Velká hra

Příběh je schovaný pod rouškou tajemství a fungování vašich postav se dozvíte přímo ze hry.


Ať byl Tsu a Kitsune kdekoliv nebe změnilo barvu na růžovou. Ozvalo se z něj "Konečně se mi poštěstilo a budu s vámi moci zahrát malou hru." ozval se mužský velmi jemný hlas i přes jeho, na první pohled krásu, byl velmi úlisný a nepříjemně zněl. "Uvidíme co ve vás je." zvolal. "Ein, zwei, drei!" po té, co zazněla tato slova jako by nebe sestoupilo a celé obalilo. Když se opět ukázalo světlo byli jste oba v centrále. Konal se soud. Kupodivu jste měli svá zanpaktou i když to byl váš soud. "Utsukuahi Tsu vinen, kapitánka Kitsune vinna!"

Kitsune

Kitsune byla ve své kanceláři. Před pár hodinami se vrátila z mise. Seděla si tak v té kanceláři a chystala se nalít si trochu saké na posilněnou, než se pustí do papírování. Náhle uslyšela hlas odněkud zvenku. Otočila se, aby se podívala z okna a všimla si, že nebe je růžové....ach...asi zapadá slunce... pomyslela si a vrátila svou pozornost k flašce.... Wait...vždyť je teprve dopoledne... došlo jí, že je něco špatně. Navíc jí došla slova toho hlasu...a vlastně, že se nějaký hlas vůbec ozval. Nechápavě se dívala ven, když se hlas ozval znovu...a pak začal povídat něco v jiném jazyku. WTF? Hned na to se venku začaly dít divné věci a než se Kitsune nadála, byla jinde. Tohle...byla centrála. WTF? Kdy se sem dostala. A...tohle byl její soud? Proč? Rozhlédla se kolem a uviděla Tsua, člena své divize. V tom se ozval rozsudek. Vinna? Cože? Proč? Že by...? "Námitka! Vždyť to byla jen jedna sklenička!" namítla a zvedla při tom ruku, jak se u soudu dělává.

Tsu Utsukushi

Zrovna jsem svůj čas pobýval ve svém pokoji a hrál jsem si se svým domácím mazlíčkem, přesněji s mojí nejvíc roztomilou kočičkou, Saishou. Drbal jsem jí na bříšku, pod bradou, na hlavě a dokonce po hřbetě! Aaa ... určitě to pro ní muselo být super. Jenom škoda, že tu není někdo kdo by mi to také udělal ... ale to je zase jiný příběh. Hihi. Po všem tom hraním se Saishou jsem se jak si začal cítit divně, asi mi nedělá dobře být v uzavřených prostorách. Pak je tu jenom jediné řešení co s tím udělat, jít se porozhlédnout po divizi za nějakým tím dobrodrůžem! Než jsem ještě vyšel ze svého pokoje zkontroloval jsem jestli má Saisha své misky plné jídla a vody, nechtěl bych, aby mi chcípla tak brzo ... takže pokud chybělo, doplnil jsem jí misky a vyrazil jsem ven do divize! Když jsem zrovna zavíral dveře a otočil jsem se všiml jsem si něčeho podivného. Nebesa změnila barvu na růžovou! Má mysl to nechápala, neměla by být obloha normálně modrá? Nebo jsem celou dobu něco hulil a ta modrá obloha byla jenom iluze?? To asi ne ... Po chvíli jsem slyšel neznámý hlas. Netušil jsem odkud přicházel nebo co bylo jeho zdrojem a ani jsem netušil jestli ho slyším jenom já nebo všichni. Mluvil v množném čísle, takže asi nebudu jediný kdo ho slyšel. Nakonec zamumlal něco německy nebo jakým to mělo být jazykem a objevil jsem se pro mě na neznámém místě, na místě které jsem vůbec nepoznával. Než jsem se rozkoukal, už jsem jenom slyšel další hlas, který očividně možná obviňoval mě. "Cože?! To bude asi omyl ... Zřejmě jste si mě s někým spletly. Mé jméno je Tsu Utsukushi! Ne, Tsu Utsukuahi!" nějaký typan něco provedl a jenom kvůli tomu, že mám trochu podobné jméno tak za to musím pykat já. Jaká to nespravedlnost ...

Lidé v centrále máchli rukama nad vašim poznámkama o námitkách. Znovu se ozval onen hlas "To vás to ale pěkně začíná!" zachechotal se hlas. Centrála rozhodla, že jste oba vinni. Než byl vydán rozsudek tak se zastavil čas, hlas vám pověděl "Tak tohle je důvod,  proč pro začátek nebudete moci používat své schopnosti, ani jako řadoví shinigami. Máte pouze své oblečení a samozřejmně katany, které, bohužel, jsou vám momentálně k ničemu." bytost se začala smát ještě více a znovu pokračovala "Dobře Seireitei je první část této hry, nic vám neřeknu, ale přeji příjemnou zábavu." a když skončila, čas se naopak rozeběhl mnohem rychleji, než-li před tím. Soud uběhl, když skončil oba jste se z centrály přemístili po různých místech Seireitei, každý na jiné. Vzhledem k tomu, že nedokážete cítím reiatsu, ani jeden z vás neví, jestli ten druhý ještě pořád žije.

