Sai a Satosi - zrádci?(6)

Brzo ráno opustila pětičlenná skupina Seireitei. Pár hodin na to zjistil vrchní kapitán že dva z lidí, které chtěl mít sebou na misi. jsou k nenalezení, zatím však netušil kde jsou. Musel se tedy spokojit s kapitány čtvrté a šesté divize. V době jeho nepřítomnosti se o Seireitei bude starat jeho zástupkyně Ayazaki Lus. Skupina vedená Iznagim měla jednu obrovskou nevýhodu oproti druhé skupině v tom že vůbec netušila kam se vydat, není tedy divu že zamířili úplně opačným směrem.

„Stát!“ Zařval bělovlas a zastavil se ve vzduchu na plošině vytvořené pod svými chodidly. Ostatní učinili to samé a čekali na další Yoshirova slova, věděli že něco není v pořádku. „Na něco jsem se vás zapomněl zeptat. Byl někdo další ve styku s tím hollow?“ Všichni kapitáni na sebe koukli se smutkem v očích. „No...“ Začala Kasumi, která byla jako první něco říct. „Razaki zemřel v boji s ním.“ Pak se podívala stranou. Yoshiro chvíli nevěřícně koukal stranou. „Ten hajzl.“ Na víc se nezmohl. Jeho dlouholetý přítel byl zabit rukou ěmejda, který zabil i jeho ženu. Pak pokračoval. „Nikdo další?“ Raiden věděl kam tím míří. „Dakuraito!“ Vykřikl a v očích se mu objevilo zděšení. Yoshiro pohlédl na Saie a následně mu udělil rozkaz. „Saii vrať se a sežeň Satoshiho, ten ho zná nejlíp. Požádej ho aby šel s tebou a pomohl ti zjistit zda je jeho reiatsu stejné nebo jiné než bylo když odešel na misi.“ Bylo to sice půl dne cesty, ale jinak to nešlo. Sai okamžitě zmizel. „Byl jsem neopatrný. Snad to bude v pořádku.“ Ujistil bělovlas sám sebe a pak jen kývl a dodal. „Jdeme!“ Všichni náhle zmizeli.

Na úplně druhé straně od Seireitei mířila tříčlenná skupina kapitánu neznámo kam. „Můžu se zeptat? Proč míříme zrovna tímto směrem?“ Pronesl kapitán čtvrté divize, který držel perfektní krok s dalšími dvěma. Jeho zranění bylo již dávno v dobrém stavu a tak se mohl vrátit k používaní shunpa, občas se zdálo že jeho rychlost možná překonává tu Yoshirovou. „Raiden přišel odtud.“ Pronesl Izanagi, který se držel v čele. „No dobrá, ale...“ Daisuke nestihl doříct co chtěl, Izanagiho „Ale?“ jej vyvedlo z míry.
„No já jen že ráno vyrazil s ostatními úplně jiným směrem.“ Izanagi byl natolik zapálen do vlastní mise že přestal myslet na ostatní, naposled si na ně vzpomněl, když se dva kapitáni, které si vyžádal nedostavili tam, kam měli. „Doktore, vy mně nikdy nepřestanete udivovat. To jste mi to nemohl říct dřív? Ztratili jsme jeden celý den.“ Zastavil se, otočil a vyrazil zpátky. Byl naštvaný, ne na Steina, ale sám na sebe za to jak zbrklý byl.

