Oslavy dračího tance

[name=manzen]Moshushi Manzen[/name]

Dorazili pomalu na náměstíčko před radnicí. Akio dával po cestě nějaký briefing Riri a bavili se s Shiori o těch haori. Vypadalo to, že vše funguje krásně. Na otázku zda Manzen dovolí jen kývl a když vypálila ohnivou kouli do vzduchu, tak uznale pokýval ještě jednou.
Akio si v ten moment převzal první slovo a začal se ptát na kupóny, které podle Manzena asi povolené nebudou... Ale co už. Když Akio domluvil tak jen dodal: [trec=manzen]Kapitána Ukitakeho již znáte, já jsem Moshushi Manzen, kapitán páté divize. Zde jsou má podkapitánka Takaragi a členka 13. divize Kozue-san. Jsme zde jako ochrana před hollow, takže bych poprosil o nějaké informace k rozložení letošního festivalu a pár těch zaměstnaneckých festivalových haori, abychom se mohli pohybovat kde bude potřeba.[/trec] u poslední věty se musel Manzen hodně držet, aby nemrknul na Akia. Chtěl se ještě zeptat na kupóny na stravu, ale řekl si že nejdříve počká co bude řečeno na ty loňské Akiovi, aby se od toho pak mohl odpíchnout.

[name=akio]Ukitake Akio[/name]

Manzen je nakonec všecky hezky představil, načež si Akio uvědomil, že se nezachoval zrovna protokolárně, ale on si na protokol nějak nepotrpěl.
Plus měl Manzen za to, že se pokusil vymámit z Nakamury haori, i když neúspěšně.
[myslenky=akio]Tyhle věci se nežádají kapitáne...[/myslenky] Pomyslel si pobaveně. [myslenky=akio] Ty prostě otočíte a odnesete coby suvenýr, komu by chyběli..[/myslenky]

Úsměv z tváře mu však setřela Nakamurova odpověď.
[trec=akio]Ale co...asi se to dalo čekat..neměl jsem si je loni tak škudlit..[/trec] Podíval se zasmušile na štos kupónů která vytáhl z kapsy a pak je zase zastrčil zpět.
[trec=akio]Aale...s tím si nelamte hlavu...já si na to nějak nepotrpím...klidně mi říkejte Akio...[/trec]
Trvalo mu roky, ba i desetiletí si vybudovat renomé flákače, něco jako jména a příjmení, na to si opravdu nepotrpěl.

Když Akio postřehl, že je vyvádí z centra dění, využil přiležitosti a z nakolik stánků v rychlosti nakoupil yakitori s olihněmi, asi tucet a do levé ruky si koupil celý sud s nějakou bublající tekutinou..hadice ze soudku mu trčela až k puse, kde pravidelně ucucával.
Kondičku měl celkem dobrou, takže mu delší procházka výrazně nevadila.
Cestou prostě ukusoval jídlo z pravé ruky a následně zapíjel tím co držel v ruce levé. Avšak i když to nebylo poznat, jeho oči bedlivě stelovali okolí a jeho mozek, přemýšlel.

Pak prošli poloprázdnějším městem až na okraj kde se rozprostřela planina, na ktré se pomalu začali ubytovávat návštěvníci. Akio se, asi poprvé od začátku mise, zamračil.
[myslenky=akio]To snad starce už ten šumák rozežral mozkové závity? V tomhle složení je ta mise jako jít kladivem na mravence...[/myslenky]
Pořádně se rozhlédl po planince a relativně seriózně se obrátil na Manzena.
[trec=akio]Moc velý prostor na nějaké fyzické bariéry....to je jasné...a v našem malém počtu...je hlídání festivalu, města a přilehlého okolí...značně...nepraktické...[/trec]
Zakroutil hlavou a na jeden zátah spořádal zbývající olihně.
[trec=akio]Ideálnější by bylo, kdyby Sei poslala více řadových členů, kvůli lepším upokrytí...takhle...to nebude nic moc...jedině snad...nějaký..alarm nebo tak? Jakože kido...[/trec]
Posadil se na louce a čekal na vyjádření zbytku...mezitím usrkával...

