Vánoční brigáda

Vánoce, svátky klidu a míru, alespoň tak se to říká. Proč se tedy všichni hrnou do úklidu, pečení a dalších domácích prací? To Kitsune nikdy nechápala. Každé Vánoce zašli s Artemis za strýčkem na návštěvu a pokaždé si s sebou odnášeli malý stromek v květináči, který mu po svátcích přinesli zpět a společně ho v lese zasadili. Byla to taková jejich rodinná tradice. I letos pro jeden byli, tedy šli pro jeden a přinesli si dva, ale to je zase jiný příběh.
 Právě si s Artemis dopřávali zaslouženého odpočinku. Artemis se zrovna rozvalovala na posteli a při protahování nohou poslala Kitsune rovnou na tvrdou zem i s dekou. To hnědovlasou shinigami probralo, sedla si, podívala se na postel, kde se její vlčí kamarádka válí po celé šířce postele. Věděla, že probudit jí by znamenalo potyčku s naštvaným vlkem a na to byla moc rozespalá. Proto jen chytla polštář a stáhla ho k sobě na zem. Zachumlala se do deky a chtěla se oddat spánku, když v tom se ozvala rána, jakoby něco narazilo do zdi, do velmi blízké zdi. „Aaaauuu. Rudolfe, ty červenej frňáku, kdy už se naučíš brzdit.“ Uslyšela mužský hlas. Do toho se probudila i Artemis a ihned se rozštěkala. Kitsune otevřela oči a sedla si, aby lépe viděla, co se děje. Pohled jí padl na obtloustlého staršího muže oděného v bíle lemovaném červeném kostýmu. Na bílých vlasech měl posazenou červenou čepičku a ležel na zemi s nohama ve vzduchu zapřenýma o zeď. Podle všeho prolétl otevřeným oknem a zastavila ho až stěna Kitsunina pokoje. Otevírala před tím okno? Vždyť venku sněží a mrzne, proč by otevírala okno? „Šéfe, jste celej?“ ozval se jiný hlas a oknem proskočil maličký mužíček se špičatýma ušima oblečený v zeleném kostýmku. Na nohách měl špičaté boty s rolničkami a na hlavě čapku zakončenou další rolničkou. Pokaždé, když udělal krok nebo pohnul hlavou, zacinkal. Artemis přestala štěkat, ale na oba nezvané návštěvníky vrčela a při tom se ježila. Kitsune spadla brada a s otevřenou pusou zírala na výjev před sebou. „Jsem v pořádku.“ Tlusťoch se pomalu zvedal ze země, ale bylo vidět, že je něco špatně. Tak nějak pajdal. Teprve, až teď si oba návštěvníci uvědomili, že nejsou v místnosti sami. „Zavři pusu, holka, než ti tam něco vletí.“ pronesl rolničkový mužík. „Santa…a elf.“ vysoukala ze sebe Kitsune a dál na ně zírala. „Já jsem skřítek, ne nějakej Legolas.“ čertil se skřítek. „Promiň, nechtěla jsem tě urazit. Jen jsem nikdy neviděla….skřítka.“ pravila stále vyjevená dívka. Skřítek jen kývl hlavou, že omluvu přijímá a podíval se na svého zaměstnavatele, který vypadal, že to s ním každou chvíli sekne, asi se chudák praštil do hlavy, když se z blízka seznamoval se zdí. „Šéfe, Vy opravdu nevypadáte nejlíp. Měl byste si dát pauzu. Sedněte si na chvíli.“ pronesl starostlivě a navedl ho k posteli, kde stála stále vrčící Artemis a kam si Santa sedl. Artemis si od nich chtěla udržet odstup a tak seskočila na zem a vrčela na ně ze země. „Nemůžu odpočívat, Frede, ještě musím obejít půlku Soul Society.“ namítl Santa. „No jo, to je fakt!“ vyjekl Fred a na tváři se mu objevil zděšený výraz, který nakonec vystřídal beznadějný. „Co budeme dělat? “„Jestli můžu nějak pomoct…“ nadnesla Kitsune a konečně vstala ze země, na které do teď seděla. „No, to bys vlastně mohla.“ chytil se toho skřítek Fred a zašeptal něco Santovi do ucha a při tom se úlisně šklebil. Staříkovi se rozšířily oči údivem nad genialitou plánu svého pomocníka. „To by vlastně šlo.“ uznal Santa. „Opravdu nám pomůžeš?