Tsu -> Jsi v nějaké vedlejší uličce Seireitei.


Kitsune -> Jsi na menší křižovatce. Všimla si tě skupina nějakých shinigami, nevypadají moc přátelsky a co víc, všimla sis, že mají na hlavami životy, tak jak to bývá ve skákačkách.

Kitsune

Kitsune se zamračila. Měla chuť ty idioty z centrály zmlátit na hromadu. V tom se ale všichni zastavili. Kitsune se překvapeně rozhlížela kolem. Jen ona a Tsu ne. Co se to tu sakra dělo? Do toho se ozval zase ten hlas. "Co jsi sakra zač? A co po nás chceš?" zakřičela někam do stropu. Jeho slova se jí vůbec nelíbila. O jaké hře to furt mluvil? Kitsune měla hry ráda, ale neměla ráda, když si někdo hrál s ní. No a než se nadála stála někde na křižovatce. Zmatená a sama...k..sama teda ne. Nedaleko byla nějaká skupinka shinigami. A netvářili se přátelsky. Upřímně...Kitsune ty jejich pohledy iritovaly, takže se taky netvářila moc kamarádsky. Pak trochu pozvedla obočí, když si všimla, jak mají nad hlavami nějaké divné věci. A co je zase tohle? pomyslela si. Do toho jí došlo, že necítí žádné reiatsu. He? Zkusila použít hado #1, ale nic se nestalo. To jí na náladě ještě víc ubralo. Vypadala opravdu naštvaně a otráveně. Kopla do kamínku na cestě. Normálně by letěl až někam daleko do Seireitei...teď však odletěl jen pár metrů. Pak se rozhodla vydat najít někoho známého.

Tsu Utsukushi

Tak tohle byl celkem problém. Ty šašci v centrále nás obvinily a ani nám neřekli z čeho. Zničeho nic se jakoby zastavil čas a zase k nám začal promlouvat neznámý hlas. Naštěstí teď mluvil naším jazykem. Hmmm z toho jeho krátkého proslovu k nám jsem zjistil dost nečekané věci. Nemůžeme používat reiatsu nebo ho nějak využívat. Jakoby jsme se změnily na normální lidi bez super powers. Ale naštěstí v jednom se hlas mýlil. Naše katany nám nejsou úplně k ničemu. Máme přece své bojová umění s mečem! Kitsune mu položila nějaké otázky, ale na ty asi už nestihla dostat odpověď. Čas se znova spustil, ale ne tak jak jsme ho znaly. Byl o něco rychlejší, o dost rychlejší, abych byl přesný. Než jsem si to stihl všechno pořádně uvědomit, tak jsem stál v nějaké vedlejší uličce někde v Seireitei. Co mě tu asi bude čekat ... ale jsem v Seireitei, takže na jediné co narazím budou další řádový shinigami. To nebude nijak těžké. Spíš jsem se obával o mojí kapitánku Kitsune, byly jsme odděleni a to musí mít určitě nějaký důvod. Chvíli jsem si tam tak stál a přemýšlel co dál. Popravdě moc mě toho nenapadlo a v hlavě jsem měl furt myšlenku, že musím najít Kitsune. Takže jsem hodil všechno za hlavu a riskl to. Hluboce jsem se nadechl a zařval jsem jak nejlépe jsem mohl "KITSUNEEEEEEEEEE TAICHOU!!!" zařval jsem z celých plic a jenom jsem doufal, že mě uslyšela. Trochu jsem popošel dopředu, abych když tak měl nějaké únikové cesty ... hledal jsem nějakou křižovatku nebo něco takového.

Kitsune -> Oni shinigami se nejen tvářili nepřátelsky, ale také se po kapitánce vrhli. Tasili své zbraně a začali bezmyšlenkovitě útočit. Když Kitsune zakopla kamínek, vyburcovalo je to k ještě větší zuřivosti. Očividně ani oni nemohli používat reiatsu, jenže jich bylo deset a kapitánka sama. Byla k nim otočena zády, takže na první nával neměla moc čas reagovat. Přiskočil k ní první a sekl jí svou katanou. Ozval se pípavý zvuk a před samotnou kapitánkou se objevily životy, nejspíš její životy a ze tří to ubylo na dva. Jinak.. Nikdo známý v okolí opravdu nebyl..

