Zdravím kapitáne (2)

   Kouř se konečně rozptýlil a všem se naskytl pohled na osobu, která stála na plošině z reiatsu vysoko na nebi. Byl to muž s delšími blonďatými vlasy v černém otrhaném kabátě s bílou podšívkou a utrženými rukávy, pod kterým měl klasickou shinigami uniformu. Svalnaté ruce, které byli od loktů dolů ovázané bílými obvazy, měl zpuštěné volně vedle těla a v každé držel jeden meč. Přes odhalenou hruď měl jizvu, kterou už tam musel mít pěkně dlouho. Nic neříkal jenom se zvláštně usmíval.
 
   „Pšššt Artemis! Nevrč na něj!“ Přikázala kapitánka jedenácté divize své zvířecí přítelkyni. „Cítíš z něj asi nějaké zvláštní reiatsu co?“ Artemis jenom kývla hlavou na znak souhlasu. Ostatní kapitáni stály tiše a čekali na Yoshirovy rozkazy. „Buďte opatrní. Pokud dokázal proniknout sem a zničit jedny z kasáren v takovém okamžiku, nebude to slabý protivník. Pokusme se zbytečně ho neprovokovat.“ Většina jeho kolegů byla v klidu. Jenom Satoshi měl sto chutí se na něj vrhnout vší silou za to co provedl jeho výzkumům. Pod mužem na obloze pořád vybuchovaly kasárny dvanácté divize. Všechny možné vynálezy, plyny a tak podobně, což situaci jenom zhoršovalo. „Satoshi uklidni se!“ pronesl směrem k němu kapitán osmé divize, který bafal svou fajfku. Všichni napjatě čekali co se bude dít. Zavládlo totiž ticho, takovéto ticho, které je buď před bouří nebo ve chvílích, kdy se profesor zeptá studentů na otázku a oni nic neví. Přesně takové ticho to bylo. „Vy!“ Zakřičel Yoshiro na blonďáka. „Co tady chcete a kdo jste?“ I přes to co před chvíli říkal, začal se rozčilovat. Výraz vrchního kapitána mluvil opět za vše. Teď nebylo dobré na něj začít mluvit, ať jste byli kdokoliv.

   „To jste vážně tak pitomý, nebo to jen hrajete?“ Začal muž hrubým hlasem. „Neměl  by vrchní kapitán mít trochu víc rozumu? Je zcela jasné že jsem vás přišel zničit.“ Yoshiro se chystal odpovědět, když v tom Satoshiho nervy úplně ruply a on se na muže vrhnul plnou rychlostí svého sonida s taseným mečem. Díky jeho rychlosti bylo to co následovalo ještě nepříjemnější. Kapitán dvanácté divize ve vzdálenosti zhruba deseti metrů od protivníka narazil do ničeho a to ho poslalo zpátky do míst, kde přistál i poprvé. Navíc měl sečnou ránu na pravé paži, ve které po dopadu něco nepříjemně křuplo. Satoshi zařval bolestí a hned se u něj objevil kapitán čtvrté divize, který ho začal léčit, respektive jenom zmírňovat bolest. „Odneste ho odsud Kapitáne, my už se o něj postaráme, vy se svým stavem budete taky víc užitečný u toho co vám jde nejlíp.“ Pronesl Yoshiro, který už na místě, kde byli před chvíli všichni kapitáni, stál sám. Kapitán čtvrté divize okamžitě shunpem zmizel i se Satoshim. Ostatní kapitáni šli podat zprávu svým divizím, přesně jak jim v rychlosti nařídil Yoshiro. „Takže to budeme muset vyřešit hezky postaru.“ Řekl Yoshiro a vytáhl z pochvy u pasu svou zbraň. „Takhle se mi líbíte Ruyichi.“ Mužův úsměv se roztáhl.





   „Proč musí existovat takový idioti? Člověk si leží v posteli a sní o duhách a náhle, kvůli nějakému magorovi, aby se měl na pozoru.“ Brblal kapitán sedmé divize sám pro sebe při přesouvání se do kasáren sedmé divize. „Proč vůbec musím být kapitánem já? pořád jenom nějaké papíry a blbosti. Už když jsem byl zástupcem, měl jsem toho dost a teď ještě toto.“ Konečně dorazil do svých kasáren, aby udělal to co mu nařídil kapitán první divize. A hned potom se dal na cestu do kasáren třinácté divize, kde ho měl čekat Sai.
 