“ zeptal se hnědovlásky, která jen souhlasně kývla. Tak trochu se cítila zodpovědná za Santovu nehodu. Přece jen to do její zdi narazil. A navíc nechtěla kazit Vánoce té spoustě lidí, kteří čekají na dárek od Santa Clause. Co se jí ale nezdálo, byl úšklebek toho jeho skřítka. „Tak tedy dobrá.“ pronesl a luskl prsty. Kolem Kitsune to zazářilo jako polární záře a její pyžamo se změnilo na Santovský obleček. Santovská čepička, rukavice, pláštík sepnutý dvěma zvonečky, krátká sukýnka a vršek bez rukávů i ramínek. „Co to, sakra…“ zírala na to Kitsune a ve tvářích začínala rudnout, cítila se v tom trapně. „Wow.“ obdivně hvízdl skřítek. Artemis vydala nejprve něco jako vykvíknutí a poté něco, co znělo jako uchechtnutí. „Ty se moc nesměj.“ ozval se Fred, Santa znovu luskl, tentokrát se zazářilo kolem Artemis. Když záře ustoupila, místo vlčice tam stál sob. Sob Artemis překvapeně zafrkala. „Jako Santův sob vypadáš dobře, Rudolfovi by ses líbila.“ šklebil se skřítek a obcházel okolo ní, aby si jí prohlédl. Když stál přesně za ní. Artemis vykopla pravým zadním kopytem a urazila Fredovi čepičku, až to zacinkalo o podlahu. Fred se za čepičkou vyjeveně ohlédl a raději ustoupil do bezpečné vzdálenosti. Nikdy dřív nebyl tak rád za to, že má jen půl metru i s čepicí. Místo toho si začal prohlížet Kitsune, která se tahala za spodek sukýnky, která byla dosti kraťoučká. „Po zbytek noci tedy roznesete zbytek dárků.“ řekl stařík, znovu luskl prsty a před Kitsune se objevil pytel plný balíčků. „To mám jít v tomhle ven?“ ujišťovala se hnědovláska s tvářemi barvy právě uvařeného humra. „Venku je stejnak tma a nikdo tě neuvidí. Jejich škoda. A navíc jsi slíbila pomoc.“ odvětil Fred. Kitsune se podívala na obleček, pytel s dárky a poté i na smutné výrazy v Santově a skřítčí tváři. „Tak fajn.“ souhlasila nakonec. „A my mizíme. Stačí, když se budeš řídit adresami na balíčcích, všechno by mělo být v pořádku. Jo a dej si pozor na toho vědátora z dvanácté, každý rok se snaží tady šéfa chytit. Papá.“ zamával skřítek a se zazvoněním rolniček i se Santou zmizel. „Počkat! Vrať se ty úchylnej trpaslíku!“ zavolala za nimi, ale nic se nestalo. Kitsune se zadívala na svou vlčí kamarádku, tedy teď už sobí kamarádku. „Tohle bude dlouhá noc.“ povzdychla si, popadla pytel a vytáhla z něj první balíček. „Haruka Kasumi.“ přečetla si na cedulce a polkla. Sebrala všechnu svou odvahu a vyrazila ven ze dveří následována Artemis, směr kapitánčina kancelář, jak popisoval balíček. Zastavila se až přede dveřmi. „A co teď?“ pomyslela si. Zaklepat nemůže a když jí tam kapitánka načapá, jen těžko to bude vysvětlovat. Artemis do ní zezadu šťouchla parohy a ukázala směrem k pytli. Kitsune nakoukla dovnitř a po chvilce hrabání nalezla váček s nějakým práškem, u kterého byl vzkaz. 'Hoď si mě pod nohy a budeš u stromku.' Pokrčila nad tím rameny a trošku si ho nasypala pod sebe s Artemis a byli pryč. Když otevřela oči, stáli uvnitř kanceláře a před sebou měli kapitánku spící na stole. Jen si oddychla a rychle položila balíček pod stromeček na stole. Jenže dál to Kitsune nedomyslela. Jak jen se vrátí zpátky? Začala panikařit a rozhlížet se kolem. V tom se kapitánka pomalu probouzela. Sakra, sakra, sakra. Co mám dělat? Jak se tam tak rozhlížela a panikařila čím dál víc, vysypala si trochu prášku na boty.
Jakmile otevřela oči, jelikož mrkla, stála s Artemis v naprosto jiné místnosti. A co víc, tuhle místnost osobně znali. Překvapeně se na sebe podívali, když si všimli v posteli spícího černovlasého mladíka, který byl čirou náhodou jejich podkapitán. Dívka rychle očima vyhledala malý stromek v květináči, který dostal od Kitsunina strýčka, když se k nim přichomýtl na jejich cestě pro vlastní stromek.
