Odlehlá usedlost

Sai Kazuma

Šel jsem a šel... Najednou se dostaneme k nějakému domu na pohled mi připadall, že se o něj majitele dobře starají... Hmm, takže tady vedla tahle cesta... jestlipak jsou majitele toho domů doma... Jéé oni mají rýžové pole a to vcelku velké. Otočil jsem se na Kurotsuchi-sana a pověděl... Půjdeme to tu omrknout?

Kurotsuchi Midori

Omrknout? A něco najít k snědku, nechci plýtvat svým...usmál se na Saie. Vyšel tedy zaklepat. Prodíral přes rýžové pole, které bylo obklopený okolo celýho domu. Bylo docela vlhko a tak uklouznul. Sakra, moje noha zasekla se pod kaluží. Pomož mi Saii!

Sai Kazuma

Šel jsem tedy za Kurotsuchi-sanem blíž k domů... Hmm, možná tu budou žít nějací starší lidé... Ale kdoví, já teda ne... Nebylo by to poprvé ani naposled kdy bych se zmýlil... Hele, nebo by tam byla nějaká pěkná holka s velkými prsy... Pomyslel jsem když jsem šel polem, ale najednou Kurotsuchi-san zdálo se uklouzl... Najednou zakřičel, abych mu pomohl a já neváhal... Chytil jsem ho hned za ruku a snažil se mu pomoct zpět na nohy... S mojí silou by to neměl být problém.

Kurotsuchi Midori

Jo, díky Saii. Vidíš bez tebe bych byl nahranej nejspíš. V tom vylezl starý pán. D...Dobrý den...vy tu bydlíte? No my jsme shinigami a hledáme chvíli tepla. řekl přesvědčený, že ten pán e pozve dovnitř.

Sai Kazuma

Není zač... Odpověděl jsem na poděkovaní a najednou slyším, jak tu někdo mluví... Podívám se a je to nějaký starý pán... asi majitel tohohle domů. Viděl jsem že se Kurotsuchi už dál do mluvení, což bylo docela dobré, protože mě se moc mluvit nechtělo... Jen jsem tam zatím stál kousek za Kurotsuchim a pomyslel si že je trochu divné mu naznačovat, aby nás pustil jen tak dovnitř... Přece nás vůbec nazná.

Sai Kazuma

Díval jsem se s neutrálním výrazem v obličeji na dědečka... Tak mě napadá jestli nás vůbec slyšel... ale asi jo... jen nevím jestli vůbec pochopil, co mu Kurotsuchi říkal... Díval jsem se na dědečka a pozvedl obočí... Kolik mu vůbec je? Myslím, že se o tohle tady nestará on sám a je tu ještě někdo další... Pak jsem se naklonil ke Kurotsuchimu a pověděl mu tichým hlasem... Myslím, že nás moc nechápe, co tu pohledáváme.

Sai Kazuma

Najednou mě dědeček praštil svou hůlkou a já se na něho trochu udiveně podíval... No, aspoň teď vím, že nás slyšel a jen nepochopil... Zajímavý dědula. Pomyslel jsem si a pak pověděl... Nojo, chtěli bychom přespat... Pověděl dědečkovi a pak se otočil na Kurotsuchiho... Chceme, že jo? Pošeptal mu.

Sai Kazuma

Pán domů? Přece jen jsem měl pravdu, že tu nebude sám... No, aspoň něco. Podíval jsem se směrem kam ukázal dědula hůlkou... No, zatím toho moc nevidím. Ale asi tam někdo bude... Přece by tam nebyla nějaká past. Pomyslel jsem si a pak řekl Kurotsuchimu... Tak jdeme ne? Poté jsem se vydal směrem k polím kam ukázal dědeček. Na detektiva se moc nehodím... To si musím aspoň přiznat. Ale tuhle misi už musím nějak splnit, když jsem ji přijal.

