Pink Fluffy Unicorns

Taiketo Suki

Kapitánka byla původně přesvědčená, že se dnes nebude tolik přecpávat, ale skutečnost, že pod srdcem nosí miminka dvě, úplně měnila situaci. Navíc ty klobásy a slaniny!
"Máš pravdu, chvili se tu snad zdržet můžeme!" zavelala mezitím, co stačila doběhnout k jednomu ze stolů a horlivě si začala nabírat na talířek. Nakonec to vzdala a rovnou si jednu klobásku vzala do ruky... Nač se s tím párat..

Akio

Akio si v duchu zajásal.
Skvěle! Poslední dobou takovéhle dobroty doma nikde nemůžu najít...a to vím, že jsme je kupovali.
Bez větších okolků přejde ke jmenovanému třípatrovému dortu, velikosti dítěte předškolního věku.
Snad to není ten se striptérkou...stačí že Yoshiro rozsedává messengery...
Pak jednou rukou dort vzal a přenesl si jej ke stolu. Zpod oblečení vtáhl své zanpakuto. Normálně ho nenosil, ale když nasával v 8.divizi, zaskočil si pro něj, aby mohl kolegy pobavit blesky ve tvaru zadků a poprsí.
Nyní jej vytáhl z pochvy a začal s ním úhledně krájet dort. Říkáte si - nedůstojné? A co...Razaki s tím svým pekl chleba a Akio by dl boty za to, že Baru ten svůj používala místo sprchové žíňky.

Yasumaru

Když napodoboval krok po kroku to, co dělala sestřička, konečně se mu to podařilo udělat správně. Zhluboka si oddechl. Teprve první bod kurzu a on už se cítil úplně zničený a psychicky vyčerpaný! Začínal si říkat, že by se možná měl od malých dětí držet stranou, protože tím jim prospěje zdaleka nejvíc.

Ritsuka se jen usmívala. Tahle dvojice měla opravdu velkou chuť k jídlu. Však to bylo dobře, jídlo bylo totiž neodolatelně dobré. Aby v jídelně nevypadala divně, tak si na talířek dala pár chlebíčků a připojila se k sestřičkám, které stály, nebo seděly opodál.

Kaori zatleskala radostí. "Výborně mladý pane. Už je z vás skoro profík." pochválila ho, protože si to zasloužil. Šlo mu to opravdu dobře, byl jeden z těch, kteří se učí rychle. "Jak se cítíte? Budete pokračovat?" zeptala se pro zajímavost, přitom něco začala lovit v kapse od uniformy. Po chvíli vytáhla zabalený čokoládový bonbón z belgické čokolády. "Dáte si?" nabídla.

Yasumaru

"Umm..." Chtěl říct, že by raději nepokračoval, jenže pak sestra vytáhla bonbón, a přestože Yasumaru nebyl velký fanda čokolády, hlavně protože ji měl jen asi dvakrát v životě, uvědomil si, že na ni má chuť a taky že je to od sestřičky moc milé gesto. Od té doby, co se vrátil, bylo všechno tak složité, takže taková prostá věc, že mu někdo nabídne bonbón, mu málem vehnala slzu do oka. "Dám si, děkuju vám, slečno!" odpověděl, přičemž si uvědomil, že zapomněl sestřino jméno. Omluvně se usmál. Vzal si od ní bonbón a po chvíli váhání ho strčil do pusy. "Panenky snad ještě chvíli zvládnou moje mučení," zahuhlal potom v odpověď na to, jestli chce pokračovat.

Akio

Když si dort náležitě rozkrájel, začal jej kousek po kousku jíst.
A že nebyl čuňě...rozdělil si dort na třetiny, aby ho nesnědl celý...najednou...
Hmm...to bude...předkrm...pak....mezikrm....a nakonec i zákrm....Skvělé!!!
Zajásal si a začal do sebe ládovat dort.

Ritsuka - Hodila do sebe chlebíčky, odložila špinavý talířek a přešla k Akiovi a Suki. "Jestli jste se posilnili, tak bychom mohli přejít k výuce. Tak jdeme." Ritsuka nedala Akiovi a Suki šanci na to odpovědět jinak, takže je vedla bludištěm chodeb, až se dostali do velké místnosti, kde všichni cvičili s panenkami miminek. Ritsuka je vzala ke stolu vedle Yasumara. Vyndala dvě panenky ze stolu. "Začneme s úchopem miminka při zvedání. Můžete to zkusit a já vás pak když tak opravím." řekla a nechala vše na dvojici.