Teď nastala ta těžší část, najít dárek v pytli, kde je tma jak v pytli. Prohrabávala se tunou krabiček a dalších patvarů. Artemis nervózně přešlapovala, čímž lehce klapala o podlahu, všimla si totiž něčeho, čeho si hnědovláska po pas v pytli nevšimla. Zkusila do dívky jemně strčit parohy, ale dívka jen vítězoslavně vylezla z pytle spolu s balíčkem ve fialovém papíru, který okamžitě šoupla pod stromek. V tom se místnosti rozsvítilo světlo. „Kitsune?“ ozval se rozespalý hlas podkapitána druhé divize. Kitsune se za tím hlasem prudce otočila a lehce vyplašeně na něj zírala. Ve tvářích začala zase rudnout a tahat se za tu proklatě krátkou sukýnku. Proč jen nemohla být delší? Říkala si v duchu. „Co tady děláš…v tomhle?“ zeptal se překvapeně při pohledu na její oblečení a, i když se to Kitsune možná jen v tom světle lampičky zdálo, také se trochu červenal. Mysli, Kitsune, mysli. „To…tohle…to se ti jen zdá. Všechno je to jenom sen.“ pronesla a usmála se. „Sen?“ nadzvedl obočí černovlasý a tvářil se nedůvěřivě. „Ano, sen! Ještě pořád spíš, Kiryu.“ To už ho trochu rozhodilo, nikdy mu neřekla jménem. „Všechno je jen výplodem tvé spící mysli. Proč bych ti jinak tykala a jak by mohla tady Artemis být sob?“ Usmívala se a dál se tahala za sukýnku. „Hmm…na tom něco bude.“ odvětil, když se podíval na Artemis, už před tím si říkal, že mu na ní něco nesedí. Už mu ty Vánoce začínají lézt na mozek. Takový sny bych si nechal líbit. pomyslel si, když si jí znovu prohlédl. Vstal z postele a vykročil směrem k ní. Kitsune udělala krok zpátky a poté ještě jeden, než za sebou ucítila stůl. Když už byl skoro u ní, zasáhla vyšší moc v podobě Artemis a tak se mezi Kirya s Kitsune objevily parohy, které donutily černovlasého shinigami o několik kroků ustoupit. Přeci jen, sobí parohy nejsou možná ostré, ale když vás jimi takový sob nabere, docela to bolí. Hnědovláska okamžitě využila situace, popadla pytel a sobě s Artemis nasypala pod nohy trochu prachu. Jen o sekundu na to, Kiryu koukal do prázdna. Tentokrát se objevili v úplně neznámém prostředí. Ocitli se v místnosti bez dveří, oken či něčeho jiného. Uprostřed pokoje stál akorát urostlý smrk, oběšený ozdobičkami v podobě laboratorních zkumavek naplněných zářivými tekutinami rozličných barev, a stolek plný cukroví. „Hele, dango! Když už jsem ten Santa, tak proč ne?“ řekla si Kitsune a přešla ke stolku, jakmile však sáhla po špejli danga,obklopily jí mříže a naše Kitsune byla v kleci. Do toho se místností rozléhal zvuk alarmu. „Tipuju, že jsme ve dvanáctce.“ pronesla překvapená Kitsune k Artemis, ta se začala prohrabávat pytlem, odkud vylovila všechny dárky s nápisem 12. Divize. Hnědovláska mezitím horlivě přemýšlela, jak se z téhle situace dostat. Došlo jí to jen chvilku před tím, než Artemis vytáhla všechny balíčky a přišla k ní. Poté Kitsune hodila Artemis s pytlem pod nohy prášek a hned na to sobě. Obě zmizeli přesně ve chvíli, kdy se do místnosti vytvořily dveře, které se následně otevřely a ve kterých stál černovlasý mladík s růžovofialovýma očima. Stál tam ve svém pyžamu, neboli kalhotách, papučích a tričku barvy jeho očí s malým kuřátkem v brýlích a nápisem CALL ME GENIUS. Ten zastihl jen polární záři, ve které naši Santovi pomocníčci zmizeli. „Příště tě dostanu, Santo.“ pronesl s výrazem šílence a vrátil se do postele.
Kitsune s Artemis už to ale neviděli, ocitli se totiž opět v cizím prostředí. Jakmile se trošku rozkoukali, zůstali stát s otevřenými ústy, tedy pusou a tlamou. Před nimi se tyčil mohutný smrk ozdobený spoustou ozdob, prskavek, řetězů a celkově vypadal jako Vánoční stromeček z filmů nebo dětských knížek. Když se probrali z omámení stromkem, začali se rozhlížet po místnosti. Vypadalo to tu jako v kapitánské kanceláři. Kitsune pomalu došla ke stolu, aby se podívala po nějaké známce toho, kdo tu bydlí. Na několika papírech zahlédla jméno ‚Ruyichi Yoshiro‘ i s hodností kapitána deváté divize. Vrátila se ke stromku a z pytle vytahovala jeden dárek za druhým, které nesli tuto adresu. Bylo jich celkem šest, z toho jeden pro někoho se jménem Fluffy.
