Story of S&S - 1.Odhozeni

FF by Shirosaki, All lefts reserved

Byla hluboká noc a jen úzký srpek měsíce osvětloval vylidněné uličky Rukongaie. Většina obyvatel již dávno spala a ti, kteří z různých důvodů zůstávali vzhůru, byli zavřeni ve svých chatrných příbytcích. Ticho ulic narušily slabé zvuky kroků. Z jedné z postranních uliček se vynořila postava zahalená v tmavém plášti. Nervózně se rozhlédla na obě strany ulice, a když se ujistila, že zde nikdo není, vyšla ze stínu jednoho domku a zamířila si to rovnou k nejbližším dveřím, pod nimiž prosvítalo světlo.
Na prahu se osoba zastavila a pak z pláště vytáhla dva malé uzlíčky. Ty položila na zápraží domu a jemně rozhrnula látku, aby tak odhalila dvě téměř identické spící dětské tvářičky.
Pak si jediným pohybem sundala kápi a měsíc tak prozářil její stříbřité vlasy.
„Nemůžu…“ Zašeptala. „Nemůžu vám být matkou.“ Její slova nebyla příliš procítěná, spíš strojená prostá sdělení a vysvětlení.
Pak si žena opět stáhla kapuci přes hlavu, načež zabušila na dveře. Než majitelé stihli otevřít, byla bez jediného ohlédnutí či jediné slzy pryč.

„Haló?! Je, tady někdo?“ Ozval se ulicí starší ženský hlas. Když se jí nedostalo odpovědi, sehnula se k uzlíčkům na zápraží.
„Ale copak to tu máme za krasavce…“ Ozvala se žena vlídně a uchopila obě spící děti do rukou.
„Kdepak jste se tu vzali?“ Dodala rozhlížejíc se po zemi.
„Žádný vzkaz, žádné věci…vypadá to ale, že někomu z vyšší třídy jste asi neseděli do počtu…“
Zakroutila žena hlavou se znechuceným výrazem ve tváři. Pak zavřela dveře a přenesla oba chlapce do svého skromného příbytku, kde je položila na postel.
„Ale…jak jste krásní…vlasy jako stříbro…podobní jako vejce vejci…taková má malá zatoulaná štěňátka…Suteinu…“ S těmito slovy pohladila oba chlapce po hlavě a vyndala je z draze vyhlížejících přikrývek, což je samozřejmě probudilo. Ani jeden však nezačal plakat, místo toho si se zájmem prohlíželi starou ženu.
„Nebojte se…tady o vás bude postaráno…Franku…Daisuke…“
Podala Daisukemu prst a ten se jej snažil obejmout malými prstíky.

O mnoho let později…

Bylo horké letní poledne, takové z těch, které nutí lidi zůstat doma v chladu.
V ulicích Rukongaie nebylo živáčka…tedy krom dvou chlapců předškolního věku, kteří se skláněli nad nafouklou zdechlinou.
„Mmmm, cítíš to Suke? Ta vůně…rozklad…“ Řekl vyšší z chlapců.
„To mě nezajímá Franku…chci vidět co je uvnitř…“ Odpověděl menší.
„To já taky…myslím, že bychom to mohli vzít sebou…půjčit si bábiny příbory a kouknout dovnitř.“
U obou chlapců bylo vidět silné zaujetí mrtvým tvorem. Již v mladém věku byli oba velmi zvědaví, na svůj věk nadprůměrně chytří a možnost zjistit na co to zvíře umřelo, jak vypadá vevnitř…byla lákavá.
Daisuke tedy uchopil zvíře za ocas který se mu mírně rozpadal v ruce a společně se svým bratrem se vydal domů.