[name=riri]Kozue Riri[/name]

Ako sa znovu začala sústrediť na kapitánove nohy, keďže ešte neskončila s preštudovaním všetkých detailov, ucítila na hlave ruku. Čo teda rozhodne neočakávala a inštinktívne zatvorila oči. Prvá myšlienka bola nejaký fyzický trest za jej neschopnosť alebo možno bola príliš blízko. Ale namiesto toho dostala len milé pohladenie po hlave. U toho sa začudovane pozrela na kapitána, ktorý na ňu aj milo prehovoril.
[rec=riri]"O-Oh, s-samozrejme- rozkaz, kapitán."[/rec] Snažila sa znieť čo najviac ako správne vycvičený podriadený, ale jej koktanie príliš v tom nepomáhalo. Urobila ako prikázal. Teda skoro. Ustúpila od neho len o pár krokov a snažila sa naňho nedívať zase celú dobu. Aj keď to bolo ťažké. Vie, ako ľahko sa dokáže stratiť. Predsa len hľadala kapitána po pár divíziach. Nechcela ho už znovu stratiť. Síce hovoril, že on jej neutečie, ale ona by ho stratila vlastnou chybou a ani vycítenie reiatsu by jej nepomohlo.
Keď už dorazili na miesto, vytiahla si zase notes, a bola pripravená si čokoľvek zapísať. Písala si každý detail, dokonca aj celé vety. Hlavne, aby nič nepoplietla. Nechcela to riskovať. Bola to jej prvá misia a ešte k tomu s tromi osobami na vysokých pozíciach. Ešteže uniforma bola dostatočne široká na to, aby nikto nepoznal, ako sa jej klepali kolená. Keď ju kapitán Moshushi predstavil, len sa slušne uklonila, ale nič nevravela.
Potichu následovala pána Nakamuru a trošku zhrozene sa dívala na stanové mestečko, ktoré sa tvorilo za mestom, keď pán Nakamura hovoril o hliadkach na okrajoch. Predstava, že by ona bola v tej tme, kde číha hladový hollow... div sa neroztriasla celá. A kto dostane najhoršiu úlohu? Predsa najnižšie postavený človek. Vtedy mala pocit, akoby sa jej šipky zabodali do tela - bude to ona.
Jej kapitán však mal veľmi dobrý nápad, u ktorého jej dával tichú nádej, že to nebude musieť podstúpiť. Zagúľala svojimi smutnými očami na kapitána a podkapitánku piatej divízie a robila na nich prosebné oči, pričom sa ich snažila telepaticky prosíkať, aby to bolo možné. Keby to tak fungovalo. Telepatické schopnosti nemala, čo bola škoda.

[name=shiori]Takaragi Shiori[/name]

Nebudeme si nic nalhávat, kdyby Shiori věděla, jaké radostné reakce její kido vyvolá, nechala by si ho pro sebe. Nemohla jinak, než koukat na shromáždění jako na blázny. [myslenky=shiori]Kdyby je někdo napadl a blikal u toho, ještě by mu snad tleskali,[/myslenky] protočila nechápavě oči v sloup. Alespoň, že našli toho, koho potřebovali.
Nechala kapitána, aby si vyřešil, co řešit měl a byla ráda, že to neřeší ona. Její chvíle přijde, tím si byla jistá. Mlčky šla s davem, s tím jejím davem, až k místu, které Nakamura označil za problematické. [myslenky=shiori]Problém je slabé slovo,[/myslenky] pomyslela si, když si prohlížela prostranství, na kterém postupně vyrůstaly stany. Nepředstavovala si to takhle veliké.
[rec=shiori]"Když dovolíte, kapitáne,"[/rec] ozvala se zamyšleně po té, co situaci nahlas zhodnotil kapitán Ukitake. [rec=shiori]"S přihlédnutím k našim počtům, mohli bychom vztyčit menší bariéry v nejkritičtějších oblastech a hlídkami pokrýt zbytek."[/rec] Očima přeskočila z jednoho kapitána na druhého. Jen na Riri se neohlédla, takže si jejich velkých prosebných očí ani nevšimla. Ne, že by u ní měly mít úspěch.