Tsu ->Tsu zakřičel na celé a velmi tiché Seireitei, ale bohužel se nedočkal a ani nemohl žadné odezvy. Kitsune ho dost možné ani neslyšela, ale to bohužel Tsu nevěděl. Prošel pár uličkami a stanul na menší křižovatce, kde stálo přibližně deset shinigami, zatím si ho nevšimli, takže si je mohl v klidu prohlednout. Co ho zaskočilo bylo, že vůbec nemluvili. Každý přeci ví, že řadoví shinigami melou a melou, ale tihle jen stáli. Každý z nich měl u sebe pouze svůj "shinigami pyžamo" a katanu a nad hlavami měli, jak to říct, vypadalo to jako životy v klasických arkádových skákačkách.

Tsu Utsukushi

Zakřičel jsem a ono se nic nestalo. Nebo něco co jsem očekával. Jestli mě Kitsune slyšela nebo ne, tak to se zatím nedozvím dokud se k ní nedostanu a třeba se jí na to nezeptám, i když to by bylo asi dost zbytečný. Naštěstí můj řev po tichém Seireitei nespustil žádný poplach, výbuch nebo nějaké loutkové představení. Díky ti Bože! Došel jsem tam kam jsem i chtěl, ke křižovatce. Porozhlédl jsem se okolo sebe a heleme se, konečně nějací shinigami. Už mi začínalo být tak trochu smutno ... chodil jsem sám po uličkách Seireitei které jsem ani neznal. Původně jsem chtěl jít k bandě shinigami, ale zaskočilo mě naráz několik věcí. Celkem zvláštních věcí. Za prvé: Neslyšel jsem, že by si o něčem povídaly. Možná si šeptaly nebo prostě čučeli do blba, ale bylo to celkem divný. Za druhé: Nad jejich hlavami měly HP BAR! Jako člověk obvykle nemá nad hlavou hp bar ne? To je jenom ve hrách, abych měl představu kolik ran ještě zvládnu ustát... Divné. Fakt dost divné to bylo a ještě k tomu co říkal ten neznámý hlas ... rozhodně to nebyly shinigami, nebo byly, ale byly pod nějakým kido, jedem nebo hypnózou. To se ale nedozvím pokud nic neudělám. Čapl jsem rukojeť svého meče a byl jsem připraven ho vytasit kdyby bylo potřeba. "Hej! Můžu se k vám přidat?" hejkl jsem na ně, tak aby mě na 100% slyšeli.

Kitsune

Kitsune se snažila jít někam do pryč, když v tom jí někdo sekl přes záda a nad sebou uviděla, že jí zmizel jeden život. WTF? Prudce se otočil a nakopla toho parchanta, co jí sekl, tak, aby mu podrazila nohy. Při tom vytáhla svojí katanu. Ještěže se tolik věnovala i obyčejnému boji s mečem i bez. Teď se jí to náramně hodilo. Nemluvě o tom, že byla dost naštvaná, což pomohlo tomu, že jí bylo jedno, kdo před ní stojí...umře. No a tak se do nich pustila.

Kitsune -> Kitsune se do nich pustila. Netrvalo to dlouho a všichni leželi poraženi na zemi. Vždy, když někoho porazila objevil se mu nad hlavou nápis GAME OVER a pro jistotu to oznámil takový zvláštní mechanický hlas. Když je porazila všechny, tak všichni do jednoho zmizeli, pouze na místě jednoho z nich zůstala věc podobná batůžku, který ale zeleně zářil. A stala se ještě jedna zvláštní věc, před kapitánkou se objevila tabulka, která se naplnila deseti body, respektive jí částečně zaplnila fialová barva.

Tsu -> Když si Tsua všimli, tak se na něj jednoduše všichni vrhli.

Tsu Utsukushi

Lel, ok no. Tsu byl milý a chtěl je jenom trochu rozveselit a oni se mu takhle odvděčí. Zaútočily na něj jako banda psů, jenom bez štěkotu, slin a co psi normálně dělají, když na někoho zaútočí. Vytasil jsem svůj super dupr meč a rozběhl jsem se přímo na ně. Netuším jak byly rychlý, ale byly to řádový shinigami, takže snad nějaký řádný overpowered trénink neměly, takže když jsem si doběhl k prvnímu, skrčil jsem se a sekl jsem ho do břicha špičkou meče. Nechtěl jsem mu rozříznout břicho a vidět jeho večeři, oběd, snídani nebo co zrovna jedl. Následně jsem mu dal levý zvedák, abych ho zpacifikoval. No a ostatní jsem dosekal, mířil jsem na nohy a ruce a když byly moc blízko, tak jsem jim jednoduše vrazil do frňáku. Snažil jsem si je držet od těla.