  

„…Takže se mějte na pozoru a buďte v plné pohotovosti.“ Těmito slovy zakončil kapitán třinácté divize svůj proslov a všichni členové jeho divize se dali do práce. „To jsi to stihl teprve teď Kazumo? Co ti zas tak dlouho trvalo?“ Zeptal se Kyriu, který už v polovině Saiovi řeči stál vedle něj. „Proč mi musel přidělit zrovna tebe? Většího lenocha jsem neviděl. Musel jsem pomoct Steinovi, nebyl na tom dobře.“ Kyriu se zastavil nad otázkou, kterou mu Sai položil. „Aha, no a k tvé otázce...no možná proto že ty a Kioshi…“ „O tom radši nemluv. Jdeme!“ Sai vážně nechápal proč zrovna někdo kdo tolik nemá rád jakoukoliv aktivitu, musí jít s ním. „Hikaku by byl mnohém lepší než ty, vlastně kdokoliv by byl lepší.“ To už ale Sai neříkal nahlas. Oba, stejně jako další dvojice, které vznikly, se přesunuli na strategická místa určená Yoshirem.
 

   Yoshiro se od muže vzdálil do bezpečné vzdálenosti. „Ani se nezadýchal?“ Zeptal se sám sebe při pohledu na své rukávy, na kterých bylo několik jasně viditelných seků z pod kterých tekla krev. „Copak kapitáne? Už nemůžete.“ Ozval se hlas onoho muže těsně za ním. Yoshirovi došlo že si musí pořád dávat pozor, jeho nepřítel to myslel zcela vážně. „Ne jenom ti dávám možnost odejít v dobrém.“ Muž se začal smát. „Jste ubohý.“ S těmito slovy se napřáhl a oběma meči chtěl Yoshirovy na zdech způsobit dvě rovnoběžná zranění. Jedním z nich však musel vykrýt útok na jeho vlastní záda, který provedl kapitán osmé divize. V té chvíli se Yoshiro přesunul shunpem o kus dál a druhý člen dvojice, Kasumi Haruka, zaútočila pomocí kido na jejich nepřítele. „Hadō #33. Sōkatsu“ ozvala se hlasitá rána, když její útok zasáhl svůj cíl, společně s ní se  místě kde muž stál objevil oblak kouře. „Přímí zásah.“ Řekla Kasumi sama sobě a pousmála se. „Pěkný způsob jak říct svému milému, že už vás nepřitahuje kapitánko.“ Kasumi tomu nechtěla věřit, ten hlas byl za ní. „C-o..“ Z úst ji vytryskla krev, v oblasti břicha ucítila strašlivou bolest. Nebyl se čemu divit, když sklonila hlavu aby se na břicho podívala, meč už se vracel. Když hlavu opět zvedla, uviděla Raidena padajícího dolů v bezvědomí. „Rai-..de..“ Sama upadla do bezvědomí a začala také padat k zemi. Ke štěstí obou je zachytila další dvojice, která Yoshirovi přispěchala na pomoc. Izumi Razaki a Dakuraito Firel chytili své padající kolegy a okamžitě s nimi zamířili do čtyřky, tudíž Yoshirovi pomoct nemohli.
 