[name=manzen]Moshushi Manzen[/name]

Manzenovi se to líbilo méně a méně. Podle toho, co slyšel, tak se může objevit pár slabších hollow na velké oblasti a on je tu s ještě jedním kapitánem a dohromady čtyřmi lidmi na hlídky. Naštěstí Akio i Shiori měli dobré nápady. Mohl si vybrat jeden z nich... Nebo... Obojí. Mělo to ale pár problémů: [trec=manzen]Určitě nemám dost vysoké pokrytí, abych tu udělal alarm po celém obvodu. Ne bez toho abych uvolnil svou pečeť a riskoval životy velkého množství duší. Menší bariéry jsou také dobrý nápad... Pouze se bojím toho, že silnější hollow který má hlavu by je mohl vycítit a obejít.[/trec] vysvětlil zamýšleně. Součástí práce Kido corps bylo zabezpečení celého Seireitei, ale nikdo nečekal, že jeden člověk sám vztyčí takové množství bariér za krátký čas.
[trec=manzen]Ale asi nemáme moc na výběr. Začnu obcházet okolí a dávat dohromady alarmové bariéry. Mezitím budu potřebovat, aby byly hlídky tak všudypřítomné jak to ve třech shinigami půjde.[/trec] začal a zatvářil se omluvně. Nečekal, že bude potřeba hlídat tak velkou oblast. [trec=manzen]Obejdu celý festival, to mi může i se zdviháním bariér zabrat čas až do večera i když je nebudu umisťovat všude. Pro začátek budou ve všech hlubších částech okolní zeleně, kde by se mohli snadno skrývat hollow. Až dokončím kolečko, zavolám vám a řeknu souřadnice bariér plus další instrukce jako rozdělení parametrů a jestli budu mít dostatečnou zásobu reiryoku, tak i jestli si třeba do noci neudělám druhé kolečko na ještě hustší pokrytí. Než ale začnu... Je tu někdo, kdo je schopen podobné kido seslat také?[/trec] tak nějak doufal, že ano, protože i kdyby ta osoba byla slabší a nemohla držet tolik bariér na tak dlouho, mohla by pokrýt třeba alespoň stanové městečko. Zároveň doufal, že se ukáže, že to zvládá Shiori. Koneckonců je zástupkyní v divizi, kde jsou bariéry hlavní náplní práce.

[name=akio]Ukitake Akio[/name]

Byl příjemně překvapen, že se jeho plán setkal s pozitivním přijetí ma co víc, podkapitánka Shiori přišla s vlastním, neméně dobrým, který se nakonec velký vůdce celé mise rozhodl nakombinovat v rozumné proporci s tím jeho.
Manzen se pak ujal vedení naplno, což Akiovi vyhovovalo.
Prohlásil něco o nějaké pečeti, což v Akiovi nebudilo dvakrát důvěru.
[trec=akio]Hlavně prosímvás nic neuvolňujte...už takhle mám hlad...pokud mi odpaříte stánkaře, tak mi asi přepne...zas byste si s Raidenem mohli pomeřovat...ehm..skóre?[/trec] Zavzpomínal na tu nešťastnou Raidenovu událost, jeho přítel byl od té doby...dost jiný.
Manzen pak pokračoval s obsáhlými instrukcemi, načež je požádal o umístění bariér.
V tu samou chvíli je opustil i Nakamura, ale ne dřív než je navnadil na kupóny. Akiovi se rozšířili zornice.
Jedním pořádným tahem dopil zbytek sudu a potichu si odříhnul. Tyhle částečně nakvašené ovocné dryáky byly skvělé, jen z nich trochu nadýmalo.
[trec=akio]V tomhle vám, bohužel nepomůžu...kido věci nejsou vůbec má liga...ale ujmu se teda hlídkování v opačné ooblasti, abychom pokryli co největší oblast...[/trec]
[myslenky=akio]A cestou vyzvednu pár kupónků...[/myslenky]
[trec=akio]Vezmu sebou tady Riri...aby...abych ji zadal oblast..[/trec] [myslenky=akio]A abychon dostali víc kupónků...doufám že mají zase yakitori...[/myslenky]
Podíval se s úsměvem na Riri.
[trec=akio]Co říkáte? Projdeme si oblast a zmapujeme...ehm..situaci...[/trec]
Poplácal ji jemně po rameně, mávl na Manzena i na Shiori a vydal se směrem centrum, kde plánoval nasbírat kupóny...ty pak smanit za jídlo...to pak sníst...a pak..asi jože udělat hlídkování...
Než mu mohl kdokoli plán překazit vydal se na cestu...