Zhruba ve chvíli,kdy Izanagi zjistil že se vydal špatným směrem se před kasárnami dvanácté divize objevil kapitán třinácté divize. Vstoupil dovnitř a na celou místnost ve které stál zařval. „Sakuro, zlatíčko moje kde..“ Pěst, která mu narazila do obličeje přerušila jeho monolog. „Kolikrát vám mám říkat že nejsem žádné vaše zlatíčko." Vyslovila dívka s rudými vlasy jejíž pěst byla pořád na Saiově obličeji, který následně odletěl na druhý konec místnosti, kde narazil do zdi takovou silou že se na ní objevili praskliny. „Ale no tak, vždyť jsem tě jen chtěl pozdravit, navíc vím že bys ráda řekla něco podobného.“Pokračoval Sai. „Výýý!“ Vykřikla Sakura během toho co Saie chytila za vlasy a mrštila jím na druhou stranu, jejíž zeď dopadla stejně jako ta první. „Od posledně se nějak krotíš.“ Pohlédl při tom na strop, jehož střed byl nedávno opraven, ještě na něm šly vidět stopy nezaschlé omítky. Sakura přistoupila k Saiovi a mocným výkopem jej poslala vzhůru do místa kam se před chvíli díval. „Znovu ne, znovu ne!“ Řval Saiuv hlas v hlavě, nechtěl znovu proletět stropem do jakési laboratoře. Ozvala se rána a Sai narazil do stropu. „Děláš si ze mě prdel ženská? Vy jste to vyztužili železnými trámy? Vykřikl když jeho záda narazila do onoho kusu kovu. Začal padat k zemi. V tom jej zachytil Satoshi, nebo jeho klon, kdo ví co to bylo, prostě to vypadalo jako vždy. Položil jej na zem a koukl na Sakuru. „Zas ta samá pohádka?“ Sakura jen přikývla a odešla někam do tmy. „Musím ti říct že má pěknou páru Satoshi.“ Kapitánovi dvanácté divize se na tváři objevilo něco co připomínalo úsměv. „Tak co potřebuješ? Vím že něco určitě ano, jinak bys tu nebyl.“ Pronesl Satoshi a posadil se vedle Saie, který už se posbíral.
Následně vše vysvětlil svému příteli, který s úžasem naslouchal. „To by byl zajímavý exemplář, jeho schopnost by se dala....“ Byl přerušen Saiem. „Poslouchal si mě vůbec ty cvoku? Dakuraito hned!“ Oba zmizeli z prostoru kasáren dvanácté divize.

„Skoro jako tenkrát že?“ Pronesl Yoshiro, když seděli u ohně pod noční oblohou. „Zdaleka ne, tehdy s námi byla...“ Raiden nedořekl co chtěl, všiml si Yoshirova výrazu, který jasně říkal. „Já vím.“ Kasumi už dávno spala a Mitoshi trénoval někde v lese. Yoshiro pokračoval podobným tónem jako před tím. „Dnes jsou tomu tři roky víš to?“ Raiden nechápal o čem mluví. „Vždyť Konan umřela před pár měsíci Yosh..“ Kapitán osmé divize znovu přestal mluvit, ale tentokrát jej Yoshiro přerušil jediným slovem. „Hikaku.“ Raiden se zahleděl na noční oblohu. „Máš pravdu. Podivín, který vedl sedmou divizi.“ Nastala chvíle ticha. „Teď by se nám tu hodil.“ Řekl Yoshiro a vstal aby si protáhl záda. „Nechte mrtvé odpočívat. A vy už taky běžte spát!“ Ozvala se Kasumi, která se před chvíli probudila. „Máš pravdu.“ Řekli oba kapitáni najednou a ulehli ke spánku. Za pár okamžiku se dostavil i Mitoshi, který rovněž ulehl, ještě předtím dal na oheň opéct pár ryb, které přinesl.

„Ne, tohle zdaleka není jeho reiatsu.“ Šeptl kapitán dvanáctky. „Jsi si tím opravdu jistý? Nemůžeme udělat chybu.“ Řekl Sai vážně a pohlédl při tom Satoshimu do očí. „Jsem, klidně to udělám sám.“ Sai jen přikývl. Dveře do kanceláře kapitána páté divize se rozletěli a  dovnitř vtrhl Satoshi, který mířil sek přímo na Firelův krk. Mělo to být rychlé, Firel meditoval se zavřenými víčky a vůbec netušil co se děje. Ale čert tomu chtěl že si obalil celé tělo jakousi zvláštní bariérou, která byla účinná i v tomto stavu. „Stráže! Zrádci.“ Vykřikl kapitán páté divize, jehož reiatsu se rázem změnilo úplně.