Zoufalství (2)

„Proč zrovna já?“ Vyhrkla Kasumi v návalu smutku, když jí vrchní kapitán oznámil že to ona bude mít na starosti pohřeb Konan. Nebyla tím nadšená, i když to ona znala Konan v mnoha věcech líp než její manžel, který se teď někde flákal a nechal děti zase o samotě. Ale poslední dobou to měl těžké tak s ním soucítila. Od té doby co se Konan stala kapitánkou sedmé divize si ty dvě rozuměli opravdu hodně.

„Prosím kapitáne Kentaro, nevnucujte mi to. Já, já to nezvládnu.“ Prosila s žalem v hlase i na srdci a kdyby se nezapřela o stůl asi by na místě skolabovala. Hlavu měla svěšenou, nedokázala mu pohlédnout do očí, tedy do oka, přes které neměl tu zvláštní pásku. „Kasumi..“ odmlčel se „Neber to jako rozkaz, ber to jako žádost od přítele. Já, mohl bych to zadat třeba Yoshirovi, ale ten by to nesl hůř a nikdo jiný Konan tak dobře neznal.“ Kasumi zvedla tvář a na ní se ji objevil úsměv. „Máte pravdu.“

Po té co Kasumi odešla z kanceláře, ztékala Izanagimu slza z pravého oka. „Proč Konan? Proč ne Dakuraito, který tam byl s ní?“ Položil si otázku, ale následně si musel říct něco jiné. „Ne! Jsem vrchní kapitán a smrt podřízených je v tomto oboru věcí na kterou musím být připravený. Nesmím to přát ani nikomu jinému.“ Setřel si slzu, která byla poněkud zvláštní, neroztekla se na prstu, zůstala na něm ve formě kapky a když na ní pohlédl, vzpomínal na Konan. Vrchní kapitán tu modrovlasou ženu miloval, řekl jí o tom ale ona věrná svému muži jej odmítla a vysvětlila mu že je pro ni pouze nadřízeným a vždy bude. Později uznal že měla pravdu, ale pořád ji skrytě miloval. Zaskočilo jej reiatsu, které bylo daleko od Seireitei a nikdo jiný, ani kapitáni jej ještě nemohli cítit. Ale něco tady nesedělo, ten komu patřilo byl sám a to nebylo dobré. „Kde sakra si Yoshiro, proč se Raiden vrací sám?“

Kasumi přišla do své kanceláře a posadila se na židli za stolem, kterou si otočila k oknu. Koukala na zapadající slunce a v tom si na něco vzpomněla. Sáhla do šuplíku a vytáhla fotku na které byli čtyři osoby. Yoshiro, Konan, Raiden a ona. Bylo to ze dnes kdy spolu uspořádali společný piknik na oslavu Konanina povyšení na kapitána sedmé divize. Toho dne se tyto dvě osoby sblížili a dokonce i Raiden se s Konan sblížil, už pro ní nebyl ten podivín z Onsenu. Yoshiro i Raiden toho dne měli radost z toho že Konan patří do řad kapitánů a že sedmička má zase někoho ve svém čele, ale oba vzpomínali na kapitána, který jí velel předtím. Kasumi a Konan naopak klábosili o neschopnosti těch dvou v domácnosti, čímž je trochu popichovali. „Bylo to fajn. Děkuji ti.“ Zahleděla se pořádně na fotku a usoudila že Konan to na ní opravdu sluší a tuto její podobiznu použije při obřadu. Ani si neuvědomila jak moc se do přípravy zapálila.

V tu samou chvíli kdy Kasumi přišla do kanceláře a začala vzpomínat se v kanceláři vrchního kapitána objevil velitel páté divize. Z jeho pohledu a toho jak vypadal bylo možno usoudit že se něco stalo. „Dakuraito co se stalo?“ Vykřikl kapitán první divize při čemž se postavil a zapřel se o stůl. „Já, on .. nemohl jsem, já...“ Víc ze sebe nemohl dostat, byl úplně rozrušený. „Uklidni se a řekni mi co se stalo!“
Kapitán páté divize se zhluboka nadechl. „Přišli jsme o dalšího kapitána.“ Řekl tiše. Nebylo potřeba říkat o koho šlo, Izanagi dobře věděl kdo byl s tímto kapitánem na misi. „Takže, Izumi... ?“ Nemohl tomu uvěřit, další kapitán byl mrtví. Trojka, sedmička a i devítka o které zatím nevěděl, byli bez kapitánů. „A byl to on?“ Zeptal se vrchní kapitán po tom co se trochu vzpamatoval. Od osoby, které se tázal dostal odpovědí jen přikývnutí. Což nebylo dobré. Hollow, který mohl za smrt Konan a Kioshiho teď zabil i Razakiho a bezpochyby se snažil i o smrt toho, který teď stál v jeho kanceláři. Proč to dělá a jak může být tak silný, něco na tom všem nehrálo. „Dobře, tebe pošleme do čtyřky a hned svoláme poradu, na které nebudeš muset být přítomen. Jdi!“ Posadil se za stůl a okamžitě nechal poslat zprávu všem kapitánům v Seireitei ať se co nejrychleji dostaví na poradu.

Kasumi seděla za stolem a sepisovala nějaké papíry, když v tom ucítila reiatsu, které již dávno cítil i Izanagi. Bylo za jejími dveřmi, které se náhle otevřeli. Dovnitř vstoupil kapitán osmé divize. „Kde je Yoshiro drahý?“ Raiden sklopil hlavu. „Já, našel jsem jenom krvavou stopu a..“ Rozplakal se. Kasumi taky neudržela slzy. Nikdy si s ním moc nerozuměla, ale byl to Raidenův dobrý přítel a občas dokázal pomoci ve špatné chvíli. Zahleděla se na vnitřní stranu jeho Haori, kde zpozorovala stopy krve. Raiden rychle zakryl to co nemělo být viděno. „Tak? Co právě děláš?“ Zeptal se, jakoby se nic nestalo a dokonce i pláč zmizel z jeho očí.

Mezitím ke všem kapitánům doletěli poslové se správou o poradě, ale doletěli i ke dvěma osobám, které shodou okolností byli právě spolu. Trénovali spolu v cvičném boji. Po obdržení správy jeden na druhého pohlédl. „Amaru? Zdělil ti ten motýl to sam...“ důstojník třetí divize Hiboru Baru byla přerušena nechápavým. „Ano.“ Proč si kapitán volal zrovna tyto dva na poradu? I přes tuto položenou otázku to muselo být oběma jasné.