[name=riri]Kozue Riri[/name]

Potichu počúvala rozhovor nadriadených shinigami a ako prostý člen poslušne bola ticho a nijak na seba neupozorňovala. Ona ani žiadny názor mať nemohla. Nikdy v skutočnosti nebojovala, o stratégii vedela ešte väčší trt a mala nulové skúsenosti. Zbytočne by len strácala ich čas a energiu, keby sa ozvala. A to by si nikdy nedovolila. Prebehol jej však mráz po chrbte, keď trvali na osobnej stráži v oblastiach, ktoré by nepokrylo kido. Sklopila oči a už čakala, že jej rovno dajú na starosť nejakú najhoršiu časť dakde, kde ju niečo určite zožerie. Predsa len bola len zanedbateľný člen a prijateľná stráta. Tieto pocity menejcennosti jej nedovolili sa ani pohnúť a nie to sa ešte zamyslieť nad tým, či by mohla aspoň pomôcť ochrannými bariérami, ktoré jej ako jediné šli na akadémii. Čo by ona dokázala ochrániť, keď tu boli dvaja experti na kido? Len by sa tam motala.
Nepípla ani slovíčko a zdvihla zrak až, keď kapitán Ukitake spomenul jej meno. Pozrela sa naňho veľkými smutnými očami, v ktorých sa však zatrblietali svetielka nádeje, že dnes ju smrť nečaká. Kvôli tomu, ako bol k nej kapitán od začiatku milý a priateľský, si k nemu veľmi rýchlo a ľahko vytvorila silnú dôveru a loajalitu. Na jeho slová sa len zľahka usmiala, najmä, keď sa jej spýtal na názor.
[rec=riri]"Ano, určite, samozrejme, kapitán Ukitake,"[/rec] vyhŕkla zo seba potichu a zdvorilo sa mu hlboko uklonila. Následne, ak teda ich dôstojníci piatej divízie nezastavili, s menším oneskorením sa rýchlo vypravila za kapitánom. Nezabudla sa však nemotorne a vyplašene otáčať na dôstojníkov, ktorých opúšťali, a párkrát sa im rýchlo uklonila.
A zrazu bola s kapitánom úplne sama, čo jej vhnalo červeň do tváre. Koľko obyčajných a k tomu nových členov má možnosť byť s ich kapitánom osamote? Položila si ruky na líca, aby zakryla zahanbenosť, pretože kapitán je celkom ukecaný a teraz tu nemal kapitána Moshushiho, ktorý bol jeho kecací parťák. Mohla vôbec prehovoriť? Hodilo sa to na jej postavenie mať nezáväznú reč s kapitánom? Z tej myšlienky jej priamo celá tvár horela akoby si ju potrela najpálivejšími papričkami.
Myšlienkami sa topila v predstavách ako sa strápni pred kapitánom alebo povie niečo nevhodné. Možno by ju aj nenávidel? Možno by ju rovno hodil nejakému hollow do pusy. Potichu teda následovala kapitána pričom naňho nevedomky zazerala s panikou v očiach.

[name=manzen]Moshushi Manzen[/name]

Bohužel ani Akio ani Riri se evidentně bariérám nevěnovali a tak to Manzena čekalo samotného, maximálně napůl se zástupkyní. [myslenky=manzen]Díky bohu, že mám Reiryoku jako málokdo, protože tohle by jinak mohlo být nebezpečné...[/myslenky] pomyslel si a pokud Shiori uměla také zdvihat potřebné bariéry, poslal jí do kola kolem oslav opačným směrem, než jakým se vydal on. Pokud ne, požádal jí, aby monitorovala situaci kolem.
[trec=manzen]Ukitake-taicho. Jen myslete na to, že Riri je zde jako podpora. Pokud dojde na boj, ona se drží stranou a buď chrání civilisty před menšími oportunisty nebo léčí zraněné. Jinak si užijte festival. Myslím si, že k prvnímu dni, kdy je tu tato koncentrace čerstvě se možná nemusíme bát tolik, ale... I tak buďte ve střehu a opatrní. Oba dva, Kozue-san.[/trec] dodal a podíval se na Riri. Měl dojem, že tu by měl spíš než varovat, ať je opatrná povzbudit, že se jí tady vážně nejspíše nic nestane. Ale... S trochou štěstí jí tuto jistotu dodá blízkost jejího kapitána.
Sám se pak vydal na velmi dlouhou procházku s občasným zdviháním bariér. Místy vytáhl SpiriPhone a cvakl nějakou fotečku oslav, protože takhle od okraje musely vypadat krásně, hlavně jestli se jeho zdvihání protáhlo až k večeru...

