Kaemon (2)

Jméno: 
Kaemon (radostný, pravoruký (staré samurajské jméno))

Příjmení: 
Za tu dlouhou dobu svého života už na něj úplně zapomněl

Věk: 
650 (35)

Divize:
4

Barva reiatsu: 
Černá s červeným okrajem

Hodnota reiatsu:
---

Nejde ho přehlédnout, tedy, pokud nejste vyloženě obr. Měří 300cm a váží cca. 120kg o svou postavu se stará, tudíž je to pořádná hora svalů. Jeho vlasy jsou dvojbarevné, delší, do půli zad, preferuje dredy, barva dredů se střídá. Černý, bílí atd. Jeho kůže je snědší, díky tomu vyniknou, jak jeho vlasy tak i jasně, zářivé modré oči. Zanpakuto nosí jako hůl v pravé ruce (Historie)

Ačkoliv může působit, díky svému vzhledu, děsivě, je to milý chlapík, alespoň se mile chová k těm, které má rád a ke svým pacientům, pokud to nejsou totální idioti. V boji se, ale dokáže plně odvázat a být dosti nepříjemný. Rád si povídá s novými lidmi a ještě raději jen naslouchá. Pokud nejde o boj je dost klidný a občas trochu mimo. Není, ale vůbec hloupý, jenom věci chápe ve více rovinách, díky svým dlouholetým zkušenostem. Příkladem je jeho zapomenutí svého přímení. Nepokládá to za podstatnou věc, ačkoliv jiní ano. Tím, jak trávil léta v samotě, nedokáže vždy pochopit urážku, nadávka a tak podobně. Snaží se vždy být upřímný a říkat věci na rovinu.

Narodil se daleko od Seireitei, v dnes už dávno ztracené vesnici. Jeho otec byl tamní dřevorubec a matka doktorka. Jako malý měl spoustu přátel. Celá vesnice tvořila jedno společenstvo a všichni si zde pomáhali, tudíž nebylo možné, aby vyrůstal sám. Už jako chlapec měl ukrutnou sílu, která nebyla tak úplně obyčejná. Pomáhal s nošením třímetrových, dřevěných trámů, nosíc je dvěma rukama nad hlavou.  Začal strašně rychle růst, a když vypadal na třináct, rovnal se svou výškou dospělým mužům.

Muž:
Ve vesnici žil do té doby než vypadal zhruba na dvacet, ve skutečnosti mu bylo rovných 200 let. Opustil jí s tím, že bude poutníkem a bude žít skromným životem. Opustil tedy svůj domov, ve kterém už žil stejně sám, protože jeho rodiče už dávno zemřeli. Otec zahynul při práci a matka dostala od jednoho ze svých pacientů nemoc, kterou nedokázala léčit. Od těch dob trávil Kaemon veškeré chvíle sám, četl knihy a studováním zápisku své matky. Díky nimž přišel i na lék k nemoci, kterou ona léčit nedokázala. Vydal se tedy do světa jen s rancem jídla, láhví vody, pořádně velkým kusem látky a nožem po svém otci.

Strach:
Samotářský život se mu zamlouval. Brzy se naučil žít v nějaké harmonii s přírodou, měl úplně jiné hodnoty než svět, který ještě neznal. Ale přeci jen ho něco děsilo. Hlas, který slýchával ve snech, na místech, kde kdysi podle jistých znaků žili nějaké pradávné kulty, oblasti mimo Seireitei, ve kterých žil, mívali svou kultůru, tradice a dokonce i náboženství. Hlas to byl hrubý a tím, že vycházel odnikud, ho děsil mnohem víc. Říkal mu, kam má jít a i když se bál, zvědavost ho poháněla přesně k místu, kam měl přijít.

Zanpakuto:
Hlas, který slýchával, jej přivedl do zvláštního lesa. Stromy zde rostli hustě u sebe a světlo sem pronikalo jen v určitých místech. Uprostřed toho děsivého místa byla mýtina ve tvaru kruhu, v jejímž středu stál podivuhodný kůl či totem u zvláštního oltáře. Když přistoupil blíže, všiml si na oltáři knihy, která se zdála být, na rozdíl, od okolí netčena a přesto byla stejně stará. Dozvěděl se z ní, že toto místo kdysi bylo určeno k uctívání právě onoho zvláštního totemu, který byl údajně z dřeva, které se svou tvrdostí rovnalo oceli a nešlo ničím setnout. Tím dřevem byl právě, ten kůl, který se tady podle záznamu v knize vzal odnikud. Když se ho Kaemon dotkl, poprvé se dostal do svého vnitřního světa, kde se setkal se svým duchem Zanpakuto, který mu řekl vše potřebné o Shinigami o tom, že jím je i on, ačkoliv o tom nevěděl. Tím se vysvětlil onen hlas a Kaemon mohl být konečně v klidu. Když se dozvěděl tohle všechno, byl na jednu stranu rád a věděl, že je na čase vydat se do místa, kde bude prospěšný.

Trénink:
Než se vydal na cestu do Seireitei. Několik desítek let trénoval své schopnosti, boj a učil se pracovat se svou ohromnou silou. Jeho jediným společníkem bylo jeho zanpakuto. Často trénoval ve svém vnitřním světě s jeho skutečnou podobou, se kterou naprosto vycházel a dokázal s ní vést, pro něj normální rozhovory.

Dlouhá cesta – Seireitei:
Když Rinji, duch zanpakuto, uznal, že Kaemon je dostatečně vytrénovaný, poslal ho do Seireitei, kde Kaemon po několika dalších letech došel. Cestou se postaral o svůj zevnějšek, oholil se a upravil si vlasy do podoby dredů. Akademii, zvládl, ačkoliv měl s jistými částmi výuky problémy a nebyl přijímán mladšími studenty, na což nebyl zvyklý z dob, kdy žil ve větším společenství. Navíc díky svým rokům a čase stráveným s Rinjim, vnímal mnohé věci jinak. A právě proto k mládeži nezapadl. Po dokončení akademie se rozhodl pro své schopnosti jít do čtvrté divize, kde budou stejně tak prospěšné jako by byli v jedenácté.

Zanjutsu: 9
Léčení: 8
Shunpo: 8
Další schopnosti:

Nadlidská síla, tedy i větší fyzická odolnost (Historie)

Jméno: 
Rinji (mírový les)
Vzhled:

I přes tento vzhled je zbraň ostrá a působí sečné rány, stejně tak v Shikaii. (Kaemona nepořeže, ať ji drží kdekoliv.)

Pravá podoba (plus vnitřní svět): 

Povaha: 
Stejná jako Kaemonova

Kopí, s tím, že celá zbraň je stejně ostrá jako v základním stavu, kameny okolo se mohou od zbraně vzdálit na metr, dále je to nepustí.

Vyvolávací příkaz: 
Spoutej!

Schopnosti: