Cože?

Bílé stěny kdysi mocného paláce Las Noches osvětloval bledý měsíc, který nikdy nemizel.
Bylo tomu již velmi dávno, co tyto prastaré zdi budily údiv a hrůzu. Dnes šlo jen o pár bezvýznamných rozvalin uprostřed nekonečných písků Hueca Munda.
Jeho obyvateli byli, až na pár potulných hollow, pouze Jiten a jeho papoušek.
Bylo tomu již dávno, co tyto zdi obýval někdo lačnící po moci, avšak...to se mělo změnit.

Postava v hnědém plášti pomalu kráčela dlouhou chodbou plnou písku. Její kroky se rytmicky ozývali mezi stěnami a doléhali až hluboko do nitra paláce. Až k uším samozvaného vládce Hueca Munda. Jiten už dlouho cítil, že se někdo blíží...takové reiatsu nebylo možno přehlédnout. Jeho tíha otřásala základy už tak chatrných zdí Las Noches a pocit, který to reiatsu budilo, vyhnal všechny potulné hollow daleko daleko za nejvzdálenější duny.
On však seděl a vyčkával...věděl, že jednou ten den přijde, den kdy se někdo pokusí popřít jeho nárok na vládu a on nehodlal ustoupit.
A pak...ta postava stanula přímo v trůnní místnosti. Zahalená v dlouhém koženém kabátě pokrytém rudými skvrnami od zaschlé krve a zahaleným obličejem.

Vím proč jsi tady! Promluvil Jiten rozhodně ze svého trůnu. Chceš uplatnit nárok na trůn, ale to se ti nepodaří! Dodal tvrdě, aby dal nepříteli najevo, že se jej nebojí.
Postava však neřekla nic, jen popošla pár metrů dopředu a vystoupila několik schodů směrem k trůnu.
Jiten vstal a ruku položil na svůj meč. Máš poslední šanci...odejdi a nechám tě žít!
Zahalený však neustal a tak Jiten tasil svůj meč. Ve stejné chvíli, kdy z jeho ramene vzlétl papoušek neznámý tasil svůj meč a sekl.
Místem otřásla mohutná exploze a trůnní sál zahalila vlna prachu, v níž Jiten nic neviděl.
Když se oblaka prachu začala rozplývat, uviděl konečně onoho neznámého. Nejdřív si Jiten myslel, že minul, ale teď viděl, že to tak úplně nebyla pravda. Neznámý nikdy neútočil na něj, nýbrž na jeho papouška.
Část stěny se sesypala na hromadu a někde pod tím se plácal malý opeřenec. Z pahýlu levého křídla mu vytékala krev a on se marně snažil se dostat pryč.
Zrovna když se pták dostal na nohy, k podlaze jej přibodl cizincův meč.
Jiten to vše jen překvapeně sledoval. Vždy všichni bojovali s ním, nikdo nikdy nikdo nezaútočil v prvé řadě na papouška. Nechápal to.
Téměř ani nepostřehl, že neznámý prošel kolem něj, ani si jej nevšímal.
Co to?... Pokusil se k neznámému promluvit, když se však otočil, neznámý shodil zakrvácený kabátec a odhalil svou tvář.

Vlasy měl dlouhé a bílé, nicméně některé prameny byly viditelně černé. Pravé oko měl překryto dlouhým pramenem a levé, krvavě rudé měl upřené někam do středu místnosti. Podle vzhledu mu vypadal na něco mezi pětatřiceti a čtyřiceti lety. Měl bledou až nepřirozeně bledou pokožku a na sobě měl...shihakusho.
Ano. Nepochybně to byl shinigami, Jiten dokázal poznat shinigamiho, když jej viděl, ale tento...jeho reiatsu...
Shinigami se usadil na trůn a hrubým, emočně nezabarveným hlasem promluvil.
Teď, jsem pánem já! Jiten tam jen tak stál, s mečem v ruce a nevěděl co dělat.



Mezitím v Soul Society

Všichni kapitáni, spolu se svými podkapitány a nejsilnějšími členy divize, byli svoláni na speciální naléhavou poradu.
Když byli všichni přítomni, do místnosti dorazila Sei-sama. Neměla své haori a její shihakusho bylo na několika místech potrhané. Chybělo jí několik prstů levé ruky a přes tvář se jí táhl viditelný šrám.
Dříve, než kdokoli stihl cokoli říct, Sei promluvila.
Kapitáni, podkapitáni, důstojníci! Svolala jsem vás, protože je zde naléhavá záležitost, která nesnese odklad. Pokynula Tougouovi a ten jí podal jeden z erárních šumáků.
Včera večer se něco stalo, něco o čem někteří z vás mohou již něco vědět. Při snaze kapitána 12.divize, zbavit jednoho našeho dlouholetého kolegu hollow, který v něm sídlil, se celá akce zvrtla a jmenovaný hollow převzal kontrolu nad Ukitake Akiem. Ten poté prchl do Hueca Munda a při pokusu o jeho zadržení tři vojáky zabil, dva zranil a jednoho...znemožnil.
Do nastálého ticha se ozval hlas kapitána 9.divize. Cože? Akio umře?
Sei jej však jen spražila pohledem, že jí vyrušuje a pokračovala.
Ač je nám to všem proti srsti, nezbývá nám, než se tam vydat a Akia, zabít.
První kdo odpověděl byla Suki.
To, to přeci nemůžeme! Akio za to nemůže...musíme mu pomoct! On...on by pro vás udělal to samé!
Ukitake-taichou! Zahřměla Sei. Chápu, že nechcete o svého manžela přijít, ale Akio věděl, jaká rizika podstupuje. Mám srdce a posílat vás zabíjet vlastního manžela není hezké...proto vás odvolávám z mise. I když chtěla Suki ještě něco namítnout, Sei ji rázně odmítla a ukázala jí dveře.
A co Satoshi? Ozval se Raiden. Taky mu nebylo zrovna po chuti zabíjet svého dlouholetého přítele a když z něj Satoshi hollow udělal...mohl by jej z něj i oddělat.
Satoshi už nadělal dost škod! Ten nikam nejde... Odpověděla Sei a čekala na odpovědi.