Kaori - "Ale no tak. Patříte k mým nejlepším studentům." Mávla rukou a taky si vzala jeden bonbon. "Teď bychom mohli zkusit výměnu plen." řekla a vyndala několik plen. Jedny panence názorně nandala. "Takhle se nandávají a když to vezmete opačně, tak je sundáte. Můžete to zkusit." řekla a uvolnila místo. Pak přišli Akio a Suki.

Yasumaru

byl tak zabraný do svého studia, že si ani nevšiml, že přišel někdo známý, dokonce i když to byla Suki-chan. Když "dítě" bezpečně leželo na stole, cítil se mnohem jistěji a přebalování mu šlo celkem dobře. Byl zručný šermíř a tohle vlastně bylo něco jako souboj s meči, akorát úplně jiné. Takže vlastně... no, zkrátka mu to šlo, aspoň si to myslel, že byl až sám překvapený. Možná to bylo tím, že se panenka nekroutila a nekopala nohama. V takových podmínkách a s čistou plínkou nebylo moc co zkazit.

Akio

Zmohl se akurát na ztrápené.
Afe fo jíduo?! Já....huad... Nenápadně strčil do kapsy pár kusů slaniny, což se ukázalo být docela hloupým nápadem!
Když je pak vedla bludištěm chodeb, uvažoval Akio nad tím, jestli je to tak schválně, jestli to má zamezit útěkům z této budovy. Než stihl dojít k závěru, ocitl se v místnosti s Yasumarem.
Eto....nazdar Yasumaru! Mávne na něj familérně. Akio si nikdy nepotrpěl na zdvořilosti. Byl to tak trochu buran.
Co ty tady? Taky čekáš dítě? Teda jako...tvoje družka...né ty...chápej...ne že bys neměl na to čekat dítě..chápej...víš co...ignoruj mě...to bude nejlepší...
Usmál se trochu po tomto trapném incidentu.
Vzít do ruky...
To bude nějaký chyták...budou mě chtít nachytat, ale já koukám na Náctilté Shinigaminky!
Jenomže Akio...ač tak nějak chápal možnou techniku, neměl moc cit a jemnou práci a tak se mu nějak podařilo panence urvat hlavu při jejím podebírání.

Taiketo Suki

Byla v těžkém šoku... Zaprvé ji odstřihli od přísunu jídla! Ani se pořádně nenacpala - Zrovna dnes měla chuť na klobásku se šlehačkou a nic.. Za druhé je sestra zavedla do místnosti, kde Akio ztropil tu nevhodnou scénku s urváním hlavy miminka... A za třetí ty řeči, kterými častoval Yasumara. Kdyby byla Suki pštros, její hlava by už dávnou nebyla vidět.. Zmizela by hluboko v písku.
Jenže Suki pštros (pštrosice?) nebyla.
"Yasumaru," stihla jej pozdravit, než se udál ten masakr panenky. Pak už byla její pozornost upřena hlavně na Akia. "Ty... Jeho hlavička!"
Kapitánka přemýšlela, jestli ho k jejich dětem vůbec pustí! On tenhle kurz potřeboval.. Jako sůl.
Když se Sukiiny katastrofické scénáře trochu uklidnily, konečně do rukou vzala i ona panenku. Narozdíl od obou přítomných mužů, byl ten pohyb naprosto přirozený. Jako by chovala miminka každým dnem... Byla přeci jenom žena... A to vysvětluje vše.

Yasumaru

usoudil, že na jeden den toho bylo dost. Základy zvládl, tomu dalšímu by určitě bylo dobré dát volný průběh, v pravou chvíli se určitě u něj probudí instinkty rodiče... nebo tak něco. Navíc viděl, že Suki je teď zaměstnaná jinými věcmi, takže oznámení, že se vrací do 6. divize, může počkat. Chvíli se díval na to, jak spolu s Akiem zaujatě trénují zacházení s dětmi. Nejdřív se usmíval, ale čím víc se na ně koukal, tím víc na něho padal jakýsi splín. Rozloučil se tedy krátce se sestřičkou, která na něj dohlížela, a potom vyšel pomalou chůzí ven.

