Sōkyoku

Yoshiro

Shunpem jsem dorazil na kopec, kde v Seireitei probíhají popravy. Tohle místo jsem neměl moc rád, ale cítil jsem tu nejvíce Hollow a moje smysly se nemýlily. Opravdu jich tu bylo požehnaně. Možná, že jsem sem neměl chodit sám.. Řekl jsem a rozhlížel se po okolí. I s mými schopnostmi by mi mohli dát opravdu zabrat. Neznám jejich síly a pokud budou sehraní..
Chvíli jsem byl ticho a tvářil jsem se tak, jako bych přemýšlel nad něčím strašně důležitým. Pak se v mém obličeji objevil asi TAKOVÝ výraz. Proč musí sakra pršet?! Pitomej déšť ! A nečumte na mě tak, podělaní Hollow! Copak vám nevadí, když vám déšť zničí účes?! Vykřikl jsem na ně. Moc odpovědi se mi nedoneslo. Vrátil jsem se tedy opět do cool módu. Inu.. Dobrá. Šáhl jsem po Zanpakuto a vytáhl ji z pouzdra.

Mitoshi
Se slabým závanem větru jsem se objevil zády k Yoshirovi. Měl jsem vytasenou zanpakuto, námiřenou směrem k Hollow.
Byl jsem hrubý...vítejte zpět taicho řekl jsem a mírně se usmál.
Kdepak jste sebral váš úžasný účes...

Yoshiro

Ah, Mishi.. Ahoj.. No. To je na delší povídání. Usmál jsem se.. No, jsem rád, že tu nejsem sám.. Takže.. Jdeme na ně? Zeptal jsem se svého zástupce. Tedy.. Kdybych byl Kapitán, tak by to byl můj zástupce, pro upřesnění.

Mitoshi
Ale zajisté kývnul jsem a čekal jsem na Yoshirovu akci...

Yoshiro

Mitoshhiho reakce byla přesně taková, jakou jsem čekal. Byl to můj zástupce a za tu dobu, co spolu pracujeme, jsem ho tak nějak poznal a zjistil jsem, že máme dost společného. Jedna z těchto věcí je zápal pro boj. Ve tváři se mi objevil úsměv. Ne tak vražedný, jako ten Ken-chanův. V tom mém bylo něco jiného. Nebyl to výraz, který by říkal, že jsem šťastný z toho, že právě zabiju několik prázdných duší, které se možná jen ztratily na cestě do Soul Society a skončili takhle. Usmíval jsem se, protože jsem věděl, že nejsem sám a po svém boku mám přítele, který mi bude krýt záda a nenechá jediného z těch Hollowů, aby mi zničil můj krásný účes. Tedy, teď už spíše jen ty vlasy, účes mi už zničil pan déšť. V tom případě.. Samozřejmě, že jsem si nemohl odpustit ani svoje typické zatočení mečem při vyvolání Shikaie. Ten efekt vypadal prostě dobře, jak se s tím zatočí a u toho se Zanpakuto rozzáří. Vzleť. Zašeptal jsem sexy hlasem, který by nenechal chladnou snad žádnou normální ženu. Se Zanpakuto, která už byla ve Shikaii jsem máchl za sebe. V tom dešti to vypadalo prostě dobře. Na efekt jsem si dost potrpěl,i kdybych teď dostal na prdel a umřel krutou smrtí, nebylo by to tak strašné, protože bych věděl, že to nevypadalo zle. Každý má hold jiné priority. Pomalu jsem vykročil směrem k davu nenasycených Hollow, kteří by si na mě rádi smlsli asi tak, jako Red na výborném Chicken Rollu od McDonalds. K tomu všemu jsem vypustil trochu svého zářivě bílého reiatsu, které mě doslova obklopilo. Přidal jsem do kroku. Už jen něco kolem 30 metrů. Cítil jsem, jak tlukot mého srdce přidává na tempu. Mít strach je přeci normální. I pro Kapitána. Počítal jsem s tím, že Mitoshi je hned za mnou. 20 metrů. Několik Hollow mi vyšlo přímo vstříc. Oni srdce nemají. Nemají city.. Pocity.... Můžou mít vlastně strach? 10 metrů... Prohra nepřichází v úvahu.. Skočil jsem a Zanpakuto rozsekl jednoho Hollow vertikálně vejpůl.

