Pizzerie Žranice

Hikaru se v žádné případě nenechal zatáhnout do té vegetariánské hrůzy. "Strejdo. Víš, asi budu první shinigami, který ovládne bankai i s tím, že se každý den cpe nezdravým jídlem. Dokážu to. Asi to bude můj nový sen." Řekl nadšeně strejdovi Yasumarovi. "Proč by jsi chtěl vlastně jíst tam? Však to není jídlo. Nejsme přece morčata." Zasmál se.
"Jakou si dáš?" Položil nejdůležitější otázku vesmíru.

Yasumaru

byl asi už moc starej, ale tyhle zvěrstva do sebe prostě nedokázal dostat. To a nebo pizza z tohoto zařízení byla prostě a jednoduše hnusná a nestravitelná. Hikaru to samozřejmě nemohl vědět, byl nezkušený a navíc by nejspíš sežral i směs starých cviček, kdyby byly položené na kulatém kusu těsta.
"Hmm... brokolicovou?" nadhodil v naději, že se Hikaru přidá a aspoň napůl bude žít relativně téměř zdravě.

"To myslíš vážně?" Zeptal se Hikaru trochu zmateně. Nebyl si totiž jistý tím, jestli si z něj strejda kapitán Yasumaru nedělá jenom legraci. Jakože on měl dost zvláštní smysl pro humor. Často říkal věci, které vůbec nebyly vtipné a ve skutečnosti to jako vtip myslel. No a jindy zase plácl něco hrozně vtipného, ale ukázalo se, že se pokoušel o nějaké moudro.
"Brokolicovou? Ok, uklidníme se." Zastavil se. "Strejdo. Představ si jednu věc. Těšíš se na film, jo? Chceš se na něj podívat už měsíce. A když k tomu konečně dojde a ty si ho pustíš, najednou si uvědomíš, že sis zapomněl brýle, které v tomhle hypotetickém scénáři potřebuješ a všechny herce nahradily žirafy. Na film se sice podíváš, ale máš z toho prd." Položil Yasumarovi ruku na rameno. "Tak to je stejný jako když si dáš brokolicovou pizzu. Nikdo nemá rád brokolici."

Yasumaru

se opravdu snažil si to představovat, ale ty brýle ho zmátly a u žiraf už se ztratil úplně.
"Já mám rád brokolici..." pokusil se chabě protestovat. Po pravdě znal hodně lidí, co měli rádi brokolici, takže nechápal, co to Hikaru plácá. Ale to se Yasumarovi stávalo často, že úplně nevěděl, co se děje, když byl v blízkosti bělovlasý Yoshirův syn, takže se nijak nenechal rozhodit. Dokud si s ním nechtěl dávat závod v tom, kdo dokáže déle zpívat nyan cat, všechno bylo v pořádku.

"Vážně?" Hikaru tomu prostě nerozuměl. "Na druhou stranu..." Zamyslel se. "Pokud má vážně existovat někdo, kdo má rád brokolici, tak to asi budeš ty, strejdo Yasumaru." Řekl a rukou si poklepával na bradu. "Bez urážky samozřejmě. Je to myšleno v dobrým. Chápeš ne? Tak si dej brokolicovou. Pro mě za mě třeba čtyři, stejně platíš ty." Poklepal Yasu-chana na zádech. "Já si dám quatro formáží! S ANANASEM!" Zakřičel skoro na celou pizzerii.

Yasumaru

po pravdě nejdřív nevěděl, jestli to brát jako kompliment nebo urážku, takže byl rád, že to Hikaru vyjasnil, ale ani tak si tím nebyl na 100% jistý. Na druhou stranu, mohl by na tom být i hůř, mohl by být třeba ztělesněním sýrové pizzy s ananasem. Sledoval, jak několik lidí udělalo opravdu znechucené obličeje a jedna paní dokonce omdlela z té představy. Že by konečně dnešek byl den, kdy Hikaruovi zakážou vstup do tohoto zařízení? Hodně věcí by to usnadnilo. Ale pravda byla, že Hikaru už tu udělal i horší zvěrstva a stále ho nevykázali, takže asi ani dneska štěstí nebude přát.
Tak si tedy Yasumaru dal brokolicovou a jen se usmíval na slečnu, která přijala Hikaruovu objednávku s tímto výrazem:

Spoiler:

Doufal, že má s sebou peněz na dýško, které by trochu zmenšilo její trauma z tohoto dne.

