U ohně (8)

Nacházeli se už daleko od Seireitei. „Tady zastavíme.“ Pronesl neznámý v kapuci, kterého pořád pozoroval Sai. Při každém jeho slově proletěla kapitánovi třinácté divize ta samá slova . „To není on! Prostě nemůže.“ Satoshi hleděl na muže v kapuci s otevřenými ústy. „To byla zajímavá technika, ale nepřipadal jsem si být, jak to říct... v celku.“ Měl na mysli techniku, kterou se dostali na tak vzdálené místo. Ten někdo si prostě otevřel nějaký průchod a najednou byli tady, ani při vytváření portálu nebo co to bylo, nešlo vycítit jeho reiatsu, byl opravdu dost tajemný. „Ano, přenáší vás to v molekulách nebo co je to za malé podivnosti kapitáne.“ Sai už to nevydržel a jedním rychlím pohybem mu sundal kapuci, měl smůlu, pod kapucí bylo něco jako lyžařská maska. „Pěkný pokus Sa... kapitáne.“ Sai se otočil směrem k tomu muži a pronesl. „Si to ty, jinak bych to neviděl, znáš moje jméno a tvůj hlas.“ Satoshi nechápavě koukal. „Em Saii? O kom to mluvíš.“ Muž v kapuci otočil hlavu k Satoshimu a zareagoval dříve než Sai. „Nevím, kapitáne, ale ať mluví o komkoliv, já to nejsem.“ Odešel někam do lesa a kapitáni se vydali za ním. „A je to on!“

„Zmizeli? Jak zmizeli? Ozvalo se PUF a byli pryč?“ Řval Izanagi na hlídače cely dvou kapitánů. „Ne, přišel sem někdo s ohromným reiatsu, které jsem neunesl, vzal mi klíče a pravděpodobně jim otevřel cestu ven.“ Dozorčí, který ještě před pár chvílemi měl plnou hubu keců byl teď podělaný strachy. Měl štěstí, kapitáni čtyř divizí mezi sebou začali konverzovat a on mohl v klidu zmizet. Izanagi byl obeznámen s tím, kdo všechno se vydal na nějakou neschválenou misi a rozhodl se hned ráno vyrazit za nimi. Mimo to vydal rozkaz k pátrání po uprchlících. „Celé Seireitei se prostě zbláznilo.“ Řekl nahlas něco, co si chtěl nechat pro sebe. Kapitáni tří zbývajících divizí jen přikývli a mírně se usmáli. „Hajzle!“ Ozval se výkřik hned po tom co se oddělila hlava kapitána páté divize od jeho těla. Doktor okamžitě přiskočil k tělu, jakoby se s ním dalo ještě něco dělat. Suki stála jako socha a pořád hleděla na místo, kde před chvíli kapitán stál a Izanagi se přesunul k útočníkovi. „Chlapče, cos to sakra?“ Zrzek se vyvlíkl z Izanagiho sevření se slovy. „Pusť mně ty cvoku.“ Náhle ze stínu vyšla kapitánka sedmé divize. „Amaru trochu slušnosti by nezaškodilo.“ Izanagi absolutně nechápal co se tady děje, stejně tak jako kapitáni čtvrté a šesté divize. „Vysvětlení, hned!“ Zařval vrchní kapitán, kterému už úplně ruply nervy. Baru spustila a začala vysvětlovat vše co se stalo od chvíle kdy ucítila Saiovo reiatsu po tom co s ostatními zmizel. Ona i Amaru byli u toho když Satoshi zaútočil na Firela, avšak byli skryti, slyšeli vše o čem se bavili kapitáni dvanácté a třinácté divize. „Aha takže tohle byl jenom onen klon.“ Ujistil se kapitán první divize a odkopl hlavu, která tady ležela stranou. „Ano přesně tak.“ Podotkl Amaru. Izanagimu bylo jasné že musí zrušit pronásledování. Ti dva jsou pořád v domnění že je čeká poprava, protože netuší co se právě stalo. Všichni kapitáni odešli do svých divizí připravit se na zítřejší den. Tři z nich na výpravu a dva na každodenní povinnosti. Izanagi ještě zařídil vše co bylo potřeba, odnesl Lus spící za jeho stolem do její kanceláře a následně sám ulehl ke spánku ve své ložnici. „Babčo, tys s námi musela mít pořádnou trpělivost.“