Tsu -> Všechny je porazil bez sebemenších problémů. Nad každým z nich, když ho Tsu porazil, se objevil nápis GAME OVER. Naopak před Tsuem se objevila tabulka, která se částečně naplni fialovou barvou, přidalo se do ní deset bodů. Bylo to zvláštní.

Kitsune

Kitsune se povedlo všechny ty šupáky sejmout. Zrovna se chystala nabručeně odejít, když  se před ní objevila jaksi tabulka či co a částečně se naplnila. WTF? No a tak se chystala odejít po druhý, když si všimla na zemi svítícího batohu. Co je zase tohle? blesklo jí hlavou a sehla se pro něj. Chtěla se podívat dovnitř.

Tsu Utsukushi

Tohle bylo dost zvláštní a vlastně pomalu mi to fakt přišlo, že jsem v nějaké hře. Dost tomu napovídalo to, že nad poraženýma jsem uviděl ten zvláštní nápis hned po tom co jsem je porazil. Následně se přede mnou objevila tabulka která se naplnila bodíky nebo čím. To mě dost zaujalo, vypadalo to jako by jsem dostal xpčka a nějak se leveloval tím, že zabíjím enemáky. "Co se asi stane, když to celé naplním ... dostanu nějakou schopnost?" prolítlo mi hlavou a celkem jsem se nad tím i zamyslel. Nemusím snad psát, že ho už skoro vůbec netrápilo to, že nemá své předešlé schopnosti a možná tímhle dostane nějaké nové. Ale potom jsem si to uvědomil! Mé schopnosti jsou mé schopnosti, nepotřebuji žádné jiné! Hecnul jsem se a dal jsem si svůj hlavní plán, najít Kitsune. A mezi tím naplnit ten xp bar nebo co to bylo. Pořádně jsem se protáhl a začal jsem běžet neznámým směrem. Můj meč jsem měl furt vytasený a pevně jsem ho svíral ve své dlani, abych ho nikde neupustil. Pokud jsem narazil na nějaké enemáky co měly nad sebou ten hp bar, udělal jsem na ně surprise attack!

Kitsune -> V batůžku byl jakýsi elixír, jen když se ho dotkla doplnil se doplnilo jí to ten jeden zbývající život, ale pak zmizel.

Tsu -> Vydal se dalším směrem. Běžel a běžel až doběhl k budově první divize, ale tu hlídali ji další tihle shinigami s tím, že tam byl jeden, který vypadal nějak obrněně. Měl dva nárameníky a dvě katany.  Tsu tam naběhl a udělal svůj supriseattack! Vymlátit ty normální bylo easy, ale ten cápek se jen tak sundat nenechal. Odrazil tvůj útok a sám provedl výpad proti Tsuovi. Další zajímavá věc byla, že brána do první divize byla zavřená, dokonce možná zamčená.

Kitsune

Našla v tom balíčku nějakou divnou lahvičku. Že by zase nějaká šílenost z dvanáctky? To jí přivedlo na teorii, že za tímhle vším stojí dvanáctka. Upřímně by se ani nedivila. No a když se toho lektvaru dotkla, zmizel. Za to se jí ale doplnil život. Kitsune zapřemýšlela, co by se asi stalo, kdyby jí život došel.Umřela by nebo by se vrátila zase domů do reality? No...zkoušet to radši nebude. No a pak se teda zvedla a vydala se někam dál ulicemi Seireitei.

Kitsune -> Jak kapitánka šla, tak po nějaké době době uviděla zajímavý úkaz. Bránu první divize, kde bojuje Tsu a nějakým divným chlápkem a kolem leží shinigami, které už kapitánka potkala a porazila. Brána byla zamčena a divize vypadala prázdná. Kitsu si také všimla, že Tsu má nad hlavou, krom životů, také stejnou tabulku, která už je skoro z půlky plná, jako ona sama. Tu tabulka, kterou poprvé viděla, když porazila skupinku shinigami.

Tsu Utsukushi

Easy to všechno bylo, malé rybky jsem vysekal, ale byla tam větší rybka, která nešla na jednu ránu. Konečně nějaká výzva. Nebylo moc času na přemýšlení, protože se na mě už ten obrněný typan s dvěma katanama vrhal. Uskočil jsem doprava a jeho katanu jsem popřípadě v letu odrazil. Dopadl jsem na zem a rovnou jsem se proti němu rozeběhl. Doufal jsem, že po tom jeho výpadu mu bude nějakou dobu trvat než se otočí, přeci jen na sobě měl brnění, takže jsem do něj vypálil jako střela a chtěl jsem ho bodnout do boku. Pokud jsem brnění prorazil nebo ne, dál jsem vedl svůj sek po jeho zádech a ocitl jsem se na jeho levé straně. Rychle jsem se otočil a zaujal defensivní postoj. Zbytku okolí jsem moc nevěnoval pozornost, soustředil jsem se na 100% na toho obrněného cápka.