Mitoshi
Byl jsem k Yoshirovi zády, takže jsem nevěděl co dělá. Máchl jsem zanpakuto ve vzduchu a vyvolal ji. Rozdrť... Místo meče mi v ruce zůstalo kladivo.
Jakmile se rozběhl Yoshiro, já udělal to samé.
Proti prvnímu Hollowovi jsem vyškočil a zabodl mu špici která byla na vršku kladivo přímo doprostřed masky.

Akio Ukitake

Promočený až na kost dorazí po nějaké době na vrchol Soukyoku. V puse cítí neustále tu odpornou chuť těch pilulek.Když se rozhlédne uvidí zde již Yoshira a Mitoshiho jak drtí tu masu hollow.Doskočí na rozblácený povrch a......setrvačnou sílou pokračuje dál...vstříc hordě hollow. Jeho tělo na hollow zapůsobí tak jako bowlingová koule na kuželky a několik hollowů odletí stranou.Wheeeeeeeeee....špáátný nástup....Zařve Akio snažíc se vyškrábat na nohy.

Najednou vzduch prořízl paprsek modré energie letící přímo na Yoshira
Na jeho opatném konci stál... knihovna ?! Mohutná knihovna z leštěného dřeva plná starých zaprášených knih... Bylo to bizardní

Yoshiro

Viděl jsem hada chcát a koňa blít, ale tohle bylo moc. Aby po mě knihovna střílela paprsky. Kdyby se mě někdy někdo zeptal, co nejdivnějšího se mi za můj život stalo, asi bych mu řekl tohle. Elegantně jsem se tomu vyhnul úskokem do strany a sejmul jednoho Hollow, který se mi připletl do cesty. Vyskočil jsem do vzduchu a napřáhl se se svoji Zanpakuto. Vzleť ještě výš, Tenshi... Zašeptal jsem a sekl. Se seknutím vyletěla zářivá vlna, která si to mířila přímo proti Hollow knihovně.

Knihovna

Z knihovny vystřelil tentokrát žlutý paprsek...
I slepí kůň by poznal Cero, takže to Yoshiro poznal až teď
Cero se srazilo s jeho útokem a navzájem se vyrušily
Knihovna tam dál stála... ve veškeré své starobylosti
Teprve teď sis všiml nádherných starých rytin a ornamentů
Dřevo možná bylo dokonce mahagonové...

Yoshiro

Ze vzduchu jsem padal přímo na knihovnu. No.. Než po mě zase vypálíš nějakej ten svůj super cero útok.. Co kdybychom si o tom promluvili? Možná to můžeme vyřešit jako chlap s chl-... Knihovnou.. Co ty na to? .. Ne? .. Jak myslíš.. Snažil jsem se trochu vyjednávat, ale gravitace udělala svoje a já byl skoro dole. Napřáhl jsem se tedy znovu a pokusil jsem se při dopadu rozseknout knihovnu na dvě.....

... Jo a bylo mi naprosto jedno, jestli je to mahagonové dřevo nebo bambusové.

Knihovna

Knihovna mlčela...
Tvůj útok dopadl skvěle..
Knihovna se rozdělila na 2 části... ale asi o vteřinku dřív než dopadla tvá rána
Vypadalo to, že 2 hollow se oddělili od sebe a přestaly vypadat jako nádherná starobylá knihovna
První hollow se podíval na druhého
Jakto že nás ten pitomec poznal ?! vykřikl
Ten druhý se na něj podíval
Nevím... maskování bylo perfektní řekl druhý
Oba da zase zmizeli v záblesku...
Nebylo po nich ani vidu...
Teda pokud silniční kužel a velký žlutý deštník s kačenkami byly nenápadné

Yoshiro

Teď jsem si připadal trochu blbě. Je to jen sen nebo se to opravdu děje? Zvedl jsem ruku se Zanpakuto a druhou se do ni štípl. Ne.. Není. Chvíli jsem na ně hleděl.. Musel jsem se začít smát. Tohle bylo opravdu moc.. Nechtělo se mi zabíjet takhle zábavné Hollow. Možná by tu mohli bydlet s námi.. Nebo bych si je mohl ochočit a chovat je na dvorku 6. divize. Přemýšlel jsem. Pak mi ale něco docvaklo.. Zahleděl jsem se na deštník a uvědomil si, že prší. Mám to! Vykřikl jsem a oči se mi rozzářily. Rozběhl jsem se přímo proti deštníku s kačenkami.

