Soutěže pro psavce

10. divize:

V kanceláři dítě* stálo,
rukou sahá na čelo
Se Zanpakuto si tiše hrálo,
na kapitána čekalo.

Zanpakuto v okamžení,
sám si vrazil do boty,
stojí tam jak opařený
a jdou na něj slaboty

Mlč!** Řveš jak ňákej srábek,
Mazej radši do kouta.
Než z tebe nadělám párek
S nímž nakrmím kohouta.

A zas do hrozného křiku -
Na tohle fakt nemám sám,
Že na tebe, nezbedníku,
kapitána zavolám!

Pojďte pro něj, kapitáne,
pojď, vem si ho, maníka!
A hle, dveře do kanceláře
někdo zlehka odmyká.

Vlasy fluffy’n’sexy bílé
V haori jde osoba;
tetování na tváři divé,
Jak z playboye podoba!

„Co se děje!“ hlasem vane
Sex appeal má na špici,
Facepalm potom bože pane,
proč tu nemá lednici?

Do kanceláře vejde tiše
Co má sakra dělat s tím,
beztak je to celé cliché,
Že má vlasy fluffy vím.

Ze skříně černé, asi eben,
manící mu nevadí,
vytáhne si lesklý hřeben,
s tím si vlasy pohladí.

Bolest v noze ustupuje,
dítě mlčí ve zmaru.
Úleva se dostavuje,
BOŽE! To je Amaru!

Oba rychle z kanclu mizí,
Amaru i Mokuto
Česat se je oboum cizí,
Naštěstí není zamknuto.

Z toho plyne poučení:
jenom přesně nevím jaké.
Vlasy česat je mučení,
raději si dejte saké.