[name=akio]Ukitake Akio[/name]

Ještě se v rychlosti ohlédl za Manzenem. [trec=akio]Nebojte se kapitáne...rozhodně ji nehodlám vystavovat jiným nástrahám, než nadměrné kalorie a bolehlav...ehm..teda...dám na ni pozor..však je moje...teda z mojí divize...chápeme se ne?[/trec] Mávl na pozdrav Manzenovi a nechal ho věnovat bariérám.
Jakmile došli k nejbližsímu stánku, odložil tam soudek od pitiva a koupil sobě i Riri něco lehkého k pití, řezané pivo.
[trec=akio]Kanpai![/trec] Usmál se a přiťukl si s ní.
[trec=akio]Doufám, že vám nebude vadit...vezmem to cestou přes náměstí...vyzvednem ty kupóny..aby se jim něco nestalo a tak...[/trec]
Pokračoval dál smerem k místu, kde je měly čekat kupóny.
Jak tak šli, přišlo na Akia něco..jako takový nepříjemný pocit.
Riri nebyla moc mluvná...a to nebylo zle...ale Akio měl takovou divnou predispozici, která mu způsobovala nepříjemný pocit když bylo ticho.
Né, že by neměl rád ticho...v lese, pod vodou...kdekoli kde byl sám...tam bylo ticho fajn.
Když měl ale společnost, a bylo ticho....bylo to "trapné ticho". A on nesnášel trapné ticho...musel proto mermomocí vždy nahazovat konverzaci.
[trec=akio]Ehm...to...vy jste vlastně vyšla akademii, že?..[/trec] Lovil v hlavě co si o Riri pamatoval, moc toho nebylo co by o ní věděl a co si pamatoval toho bylo ještě míň.
[trec=akio]Na to místo mám spoustu krásných vzpomínek..[/trec] Neměl. [trec=akio]Úplně si to pamatuju, jako by to bylo včera...[/trec] Nepamatoval.
[trec=akio]Pořád tam kendó a bojová umění učí starej Omokobe? Ten chlap byl strašný hovádko..[/trec] Řekl skoro až zasněně... [trec=akio]Za jakoukoli chybu nás mlátil bokenem přes holeně a a dlaně...[/trec] Vzpomínka rozjela proud který tlačil Akiovi slova z úst.
[trec=akio]Jednoho dne jsem si na něj počkal a pořádně mu pročísl pěšinku....vyrazil jsem tomu páprdovi tři zuby a vykloubil rameno...on mi teda prokop čéšku a zlomil ruku...ale byl to začátek jednoho hezkého přátelství...sice mě pořád sral...ale už tak nějak přátelsky...dlouho...jsme ho neviděl...[/trec]
Zamyslel se a pak se s úsměvem koukl na Riri, čekajíc nějakou odpověď.

[name=riri]Kozue Riri[/name]