Mezitím se Artemis rozhlížela po kanceláři a občas si odfrkla, nelíbil se jí tu jeden pach, kočičí. V tom uslyšela překvapené vymňouknutí a přímo před ní se objevila bílá kočka. Nejprve se tvářila překvapeně, pak se ale naježila a se syčením se rozešla směrem k Artemis, která začala couvat. Od mala jí Kitsune učila, že kočky jsou menší jak ona a že na ně nemá být zlá. Zastavila se, až když její sobí zadek narazil do stromku, který se zřítil na nic netušící hnědovlásku. Pád stromku polekal i tu bílou chlupatou kouli, která raději vběhla zpět do ložnice, odkud se ozval tříhlasý dětský pláč. „Artemis, sundej to ze mě.“ pronesla zavalená dívka potichu ke své společnici. Sobice nabrala strom svými parohy a odsunula ho z nebohé shinigami. Ta bleskurychle vyskočila na nohy, otevřela okno, popadla pytel, vyskočila na Artemis a společně tím oknem vyskočili. Měli štěstí, že shinigami mají tak veliká okna. Zajímavé bylo, že, jakmile vyskočili oknem, Artemisina sobí kopyta nedopadla na zem, ale běželi jakoby po vzduchu. Kitsune překvapeně sledovala, jak se země pomalu vzdaluje. Musela se nad tím pousmát.
Dole pod nimi zahlédla, jak z okna, kterým vyskočili, vykoukla kapitánova bílá hlava. S vykulenýma očima se za nimi díval a Kitsune zahlédla, jak si dokonce promnul oči. Právě se cítil rozporuplně, byl šťastný jako malé dítě, že uviděl Santu a zároveň mu byli zničené veškeré představy o Santově podobě. Dodnes věřil, že je Santa starý tlustý muž a má soba se svítícím čumákem a místo toho jím je mladá dívka s nesvítícím sobem. Ne, že by mu to vadilo, jen měl jiné představy. Jednoduše byl zmatený a překvapený zároveň.
Naši roznašeči dárků, jakmile jim z dohledu zmizela kapitánova hlava, přistáli na jedné z blízkých střech a s použitím teleportačního prášku po zbytek noci pokračovali ve své práci, při které se již žádné „nehody“ nestaly.
Když konečně roznesli i poslední balíček, pytel na dárky zmizel. Stejně tak se i Kitsune vrátilo její oblečení a ze soba se stal znovu vlk. A tak Kitsune nemusela řešit, jak propašuje skrze kasárny do svého pokoje soba. Potichu jako myšky se proplížili do pokoje, kde se Kitsune s úlevou, že je po všem svezla zády po dveřích až na zem. Artemis se rozplácla na podlaze. Ani jedna nevypadala, že by měla v plánu se zvednout. Venku začalo vycházet slunce a shinigami se pomalu probouzeli z říše snů natěšení, co jim Santa nadělil letos. Naše hnědovlasá shinigami si pod svým vánočním stromečkem v květináči na stole všimla dvou balíčků a vánoční karty. Zvedla se ze země a došla ke stolku. Jeden z nich vzala do rukou a podívala se na cedulku. ‚Artemis‘ stálo na ní. Položila ho na zem před vlčici, která se zvedla jako její parťačka, stáhla s krabice stuhu a čumákem sundala víko. To samé prováděla i Kitsune s druhým balíčkem na stole. Vlčice nakoukla do své nadílky a zafrkala, vytáhla z ní plyšové sobí parohy, pak se ale zatvářila vesele a zavrtěla ocasem. Na dně balíčku ležel létající talíř. Pustila parohy a okamžitě se zmocnila talíře, se kterým si sedla a čekala, až si i Kitsune rozbalí svůj dárek a oni budou moci jít ven si házet. Hnědovláska ve svém balíčku našla onen santovský obleček, na jehož nalezení v krabici se netvářila zrovna nadšeně. Pod ním se schovávala sada na Shogi a pod ní společná fotka s Artemis v jejich vánoční „uniformě“. „Ten úchylnej trpaslík.“ pousmála se nad tím. S takovouhle památkou si byla Kitsune jistá, že na tento noční zážitek nikdy nezapomene. Postavila fotku vedle obrázku, kde s Artemis jedla dango. „Tak pojďme vyzkoušet ten talíř.“ pronesla s úsměvem k Artemis a vydali se ven.

 

Co našli ostatní Shinigami pod svým stromkem piště do diskuze.