   „Kde se schováváte Yoshiro? To už jste to vzdal?“ Muž stál zcela v klidu na místě kde probodl Kasumi a čekal na další nepovedený útok. „Hajzle!“ zakřičel Yoshiro, který se objevil nad ním a vedl sek přímo dolů, neměl šanci se tomu útoku vyhnout, ale ani nemusel. Stejně jako předtím Satoshi narazila čepel jeho meče do jakési bariéry, která působila stejnou sílou proti meči a odmrštila Yoshira pořádný kus dál. Zastavil se ve vzduchu na plošině z reiatsu, kterou zvládl včas vytvořit. Postavil se ze skrčené polohy a zahleděl se tomu muži do tváře. „Kdo jsi?“ muž se usmál. „Za chvíli vám stejně bude konec, tudíž to nepotřebujete vědět.“ To Yoshira ještě víc naštvalo. Ale věděl že stojí proti někomu, kdo je silnější než kdokoliv s kým se dosud utkal. Kapitán první divize se napřímil, upravil své vlasy a řekl jen jediné slovo. „Vzleť.“ Yosirova zbraň změnila svou podobu. „Tak to zkusíme takhle.“ Yoshiruv nepřítel se opět začal nepříjemně smát. „Když myslíte. Je jedno jak bude váš mečík vypadat, když vás zabiji.“ Tohle bělovlasého kapitána opravdu naštvalo. Někoho tak namyšleného jakživ neviděl. Použil shunpo, aby se k nepříteli dostal blíž.


   „Rychle položte je sem, my už se o ně postaráme.“ Razaki a Firel dělali co mohli, aby své kolegy zachránili a podle všeho přišli včas. Personál, který kapitány převzal ihned začal provádět patřičná opatření. Oba kapitáni se vydali k místu kde probíhal souboj.

   „Stůjte Izumi!“ Kapitán páté divize, chytil svého kolegu za rameno a odhodil jej stranou, hned na to jej zasáhlo podivné kido. Naštěstí stihl vytvořit bariéru , která útok zastavil a on se přesunul k Razakimu jen s trochu ohořelým haori. „Spěcháte někam pánové?“



   Yoshiro stál zadýchaný na plošině z reiatsu a díval se na kapitány třetí a páté divize dole pod ním. „Vaši komplicové?“ Jeho nepřítel přikývl. „Nejste zas tak hloupý. Ale jste už unaven, dám vám chvíli na odpočinek.“ Yoshiro viděl jak jeho protivník znenadání zmizel pomocí opravdu rychlého shunpa, byl daleko rychlejší než on. Na chvíli si vydechl a chtěl se vydat za ním. Nemusel. Blonďák se objevil tam odkud zmizel a společně s jeho příchodem na dvanácti místech v Seireitei došlo k výbuchu. Byli to další kasárny. „Vyloučeno, nikdo není tak rychlí.“ Vyslovil Yoshiro, kterému po obličeji ztékal pot. „Že ne? Podívejte se na své přátelé.“


   „Vy asi patříte k němu že?“ Zeptal se kapitán třetí divize, zatímco se jeho kolega snažil nabrat dech. „Ano. A nač ty řeči? Začneme.“ Po těchto slovech směrem ke kapitánům vystřelili dva spolubojovníci muže, který bojoval s Yoshirem další podivné kido. Tomu se kapitáni vyhnuli, nepočítali však s útokem odjinud. Hned po přesunu oba utržili několik ran a začali padat k zemi stejně jako předtím kapitáni osmé s druhé divize.

   „To jsi byl ty?“  Zeptal se jeden z těch, kteří se jim postavili. „Ne já myslel že ty.“ Pak oba jednohlasně řekli. „Šéf.“ Pak uslyšeli dvanáct výbuchů.


   „Razaki! Dakuraito!…Tyyyy, jak?“ Yoshiruv protivník neváhal s odpovědí. „Stejně tak jak tomu bylo u vás kapitáne.“ Tohle Yoshiro nechápal. „U mně? O čem to mluvíš?“ „Vaše břicho a ruce kapitáne.“ V tom kapitán první divize ucítil bolest ve zmíněných oblastech a hned na to mu z nic vytryskly prameny krve. Yoshiro dopadl na zem pod ním a jeho zbraň dopadla kus od něj. Muž stál nad ním a s meči, které mířil na jeho krk pronesl. „Je po všem.“  Zvedl své zbraně do výše pasu a bodl jimi proti Yoshirově srdci. Ozval se zvuk, který vzniká při střetu dvou mečů. Yoshiro měl zavřené oči, ale jasně slyšel slova osoby, která zablokovala ten útok. „Ne dokud jsem tu já.“ Yoshiro otevřel oči a uviděl postavu ve zvláštním černém Haori s bílými fleky dole. „Zdravím kapitáne.“