděšený. Když se ho Raiden zeptal, jestli chtěl pomoct, začal horlivě přikyvovat. "Ano, pane, byl jsem tu jen náhodou a zaslechl je, jak křičí... přiběhl jsem, ale už jen leželi... netuším, co se mohlo stát! A nevím, proč jsem si myslel, že bych jim pomohl, však co bych já zmohl..." rozmluvil se skoro až moc.