Neznámý (7)

Celá dvanáctá divzie byla obklopena ohromnou barierou, to proto aby se Satohi nedostal ven. Jeho klon nebo možná ten skutečný seděl se Saiem ve vězení druhé divize. „Saii, jestli to dobře chápu, byl to Dakuraituv klon, který měl všechny jeho vlastnosti a tak není divu že jsme tady a jsme obviněni z napadení kapitána.“ Sai hodil dalším kamenem o zeď, který se ku podivu odrazil přímo Satoshimu do hlavy, což bylo na místě jinak by Sai vstal a pohlavek mu dal sám. „Ty sis všímal toho klonu jenom jako exempláře co?“ Satoshi přikývl, jakoby nechápal že se dá zajímat o něco jiné. „Takže sis nevšiml změny reiatsu, která nastala po tom co tam vtrhla jeho garda kido šílenců?“ Kapitán dvanácté divize se opřel o zeď. „Nevšiml.“ Utrousil a zahleděl se do vedlejší prázdné cely. Sai se vrátil zpátky do postele a stejně prázdným pohledem hleděl do stropu. Jejich rozjímání však netrvalo dlouho, celým Seireitei se nesla správa ve znění. „Bariéra, která byla umístěna kolem kasáren dvanácté divize byla odstraněna, všichni členové divize se smí vrátit zpátky do jejich prostor.“ Sai se posadil na posteli a pohlédl na svého spoluvězně. „Konečně. Teď sem může nakráčet jeden z tvých rádoby klonů a můžeme odejít.“ Tušil však, že něco je špatně. „Hlupáku..“ Satoshi poodešel k oknu a hleděl kamsi pryč. „, proč asi zrušili tu bariéru? Vědí že kapitán kasáren, kolem kterých tu bariéru zvedli, není uvnitř." Sai nechápavě hleděl, následně se mu dostalo vysvětlení. „Člověk si vyjde na procházku a oni jej zavřou do vězení, to je pech.“ Skutečný kapitán dvanácté divize byl uvězněn v cele ve ketré nemohl používat své schopnosti. Saiovy zbylo už jen jediné, nasadil facepalm.

Zatím co kapitáni dvanácté a třinácté divize trčely už jeden celý den v cele, urazila skupina vedena Yoshirem pořádný kus cesty, opět se nachýlil čas spánku. Za celý den toho řekli jen máloco a stejně tak tomu bylo i u večerního ohně, kdy všichni okamžitě usnuli v návalu únavy, která byl způsobena celodenním přesouváním se. V Seireitei to naopak začínalo žít, neboť Izanagi s vyšinutým doktorem a krásnou kapitánkou šesté divize se vrátili zpátky.

„Ayazaki co se to tady sakra děje?“ Zástupkyně vrchního kapitána se odlepila od stolu v jeho kanceláři, na kterém usnula při nadměrném kontrolování veškerých papírů. „To mi řekněte vy. Na co sakra potřebujeme dvanáct kilo jablek na týden.“ Vystartovala, což se stávalo málokdy, ale tu a tam tyhle její přehnané reakce stály za to. „Stop vy dva! Divizní záležitosti si nechte stranou.“ Vykřikl kapitán čtvrté divize, který si tvrdohlavě stál za tím že se jasně řeklo „nebudeme se zabývat ničím nepodstatným.“ Což pronesl Izanagi když z dálky viděl vztyčenou bariéru kolem dvanáctky. Izanagiho zástupkyně vysvětlila co se stalo a v okamžiku zůstala v místnosti sama. Jedinou její útěchou byl starostlivý pohled kapitánky šesté divize, ke kterému dodala. „Buď trpělivá, já jsem si tím taky prošla.“ Při čemž si vzpomněla na to jak se starala o veškeré papírování sedmé divize, když neměla kapitána a členka Yuriko, která to měla vždy na starosti někam zmizela. Lus zůstala chvíli jen ak stát. „To byl blbý vtip kapitáne, příště se vám na to...“ Usedla za stůl a pokračovala ve své předešlé činnosti do té doby, dokud sebou zase nemrskla o stůl.

„Dakuraito, chci pořádné vysvětlení hned!“ Zařval Izanagi pči vstupu do kanceláře. Kapitán páté divize, tedy jeho kopie seděla za stolem u šálku čaje. Jeho reiatsu bylo opět téměř totožné s tím, které patřilo skutečnému kapitánu páté divize, tudíž nikdo z přítomných nepoznal rozdíl, neboť jej nikdo neznal líp než, kteréhokoliv člena ve své divizi. „Noo. Meditoval jsem tady, když v tom sem vtrhli kapitáni třinácté a dvanácté divize a oba se na mě vrhly, nebýt té bariéry, kterou jsem se obalil nevím co by se stalo.“ Izanagi nevěřil svým uším stejně jako další dva zbývající kapitáni. V hlavě klona zněl ďábelský smích, který patřil hollow, který svého mazlíka z dálky ovládal pouhou myslí.

„Kapitánům se nelíbí naše papáníčko jo?“ Utahoval si dozorce z dvou ptáčků v kleci. „Počkej až se odtud dostaneme hajz...“ Sai si uvědomil že tohle nebylo příliš vhodné vystupování kapitána. „prostě počkej.“ Dozorce se jen usmál a vážným hlasem řekl něco jako. „Počkám ale až odtud vylezete, zamíříte rovnou na popraviště.“ Okamžitě se postavil do pozoru,neboť se někdo blížil. Ten někdo jej však zvýšil své reiastu a poslal člena, který hlídal do říše snů. Saii ani Satoshi o něm nevěděli dokud se neobjevil před celou, technika, která jim bránila používat jejich schopnosti jim také nedovolovala vycítit blížící se reiatsu ať bylo jakkoliv velké, natož určit komu patří. Postava, pravděpodobně muž, v kapuci a zvláštním typu haori odemkla celu klíčem, který sebrala dozorci. Z pod svého hábitu vytáhla dvě katany z nichž jedna patřila Saiovi a druhá kapitánovi dvanácté divize. neznámý byl nejdou jakoby bez reiatsu ať se ti dva snažili sebevíc nemohli vypátrat kdo to je. Najednou promluvil. „Pojďte za mnou a na nic se neptejte! Pospícháme.“ Sai se zarazil. „Ne to nemůže být... Už z toho pobytu se Satoshim blouzním.“