Had, který pozřel má křídla

Takže v rámci svých canon Fan Fiction o mých postavách jsem se tu rozhodl dát novou, která časově předchází příběhu o Daisukem. Příběh bude asi na dva díly a ukáže nám něco o Ayano - Daisukeho matce. Doufám, že se bude líbit.


Výbuch velikosti dvoupodlažního domu ozářil ulici. Bělovlasá žena s dlouhým kopím v ruce stála a nepřítomně zírala na tu nádheru. Většina lidí viděla v bojích nebezpečí a možnost smrti, ale ona pocházela z rodu, který bojem žil, tedy dokázala v něčem tak krvavém a strašlivém najít skrytou krásu. Jako třeba právě teď, když zírala do červených a zlatavých plamenů, které pohlcovaly domy a lidi, linuly se a mocně si braly vše, co jen chtěly.
„Ayano?“ Uslyšela z dálky, ale nevěnovala tomu sebemenší pozornost. „Ayano!“ Ozvalo se znovu. Chtěla se otočit, ale ty plameny, ta bitva! „Ayano!!! Sakra prober se!“ Tehdy se jí konečně podařilo odpoutat od pohledu na plameny a vrátit se do reality. Prudce se otočila k muži, který na ní mluvil. „Odpusť bratře, jen jsem se krapet zasnila!“ Řekla žena a pevně uchopila své kopí. „Otec říkal, že býváš nepozorná, ale až tolik…nebýt…“
„Tak silná?“ Přerušila jej. „Ale já jsem a proto otec tehdy doporučil mě…stále se s tím nedokážeš sžít?“ Načež svého bratra obdařila velmi výmluvným pohledem. „Takhle…ale…to je jedno!“ Odsekl uraženě a otočil se stranou. „Ale až se necháš kvůli své pýše zabít, nechám ti to vyrýt na čelo.“ Pak pevně uchopil svůj obouruční meč a vyrazil někam do ulic.
„Jako malé dítě…“ Zavrtěla Ayano hlavou a vyrazila vstříc nepříteli.

„Nebojíme se tě ty mizerná lůzo! My jsme chlapi z jedenáctky…hollow žereme k večeři.“ Vykřikl mladě vypadající shinigami a vrhl se kupředu proti obřímu hollow s vzhledem vosy. Ihned za ním se vyřítilo asi pět dalších, nicméně hollow měl tuhý kořínek a spousty sil. Několik dobře mířených ran svým žihadlem na hlavě poslalo tři členy jedenácté divize do věčných lovišť a zbývající dva zůstali vážně zranění. „Sakra! Sakra“ Ulevil si jeden z nich. „Nepočítej s tím, že si nás jen tak sežereš! Budu se ti vzpírat v krku…a ještě víc…“ Odpovědi se mu dostalo ve formě řevu, tudíž si ti dva moc nepokecali. Když už však situace vypadala nejhůř, prosvištělo vzduchem kopí a přišpendlilo hollow k budově.
„Kótekišu-fukutaichou!“ Vykřikli oba současně na příchozí ženu. Její stříbřité vlasy byly protkány rudými prameny způsobenými krví. Tou byla ostatně pokryta celá a ne jen od svých nepřátel. Na několika místech měla viditelné sečné rány, ze kterých se řinula ona pověstná měna života.
„Jste v pořádku vy dva?“ Podívala se s klidným výrazem na oba. „Ano!“ Odpověděli a pokusili se zasalutovat. Ten bez ruky při tom vypadal celkem divně.
„Tak popadněte své meče a pokračujte vy chásko líná!“ Řekla burácivě. Oba muži se okamžitě začali dávat do kupy, i když bylo jasné, že na bojišti budou akorát překážet.
„Fukutaicho? A co kapitán?“ Zeptal se jeden z nich. „Pomáhá vyčistit pozemky první divize od nepřátel…ještě chvíli se tu neukáže…“ Oba muži chápavě přikývli. Věděli, že kapitán si rád sem tam něco nakrájí, a když tu teď bylo tolik cílů, které mohl nejenže legálně zabít, ale ještě ho za to nadřízení vyznamenali, nemohl prostě odolat.

„Zůstaňte tady a likvidujte vše, co by chtělo vejít do kapitánovy kanceláře!“ Rozkázala a ohlédla se do dáli ke kasárnám čtvrté divize. „Já půjdu pomoct do čtyřky.“ Oba členové najednou zpozorněli. „Fu-fukutaicho! Měla by jste radši počkat na kapitána…k nemocnici mířilo několik Menosů.“ Ayano jen mávla rukou. „Než kapitán dorazí, bude nejspíš pozdě. Ti doktůrci nemají žádnou šanci…ruce mají snad jen proto, že košťata sama zametat neumí!“ Její postoj vůči čtvrté divizi byl celkem známý. „Dobrá fukutaicho…tak tedy hodně štěstí!“ Oba zasalutovali a zmizeli v budově.
Pomalu přešla k hollow, který se stále ještě zmítal pod jejím zanpakuto. „Je čas, abys splatil dluh!“ Sykla otráveně a chopila se konce své zanpakuto. Hollow začal zářit a záře se pomalu přesunula do její levé ruky. Pak hollow umřel a rozpadl se jako každý správný hollow. Ona pak přiložila ruku s energií k tělu a její rány se začaly uzavírat.
„Jedeme na to? Rei kon fumecu?!“ Sevřela oštěp a vyrazila kupředu.