Satoshi se zahleděl na místo mezi stromy, které mu přišlo vhodné pro přenocování. „Tady by to podle mně šlo, nikdy sem sice venku nespal, ale myslím že ano.“ Sai se zahleděl oním směrem a poplácal Satoshiho po zádech. „Máš pravdu je to fajn.“ I neznámý byl spokojený, avšak z jiného důvodu, začal na onom místě otevírat portál. „Satoshi, víš o tom že si úplně jiný než si býval? Už nejsi tak úplně vyšinutý vědec, ale docela ti trvalo než si se dokázal zařadit mezi ostatní.“ Pronesl Sai, který seděl opřený o strom. Satoshi si sedl vedle něj a zahleděl se na oblohu plnou hvězd. „Máš pravdu, nevím čím to je, ale pořád si připadám svůj.“ Řekli si toho ještě spoustu mezi tím co muž v kapuci úspěšně otevřel nový portál. Satoshi se opravdu změnil, byl přívětivý a dalo se s ním normálně mluvit, dokonce opouštěl své laboratoře častěji než kdy jindy, ale nikdo nikdy nedokázal říct proč tomu tak je.
"Můžeme vyrazit?" Zeptal se maskovaný muž a ukázal na portál. „Em ano, ale kam? A prosím, řekněte nám alespoň své jméno jo mimochodem díky.“ Tohle ze sebe vydal bývalí šílený vědec. Sai jen přikývl a dodal. „Ano, řekněte nám ho.“ I přes tu kuklu, kterou měl na hlavě šlo vidět že se usmál. „Říkejte mi třeba Pan kapuce, nebo jenom Kapuce.“ Vyznělo to sice divně a poněkud směšně, ale bylo to jeho přání a tak na to dva kapitáni kývli, ačkoliv Sai tušil o koho opravdu jde. Prošli portálem a objevili se u čtyřčlenné skupiny shinigami. Bělovlasý muž se okamžitě probral a začal tápat po své zbrani. „V pořádku Yoshiro to jsme my.“ Zbytek se taky probral a koukal na uzavírající se portál. „Saii, už jsem si začínal říkat zda si to zvládl. Co tady dělá Satoshi a kdo je tamten?“ Yoshiro měl spoustu otázek. Hrozně rád viděl Satoshiho, nebýt jeho tak tady dnes není, to on mu pomohl toho dne kdy se mu nezdařil onen experiment při kterém zůstal Yoshiro zavalený pod kamením. Sice tady byla jen jediná možnost jak Yoshirovy toho dne mohl pomoct, ale  přeci byla. Amputace nohy proběhla úspěšně.
Následně mu byla přioperovaná náhrada, kterou Satoshi sám vyrobil. Ti dva se předtím moc nemuseli, ale právě od onoho dne byl Satoshi tím kým byl i dnes.
Sai vše vysvětlil Yoshirovi a ostatním, kteří si teď kladli jedinou nezodpovězenou otázku, „Kdo je ten muž v kapuci?“ Ten mezitím přistoupil k ohni a nabídl si z toho co se na něm peklo. Následně se podíval na ostatní, kteří po něm pořád pokukovali. "Asi vás zajímá kdo jsem viďte? Věřte mi, přijde chvíle kdy vám to řeknu." Yoshiro s Raidenem pohlédli na sebe a pak na Saie, který dodal jen. "Neblouzníte, taky si to myslím."