Deštník

Z deštíku vystřelilo modré cero
V tu chvíli vystřelilo žluté ze silničního kuželu
Obě byla celkem přesná...
Kužel se přemenil na oblázek a někam se zakutálel
Deštník vyskočil a nechal se unášet vetrem od Yoshira

Akio Ukitake

Když se konečně postaví na nohy cítí že asi 1/4 jeho reiatsu se stačila doobnovit.Pfuuu..tak jdem na to...Postaví se čelem nejbližšímu hollowovi.

Mitoshi
JEdnomu jsem "bodl" kladivo do masky, dalším dvě kladivem masku rozdrtil. Pod čtvrtým nedaleko ode mě nastala erupce země, tak se pan Hollow proletěl a dopadl o kus dál na své kamarády. Všiml jsem si i kapitána Ukitakeho. Hollow byli slabí... bohudík. Jen slabá rozcvička

Akio Ukitake

Koukne na hollowa, pak se na něj rozběhne a sekne. S cinknutím za něž by se nemusel stydět ani profesionální xylofonista se meč odrazí od jakého si krunýře.Uh?Ksakru jak se do tebe mám dostat???Vyskočí mu na krunýř, zanpakuto mu strčí do škvíry mezi pláty a začne páčít, když je zanpakuto v polovině začne sebou hollow nadhazovat takže si Akio připadá jako na ródeu.

Yoshiro

Chtěl jsem na tu knihovnu/seštník/kužel/a cokoliv dalšího být hodný, ale nedala mi jinou možnost. Začal jsem nepravidelně shunpovat sem a tam, čímž jsem uhýbal dalším případným útokům a zároveň jsem mu/jim nedal moc šancí na předpovídání mých pohybů. Zároveň jsem se pomalu přibližoval k ním, čímž jsem ale zvyšoval šanci, že mě jejich případné Cero může rozprášit na molekuly (Dobře, trochu přeháním ). Nejdříve jsem mířil k deštníku, který mě štval víc než ten druhý. Moje Shunpa začala být pomalejší a předvídatelnější, což ale nebylo způsobeno tím, že by mi došly síly nebo tak něco. Dělal jsem to schválně, doufal jsem totiž, že ho tímto zmatu a jakmile zaútočí, dostanu se mu Shunpem do zad a rozseknu ho na dva deštníky.

Deštník mezitím odplachtil dost vysoko...
Když si se k němu přiblížil přeměnil se na těžítko a velkou rychlostí začal padat, takže unikl tvému útoku...
Mezitím se ovšem oblázek dostal nad tebe, což si nevěděl...
Těžítko začal zespodu nabíjet cero a mířil na tebe
Oblázek padal dolů, stále si ho neviděl...
Cestou dolů se přeměnil na... holící strojek ?!

Mitoshi
Nějací dinosauři na mě dělali nálet.
Ze svoji zanpakuto jsem proti nim neměl šanci tak...
Shunpem jsem se přesunul nad Yoshira a ve vzduchu smetl kladivem ten holící strojek.
Taicho, zbavte mě prosím létajících oblud. K takovému úkonu není Ishimaru stavěný. požádal jsem ho slušně a dával pozor

Yoshiro

Ti dva na mě začali používat zase ty svoje proměny.. No, když se ten jeden změnil na holící strojek, tak jsem si tak nějak podvědomě řekl, že se tenhle svět fakt zbláznil a jak se nemůžu dočkat, až se pořádně vyspím. Naštěstí mě Mitoshi vytáhl z téhle šlamastiky a dohodil mi bezva prácičku na druhé straně kopce. S radostí.. Shunpem jsem se přesunul k těm hollow ptačím dinosaurům a začal je porcovat jednoho po druhém.

Holící strojek se rozletěl na tisíc kousků...
Těžítko se přemenilo na vlaštovku (papírovou) a klouzavým pohybem sledovala Yoshira... nenápadně přirozeně...

Akio Ukitake

Brouk sebou hazí na všechny strany aby ho setřás a Akio létá z jedné strany ny druhou ale drží se svého zanpakuto pevně, takže mu ono ródeo vychází. Brouk zahrabe všemi osmi..ehm...tyčkami na pravé straně a rozběhne se na Mitoshiho.