Ritsuka
Zděsila se, když Akio urval panence hlavu. Samozřejmě za to jistě nemohl, ale byl hrůzostrašný pohled. Doběhla tedy pro hlavičku, opatrně si od Akia vzala panenku a znovu jí hlavu nandala. Tady v Pink Fluffy Unicorns byli na takové situace připravený. Přitom koukla na Suki. "Výborně. Vám to jde úplně samo, to je moc dobře." pochválila jí. Pak se otočila zpět na Akia a krok po kroku ho učila, jak panenku vzít do ruky. "Není to těžké. Jen je pro začátek důležité trénovat." vysvětlovala. "Pokud chcete, je tu možnost, že vám panenku můžeme půjčit domů." pokračovala.

Akio

Nejdřív se zatvářil překvapeně, pak ale uraženě, když na něj Suki tak najednou vyhrkla.
Tři sta let jsem piloval věci jako trhání hlav...kdyby se na Akademii zavedla, řekněme rodičovská průprava...bylo by to hned snazší...já nejsem zvyklý manipulovat s malými a křehkými věcmi...
Najednou krapet posmutněl, protože si uvědomil, jak špatným otcem pro své děti asi bude, že by jim dokonce mohl ublížit.
Já...dám do toho moc síly...vím jak a to, ale potřebuju, víc času...
Koukne na Ritsuku.
Půjčit si to domů by bylo moc fajn. Krapet se pousměje.

Ritsuka

"Půjčit panenku domů opravdu není problém. Sám můžete vidět, že je lehko opravitelná. A navíc nemusíte být smutný, jistě to zkoušíte poprvé a to hold ten cit ještě nemáte, ale budete mít skvělou ženu, která vám jistě se vším poradí a pomůže." snažila se Akia uchlácholit, protože se jí nelíbilo, jak byl smutný. "Ono až budete ty miminka opravdu držet, tak to zas bude jiné. Tohle jsou jenom základy, které by vás měli připravit, aby jste z toho nebyli paf." upřesnila ještě. "Pro začátek je nejdůležité podepřít krk dítěte." dodala ještě. Stále to byla ukecená sestřička

Akio

Nakonec mu ženská svěřila jednu panenku domů. Sice ještě ukázala pár věcí, ale Akio je moc nepochytil, stále siu přehrával to podebírání dětí.
Když byla lekce u konce, znatelně si oddechl a setřel pot z čela.
To byl docela úspěch, nemyslíš zlato?
Koukl na Suki, nesouc v ruce jídlo a panenku v podpaží.
Teda, až na tu věc s panenkou, ale...to se spraví.
Usmál se, pln optimismu.
Jdeš těď domů, nebo ještě do divize?

Taiketo Suki

Suki sestře poděkovala a pak se společně se svým budoucím mužem odebrala k východu. Kapitánka tuto lekci určitě brala jako přínos, konečně teď v plném rozsahu pochopila to, kolik se budou muset společně naučit.. Pořídit si dítě tedy není žádná sranda.
"Je to úspěch, chtěla bych se ti omluvit za tu reakci, já jen.. Trochu mě to vyděsilo... Vím, že to byla jen panenka a malá nehoda. Budeš skvělý tatínek," řekla Suki s přesvědčením a na její tváři vyvstal úsměv. Při smíchu se ji dělaly dolíčky.
"Chtěla bych jít s tebou domů, zlato. Potřebovala bych si odpočinout, jen si tak nerušeně lebedit aspoň na chvíli.."

Akio

Držíce svou milou snoubenku za ruku, vyšel Akio pomalu z budovy.
To nic...celkem chápu...vidět panenku s utrženou hlavou...to by vyděsilo každou nastávající matku. Ale já se to naučím a naše děti budu nosit s takovou opatností, že to tenhle svět ještě neviděl.
Obejme Suki. Bylo to příjemné cítit teplo jejího těla...Akio si opět připadal potřebný, důležitý a v porovnání s malou zakulacenou Suki si připadal ochranitelsky.
Dobrá zlato...odpočineme si..máme za sebou dlouhý a únavný den.

Pak se kapitánka 6.divize a exkapitán 13.divize vydaly pryč směrem s Sídlu rodu Ukitake.

Konan Hana

Netrvalo moc dlouho a Konan dorazila do Pink Fluffy Unicorns. Recepční jí hned poznala, a tak jí zavedla do místnosti plné malých postýlek. Všechny její tři děti tvrdě oddechovali. Jistě se jim zdály nějaké pěkné sny, protože na tvářičkách měli úsměv. Ale nedalo se nic dělat, museli vyrazit domů. Raději je chtěla mít teď už u sebe, takže napůl ospalé dala děti do kočárku. Poděkovala, zaplatila a konečně vyrazila do 9. divize.

----------> 9. divize