Koncem to nekončí

Toto je mé první FF aneb jak to dopadne, když učitel zadá slohovku na téma "Koncem to nekončí" animefilovi.
Užijte si jí a ať se vám líbí.

Právě jsme v Los Angeles v Americe, přesněji řečeno v letadle letícím z LA do Japonska. Na palubě je také asi patnáctiletý černovlasý kluk s modrýma očima jménem Akio Smith. Jestli se divíte jeho jménu, tak je to tím, že jeho matka je Japonka a otec Američan. Akio letěl za svou babičkou na prázdniny. Seděl tam tak v tom sedadle, jedl už desátý pytlík oříšků, poslouchal hudbu a díval se z okýnka. Něco ho ale zarazilo, viděl černou bytost s bílou masku na tváři, jak mlátí do motoru letadla, ze kterého se už začínalo kouřit. Co to ksakru je?Pomyslel si. Najednou se začalo letadlo padat. Tohle není dobrý. To byla Akiova poslední myšlenka než omdlel.
Akio se probral na neznámém ostrově, ale něco bylo špatně, z místa, kde mělo být jeho srdce, trčel kus řetězu. „Co to má být?“ Ptal se sám sebe, jelikož nikdo jiný poblíž nebyl. Začal za řetěz tahat. „Nech toho, přestaň s tím.“ Ozvalo se odněkud. Akio se rozhlídl kolem a uviděl asi čtrnáctiletou dívku ve zvláštním černém oblečení s katanou u boku a černou kočkou u nohy. Dívka měla dlouhé blond vlasy, ve kterých byla černá růže. Její hluboké modré oči s jizvou na pravém oku se na něj upřeně dívaly. „Žádná malá holka mi nebude říkat, co mám nebo nemám dělat.“ Prohlásil a dál tahal za řetěz. „Tak za prvý, já jsem o hodně starší než ty a za druhý, jestli chceš, aby se z tebe stala příšera pojídající ostatní duše, tak do toho. Tahej za to dál.“ Pronesla dívka a ušklíbla se. „Příšera pojídající ostatní duše? Žeby to byla ta věc, co jsem viděl? Počkat, to ale znamená, že… že jsem mrtvý?“ Zeptal se vyděšeně. „Bingo, konečně ti to došlo.“ Řekla dívka ironicky a zatleskala mu. „Kdo vůbec jsi? To tvoje divný oblečení a meč u pasu. A co po mě chceš?“ Na jeho další otázku mu tentokrát dívka neodpověděla. „Yuki je shinigami a přišli jsme tě poslat do společenstva duší, kde budeš žít svůj posmrtný život. Mimochodem, já jsem Kurosu, ale říkej mi Kuro.“Promluvil kocour. „Ta kočka mluví.“ Vyděsil se znovu Akio. „Tak, to teda ne, nikam ho nepošleš, protože půjde semnou, se Smrtí.“ Ozval se jiný hlas, všichni se za ním otočili a uviděli postavu zahalenou v černém plášti. „Ty seš Smrtka?“ Akio byl zase vyděšený, kdo by taky nebyl. „Věděla jsem, že se ukážeš. Nejenom, že je napůl Japonec a napůl Američan, ale k tomu jsme na rozdělovacím území Japonska a Ameriky. Musí se tedy sám rozhodnout, s kým půjde.“ Řekla Yuki Smrtce. „Tak s kým půjdeš?“ Zeptala se ještě Akia. „S tebou nikam nejdu, to radši půjdu s ní a tou mluvící kočkou.“ Řekl Smrti a ukázal na Yuki s Kurem. „A je rozhodnuto. Tak se do toho dáme.“ Prohlásila Yuki a vytáhla katanu. „Co s tím chceš dělat?“ Zeptal se stále vyděšený Akio. „Provedu Konso, duševní pohřeb, tím tě přenesu do Společenstva duší.“ Odpověděla mu klidně Yuki. „Nebude to bolet, že ne?“ Ujišťoval se a Kuro mu ironicky odpověděl. „Šíleně to bolí.“ Yuki ho rukojetí katany jemně ťukla do čela a to bylo poslední, co si pamatoval.
Probudil se v lese, když se posadil, uviděl vesničku ve východním stylu, za kterou stála vysoká hradba. Pořádně se prohlédl a zjistil, že má na sobě modré kimono a tradiční japonské sandály. Také řetěz zmizel. „Tohle je Rukongai, zde budeš bydlet.“ Ten hlas znal, otočil se a uviděl Yuki s Kurem. „A co je támhleto?“ Zeptal se a ukázal na hradbu. „To je Seireitei, tam žijí shinigami jako já.“ Odpověděla mu. „Vás je víc?“ Optal se překvapeně. „Jasně, jsou nás stovky možná i tisíce. Nebo sis myslel, že jediný člověk by zvládl přenášet duše a bojovat proti Hollow? To by přece nešlo.“ Zněla její odpověď. „Měly bychom už jít. Měj se.“ Řekl Kuro a pomalu odcházel. „Máš pravdu. Možná se ještě uvidíme. Měj se.“ Rozloučila se Yuki a také odešla. Akio se díval, jak odcházejí a zavolal za nimi. „Mějte se. Věřím, že se ještě potkáme.“ Když už je neviděl, otočil se směrem k vesničce. „Takže Rukongai jo? Tady teď tedy budu žít.“ Řekl si pro sebe a vydal se směr nový život.
Akio žil u jedné starší paní spolu se třemi dalšími dětmi. Líbilo se mu tu. Každý den chodil do lesa na místo, kde se loučil s Yuki a Kurem. Párkrát je viděl, popovídali si a rozloučili. Myslel jsem si, že smrt je koncem života, ale už vím, že je to jen nový začátek. Koncem to tedy nekončí.