Díl druhý

Příběh skončil. Ale něco vás nutí listovat dál. Tak to také provedete. A je tu další příhoda.

Zápis třicet sedm

Antero-fukutaicho stál před svým pokojem a s mírně skeptickým pohledem se díval na Yoshira, který před ním stál ve vysokých gumákách, vestičce a klobouku. „Na ryby?“ zopakoval Mitoshi už asi po páté. Yoshiro, jako už čtyřikrát před tím, nadšeně přikývl. „A kdo se bude starat o divizi?“ zeptal se podruhé. „To je fuk, Mishi-san, je to jen na pár hodin!“ řekl Yoshiro a než se Mitoshi stačil nadát, táhl ho kapitán směr jeho pokoj. Za pár minut stál Mitoshi vedle Yoshira před kasárnami šesté divize. Oba byli velice podobně oblečení a každý byl vyzbrojen jedním bojovým prutem verze 2.1.4 s upgradem. „Za vítežstvím!“ zakřičel Yoshiro a namířil prutem jakýmsi náhodným směrem. Mitoshi, momentálně velice otrávený, svěsil hlavu a tiše se vydal směrem, kterým Yoshiro ukazoval. Jejich zastávka nebyla daleko. Konkrétně asi dva metry od místa, ze kterého vyrazili, protože chudák Mitoshi naboural do zdi. Potom, co se trochu zbrchal se tedy v doprovodu Yoshira vydal někam do Rukongaie a ještě dál.
O půl hodiny později seděli Mitoshi a Yoshiro na malé bárce uprostřed jezera a oba dva měli nahozené pruty. Mitoshi právě přemýšlel nad tím, jestli si neměli vzít zanpakuto, Yoshiro si právě broukal nějakou písničku. „Ty, Mishi-san... když jsme tu takhle o samotě... řekni mi... existuje nějaká paní Anterová?“ optal se z ničeho nic kapitán. Kdyby Mitoshi zrovna pil nějaký nápoj, tak by ho právě vyprskl. „Ne, žádná taková není,“ odpověděl suše a dál v tichosti sledoval hladinu jezera.
Najednou začal Yoshirův prut cukat. Pohotový kapitán se po něm ihned vrhnul a začal ho tahat a namotávat. „Nachystej podběrák!“ zakřičel na svého zástupce, který okamžitě udělal to, oč byl požádan. Yoshiro ale stále nevytáhl rybu. A začal rudnout v obličeji, a z toho Mitoshi usoudil to, že rybka tahá. Hladina jezera se začala třást... A najednou z ní vyskočila gigantická růžová ryba s krásným zakrouceným ocáskem. Gigantická, ve smyslu velká jako automobil. A když byla ryba na vrcholu svého svislého letu, Yoshiro i Mitoshi zahlédli, že má v břichu díru. „Hollow-ryba?!“ řekl šokovaně téměř zaráz. „Mishi, kryj mě!“ zavelel Yoshiro a pomocí shunpa zmizel. Pak už ho bylo jen vidět, jak z nebe padá na rybu a bylo ho taky slyšet, jak řve : „Vzleť, Tenshi!“
Nastal obrovský výbuch reiatsu a Yoshirův meč se změnil. Tedy aspoň měl. Mitoshi viděl, jak Yoshiro mlátí rybu do hlavy prutem, nejspíše v domnění, že je to jeho shikai. Mitoshi, stále stojíc na bárce, nadzvednul obočí a jen tiše čekal, až to Yoshirovi dojde. Což se stalo záhy, kdy ryba roztáhla ocas a odpinkla Yoshira někam do pryč. Vícekapitán jen sledoval, jak se nové kometa dostává na oběžnou dráhu. Ryba spadla do vody... vytvořila obrovskou vlnu a ta? No pochopitelně že spláchla našeho vícekapitána do vody.
A tak se vraceli domů. Mitoshi mokrý, jako pes. Yoshiro téměř nahý, po průletu různými stromy a větvemi. Než se v kasárnách divize rozešlo do svých pokojů, řekl jen Mitoshi Yoshirovi. „Vlastně žádná škoda. I kdyby jste po té rybě tu loďku nehodil, neměli by jsme ji kde připravit. Ty grily ještě nedovezli...“ Yoshiro se na Mitoshiho zmateně podíval, ale pak se radši otočil a šel k sobě.