No tak to vypadalo, že se tu moc lidem nelíbil Hikarův výběr pizzy. Jemu to ale bylo jedno. Kdyby mu záleželo na názorech ostatních, nikdy by se nedokázal dostat tam, kde dnes byl. Byl historicky nejmladším pátým důstojníkem šesté divize a trénoval pravidelně se samotným kapitánem. Většina těch šupáků, co tu seděla, by od něj dostala na držku tak moc, že by si už pravděpodobně pizzu nikdy nedali, protože by museli přejít na tekutou stravu.
Aspoň Hikaru si to myslel. Když si tedy objednali, tak se šli posadit.
"Tak co strejdo, Yasumaru. Co ženský?" Zeptal se Hikaru a opřel si lokty o stůl. "Určitě musej strašne lětět na tu pásku. Nicméně jí nedoporučuju sundávat, až přiletěj, jinak by taky mohly zase hodně rychle odletět. Jen taková rada."

Yasumaru

se zakousl zamyšleně do své brokolicové pizzy, ale když Hikaru zase otevřel pusu a něco z ní vypustil, začal se Yasumaru tou pizzou dusit. Proti tomuhle mladíkovi byl jeho otec kultivovaný mistr taktu.
"No, ehm, uhm," huhlal chudák Kuchiki, když se přestal dusit. Jeho jediné oko slzelo z toho zápasu o život. "Totiž já, no, vždyť doteď bylo všude tolik práce, že na něco takového ani nebyl čas, Hikaru!" snažil se to zahrát do autu. "Moje matka se mě aspoň přestala snažit oženit, protože našla dobrého manžela pro mou sestru, takže aspoň to je dobrá zpráva..." Yasumaru se cítil trochu provinile, že se terč přesunul na Hikari, ale byl si jistý, že je to pro ni dobrá volba. Znal Tokuta-sama a , pravda, nebyl už úplně nejmladší, ale byl to poctivý a rozumný člověk.

"Nebyl čas? Jak jinak se chceš rozptylovat od práce. Hm?" Zeptal se s plnou držkou své sýrovo-ananasové monstrozity. "Máš toho hodně. Já to chápu. Ale není na co čekat, věř mi. Jednou se probudíš a uvědomíš si, že už to není, co to bejvalo. Pokud vím, tak vás Kuchiků, Kuchikiků, Kuchikionů...?? To je jedno. Je vás málo. Neměl by ses chtít množit? Až na to budeš potřebovat prášky, tak půjde dost těžko. A pokud vím, tak nejsi zrovna nejmladší." Snažil se strejdovi pomoct. Nechtěl, aby skončil sám jako starý panic. "Jestli chceš, tak mám pár kamarádek..."

Yasumaru

měl pořád slzy v oku a možná už to ze slz z dušení přešlo v slzy zoufalství. Po pravdě si nedokázal představit, jaký typ ženy dokáže s Hikarem udržovat přátelské vztahy. A raději to nechtěl zjistit. "Ještě jsem furt mladý dost, děkuju ti pěkně..." zasípal na mladého Ruyichiho. Tahle debata rozhodně nabírala směr, jaký dříve či později nabere jakákoli debata s Hikaruem... hodně z kopce. Díky bohu se zrovna objevil nějaký posel snad dobrých zpráv? Bohužel ne až tak dobrých. "Cože, proč až za dvě hodiny?" skoro zasténal Yasumaru v agónii. Doufal, že ho ten zvláštní zelenovlasý ninja vysvobodí. No když nic jiného, aspoň už zas mohl dýchat, tak si odkašlal. "Ehm, děkuji za zprávu, dostavím se," kývl na posla a snažil se vypadat důstojně.

"Hej, čau." Řekl Hikaru poslovi. "Nedáš si pizzu? Tady strejda Yasumaru se určitě rozdělí." Ukázal na tu Yasumarovu zelenou pochybnost, která vypadala, jako by jí před chvílí někdo natrhal na zahradě. Hikaru by to fakt žrát nemohl.
"Mladý, mladý. Já si myslím, že třeba strejda Razaki si o sobě rád taky říká, že je mladý, ale pravda je taková, že je starej jak smradlavá bačkora." Řekl Hikaru na plnou hubu. "Kapitánská porada jo? Co tam budete řešit?" Zeptal se Yasumara.