Kurotsuchi Midori

Prosím? Jak to s námi mluvíte? My akorát hledáme pána, který vlastní ten dům nahoře nad poli. Nevíte o něm něco? Byl docela zaskočen, jak na něho vylítl ten borec. A tak pošeptal Saiovi: Saii, co si vůbec myslí že?

Sai Kazuma

Trochu nevychovaný... nemá moc úctu k Shinigami... To se mi líbí! Takové lidí mám rád. Na poznámku Korotsuchiho jsem nereagoval. Vypadá, že v boji mu to jde... Mám chuť si s ním dát souboj. Skvěle... mi bychom se chtěli zeptat jestli bychom tady mohli přespat a pomoct vám tu třeba nějak. Zapracovat si na poli? To musí být zajímavé a možná i zábavné.

Sai Kazuma

Vůbec ne... Odpověděl jsem úplně v klidu majiteli pole... Kdyby mi dál nosit těžké věcí tak v tom jsem jednička, ale jak sklízet rýžové pole fakt netuším. V současné době jsem úplně zapomněl, že mám vlastně hledat nějakého uprchlého vězně... Vypařilo se mi to prostě z hlavy. Zrovna jsem přemýšlel nad tím jestli nevím něco o rýžových polích, ale bylo to marné, protože jediné co mě napadlo bylo, že se z rýžových polích bere rýže. No, ale věděl jsem jak tu rýži uvařit... V téhle situaci mi to bylo však k ničemu.

Sai Kazuma

Podíval jsem se okolo na muže kteří tu postávali a vypadalo to, že z nás mají velkou srandu... Chtěl jsem být přátelský a trochu jim pomoct, ale tohle teda ne! Vypadalo to, že se moje povaha kterou jsem měl v Rukongaii nějak vrací. Nesnesl jsem pohled na ty lidí. Taky mě napadlo... proč tu chceme vlastně přespat? Co má tohle za smysl? Možná to nějaký smysl mělo, ale mě to nedocházelo. Vlastně jsem ani nevěděl co tu děláme. Otočil jsem hlavu směrem k majiteli pole a podíval jsem se na něj takovým pohledem...

Spoiler:

Už z toho pohledu šlo poznat, že se nemám chuť něco učit, aby tu oni ze mě měli blázna. Tohle znamenalo "ne díky, ale jestli budete ještě štvát tak vás zabiju" a jestli je aspoň trochu bystrý tak mu to dojde, ale chtěl jsem se ujistit a tak jsem mu to raději řekl... Ještě chvíli si ze mě dělejte srandu a nepřežijete...

Sai Kazuma

Yare yare... myslím, že jsem to přehnal... takový jsem přece už být nechtěl. Na chvíli jsem se zastavil a zapřemýšlel... Vzpomněl jsem si na chvíle z dětství, kdy jsem byl pořad nevrlý, s nikým jsem nevycházel a všechny bych nejraději zmlátil. Společnost nebyla moje silná stránka. Všechno jsem dělal sám a zajímal se jen o své cíle. Trochu se moje povaha změnila když jsem potkal své první přátele, ale pořad nic extra. Doufal jsem že se to v akademii změní. No, co už... Nebudu tu déle tak postávat. Dál jsem si ruce do kapes a vydal se pryč. Kurotsuchiho jsem tam jaksi nechal, protože jsem na něho zapomněl. Tohle nebyla zrovna má nejlepší chvilka. Neměl jsem já nějaký úkol na splnění? Hmm... a jo! Já měl najít toho vězně.. ale kam teď jít? Pomyslel jsem si a šel dál kdoví kam. Jen tak ze dne na den se změnit nemůžu.

Šel jsi a šel, až jsi najednou stál před oploceným jablečným sadem. Byl opravdu obrovský. (Udělám ti další téma :-))

---------------------------------------------------------------------------------------------

Mishkenzie---> Objevil jsi se u této odlehlé usedlosti. Bylo to již nějaký pátek, co jsi byl v Seireitei a nevěděl jsi, co se za tu dobu dělo. Když jsi se podíval na své ruce, byly ve zuoženém stavu.