Nováčci

Orenji Oishii
Zdál se mi tak nádherný sen.Zrovna jsem se stal velícím kapitánem.Posadil jsem se na židli.Stalo se s ní něco divného.Židle oživla a zhodila mě.Otevřel jsem oči.Stál jsem opět v oné místnosti.Všechen nábytek oživl.Zamrkal jsem,protože jsem si myslel,že je to furt sen.Nic se nestalo.Muselo to být skutečné.Na jednoho Shinigamiho se vrhly všechny židle.Rozběhl jsem se k němu a kopl do židlí.

Hiruko Kaze


Vzbudil jsem se a šel do místnosti z které vychátel hluk.Když otevřrl dveře a viděl ten nábytek tak se ostatních zeptal. Nevíte co se to tady děje?Přikráčel jsem do středu místnosti abych nebyl něják moc blézko nábytku a čekal na jejich odpověď.Ten první den se tada fakt povedl,nejdřív hollow teď nábytek nakonec nás budou chtít udusit polšráře.

Orenji Oishii
Copak jsi slepý?Říká a přitom bojuje se třemi židlemi.Nábytek najednou obživl.Odhodím židle a řeknu mu.Nechceš nám jít pomoc.Jaksi to tady sami nezvládnem.Proč je tady toho nábytku tolik?Je to jak na skládce.

Hikaku Kioshi

Když mě poprvé přivedli do kasáren pocítil jsem nějaky zvláštní tlak ktery pomalu ustával.jakoby se tu nedávno stalo něco zvláštního.Šel jsem se porozhlídnout po kasárnách když jsem vyšel ven hned jsem byl mokrý ale nevadilo mi to déšť mám totiž rád procházel jsem se kolem kasáren.Najednou jsem viděl jak z jednoho okna vyletěla židle,začala mě honit byl jsem z toho mimo napadlo mě že se podívám do té místnosti odkud vypadla použil jsem Shunpo abych se tam dostal když jsem otevřel dveře pokoje viděl jsem tu několik Shinigamiu jak tu bojují s oživlím nábytkem ,,co se to tu děje" zeptal jsem se.....

Orenji Oishii
Usmál jsem se na příchozího.Oživl tu z neznámého důvodu všechen nábytek.Naštval jsem se,když mě odhodil stůl.Tak to je opravdu moc!Vytasil jsem Zanpakuto a přesekl stůl vejpůl.Takhle jsem pokračoval se vším nábytkem co byl v místnosti.

Kusy nábytku létaly všemi směry. Musel to být legrační pohled vidět shinigami sekat do žídly, stolů a skříní...
Během několika minut bylo celé vybavení místnosti na cucky
Ozval se zase ten smích
Tentokrát někde blízko...
Těžko říct kdo za všechno to vybavení teď zaplatí...

Orenji Oishii
Když bylo všechno na padrť,chtěl jsem si sednout na židli.Jenže žádná tu nezůstala.Tak jsem si sedl na zem.V tom se ozval smích.Byl hodně blízko.Ale mě to bylo jedno.Ať se o to postará někdo jiný.Při pohledu na místnost jsem si položil otázku.By mě zajímalo,kdo to zaplatí.Když se smích ozval znova,šel jsem ven se porozhlédnout,co ho vydává.

Noboru Takashi

Nebojoval s nábytkem, jen uhýbal. Leť v pole příteli... Vytvořil svým raietsu oblak blesků nad nábytkem, skočil ke dveřím a otevřel je.