Yasumaru

"Kdo je moc zvědavý, bude brzo starý, HAHAHA!" řekl přechytrale a sám se pak od srdce zasmál, jak to Hikaruovi nandal. Tím považoval debatu o věku za ukončenou. Vyptávat se na oplátku Hikara na jeho milostný život zas neměl odvahu, takže nezbývalo, než odvézt řeč někam úplně jinam. Dřív, než stihne pusu otevřít on, pak už bude pozdě.
"A co, Hikaru, už umíš bankai?"

Yasumaru

Pán se zelenými vlasy urazil jeho pizzu, ale potom projevil zájem o jeho mrkev.
"Promiňte, potřebuju ji pro Ruyichiho-taichou," odpověděl s omluvným úsměvem a pokrčením ramen.

Triggered. Jestli něco Hikarua dokázalo dostat do kolen, byla to poznámka o bankaii. Všichni věděli, že se ho snažil dosáhnout v rekordním čase a moc mu to nešlo. Neměl na to dost síly a asi ani nebyl připravený, ale Hikaru věřil tomu, že to dokáže. Vždyť byl v boji proti Izunovi! Kdo v jeho věku se mu dokázal postavit? HA? Vlastně ani Hikaru ne. Byl jen v okolí a Izunu viděl maximálně tak z dálky. Ale i tak na to balí holky.
Nedokázal ze sebe dostat nic, co by stálo za dobrou odpověď. Yasu-chan si ale určitě musel všimnout toho, že se trefil do černého. Potřeboval to strejdovi vrátit. No a tak se otočil na toho zeleného ninju. "Mrkve strejdy Yasumara jsou malý. Z toho by se nenajedla." Odpověděl.

Yasumaru

Ninja tedy zmizel, nicméně debata se opět nevyvíjela směrem, který by se Yasumarovi líbil. Věděl, že když zmíní bankai, tne do živého, ale mělo ho napadnout, že Hikaru mu to vrátí. Ale tahat do toho jeho mrkve, to bylo podlé. Navíc málem vyzradil, co dá Yoshirovi k narozeninám! Naštěstí Hikaru byl zaslepený svou pomstou a snad to nepochopil.
"No, moc rád bych si s tebou ještě povídal, Hikaru, ale asi budu muset jít se připravit, abych nepřišel pozdě..." začal se pomalu zvedat.

"A co si chceš připravovat, strejdo?" Zeptal se Yasumaru s vykuleným kukučem. "Budeš si brát tu svoji pásku s beruškou? Ta je moje oblíbená." Řekl a ukousl si zase kousek pizzy. Tenhle měl na sobě kousek ananasu. Mňam! Hikaru ho tam začal žvýkat dost nahlas. Yasumaru do toho nikdy neměl tahat bankai.

Yasumaru

"Umm... ne..." Byla to i jeho oblíbená, ale nějaký bezejmenný shinigami mu jednou řekl, že ho nemůže brát vážně, když má na oku berušku, a tak ji už do práce nenosil. "Musím si vzít čisté haori, překontrolovat všechny zprávy, jestli mi něco neušlo, a vyčistit si uši!" popsal Yasumaru Hikaruovi svou obvyklou rutinu před kapitánskou poradou. Nehledě na to, že se musí dojít vyčůrat, ale o tom radši pomlčel. Hikaru by dost možná našel nějaký způsob, jak to obrátit proti němu. Byl nějaký citlivý.

"Dobře, strejdo. Děkuju ti za pozvání a přeju hodně zábavy na poradě." Řekl a usmál se na strýčka milým úsměvem. "Jsi moc hodný, že jsi mě pozval, víš. Kdybys chtěl, tak mi tu klidně ještě něco můžeš nechat. Rád bych si vzal ještě jednu na doma." Hikaru měl totiž chuť ještě ně šunkovou. Na tu by si zase klidně nechal dát nějaké ty ančovičky. A vajíčka. Určitě vajíčka.

Yasumaru

se na Hikaruka usmál, když mu do ruky tiskl štos bankovek. Byl to moc hodnej strejda. Který z nějakého důvodu s sebou nosil dost peněz, když okopával zahrádku. Už měl hold z minulosti zkušenosti, že je vždy šance, že se Hikaru objeví...
Potom byl konečně volný! No, jestli tak dalo říkat tomu, že za chvíli byla porada. Yasumaru doufal, že to bude pouze rutinní porada. Svolaná v neobvyklou dobu. Vrchní kapitán určitě jen zkouší bdělost kapitánů!

-> porada