Úprimne jej spadol veľký kameň zo srdca, keď sa kapitáni zhodli, že by s Riri nemali počítať na nejaký významný protiútok keby sa objavili problémy. Liečenie? Jojo, to by šlo. Ale čo ak by niekto bol vážne zranený? Čo ak by niekto umieral na vnútorné krvácanie? Zvládla by to? Tak rýchlo, ako sa upokojila, tak začala znovu stresovať. Mohla by pokaziť aj liečenie. A ona na liečenie nebola expert ako shinigami zo štvorky. Keby áno, tak by bola v tej divízii.
Z ďalšej špirály negativných myšlienok ju vytrhol jej kapitán, keď jej vrazil korbel s tekutinou do rúk. Vtedy skoro zinfarktovala, čo bolo poznať na tom ako na korbel vyvalila oči, akoby držala jedovatého pavúka v rukách. Vtedy si s ňou kapitán aj priťukol, u čoho nervózne a zmätene striedavo pozerala na kapitána a späť na pitivo. Na jeho prípitok len rýchlo prikývla hlavou a pozrela sa späť na tekutinu. S niečim takýmto sa ešte nikdy nestretla. Opatrne sa pozrela na kapitána a sledovala či sa napil. Následne sa pozrela na tekutinu a teda sa napila. No... napila bolo slabé slovo. Vyložene to do seba vyliala. Párkrát potichu zamlaskala perami a s úsmevom sa na kapitána pozrela.
[rec=riri]"Ďakujem, kapitán Ukitake,"[/rec] povedala slušne s úklonom. A čo sa týkalo chuti? Bolo to absolútne odporné, ale ona bola zvyknutá jesť a piť veci, čo jej nechutili. Veľmi na seba nedbala, preto neriešila chute. Netušila však, že to obsahuje nejaký alkohol, na ktorý mala neprirodzene vysokú toleranciu, o čom vôbec nevedela. [rec=riri]"Samozrejme, že nevadí, kapitán Ukitake. Nerada by som sa vám plietla do cesty,"[/rec] povedala už o niečo potichšie u čoho sa začervenala. Dosť jej lichotilo, že na ňu bral ohľad, aj keď vôbec nemusel.
Ako kráčali po festivale, Riri sa ho držala znovu ako chvostík. Samozrejme, ak kapitán chcel, aby šla vedľa neho a nie za ním, tak vedľa neho šla, ale vždy sa držala o pol kroka vzadu. Nedovolila si byť na rovnakej úrovni ako kapitán. Nervózne si hrýzla spodnú peru, pretože nastalo na chvíľu ticho. Nevedela, či sa mohla ozvať alebo nie. Nie že by si dovolila si myslieť, že by sa s kapitánom mohla zhovárať, ale spoznala ako je výrečný. Nechcela, aby sa v jej prítomnosti cítil nepríjemne. Kapitán to zobral do vlastných rúk a ozval sa s otázkami na Akadémiu. Spomínal učitela bojových umení. Úprimne si jeho meno nepamätala, ale ten ju karhal najviac, pretože v boji bola absolútne nemožná. Bola to jedna z vecí, kvôli ktorým bola v akadémii dlhšiu dobu. Kapitán sa rozhovoril o príbehu, pri ktorom sa najskôr tvárila zhrozene, ale potom sa potichu zasmiala, čo skoro ani nebolo počuť. Potom však zdvihla zrak a všimla si, že kapitán sa na ňu díva a nič nevraví.
[rec=riri]"O-Ooh-"[/rec] vyšlo z nej v panike a do tváre sa jej nahrnula červená farba, pričom sa rýchlo pozrela na zem. [rec=riri]"Keď ste ma našli, bola som práve na ceste z Akadémie k vám,"[/rec] začala hovoriť, ale hovorila dosť neisto, potichu s vysokým hláskom ako myška a pri každom treťom slove sa zakoktávala. [rec=riri]"Bola to veľká skúsenosť, hodne som sa toho naučila a všetci boli ku mne veľmi milí."[/rec] Bola to lož, ale nie v jej očiach. Čo si prežívala brala ako niečo, čo si zaslúžila a už vôbec by nikdy nepovedala o niekom niečo zlé. Predsa len, keď sa naučili, že jeden falošný úsmev ju úplne oblbne, bola to o niečo vtipnejšia a hlavne výhodnejšia šikana. Lenže toto nebolo o nej, nerada o seba rozprávala. [rec=riri]"Vy ste určite na Akadémii vynikal a ste aj momentálne najdlhšie slúžiaci kapitán,"[/rec] zložila mu celkom nemotorný kompliment. [rec=riri]Aká je trinásta divízia? Máme tam nejaké pravideľné úlohy? Aké sú vaše obľúbené záľuby? Máte nejaký obľúbený pokrm alebo pitie, ktoré si doprajete v kancelárii?"[/rec] Začala naňho chrliť otázky, ktoré sa uberali viac k tej osobnejšej stránke, pričom naňho vyvaľovala svoje veľké fialové oči. Čokoľvek, len aby sa nepýtal nič ohľadom jej. A úprimne, rada by sa naučila čo najviac o kapitánovi, aby mu mohla čo najlepšie slúžiť. Na jednu stranu by to niekto bral ako podliezanie, ale ju úprimne zaujímali ostatní ľudia, pričom on bol jej kapitán a ešte bol na ňu milý.

[name=akio]Ukitake Akio[/name]

Jeho plán vyšel, možná až příliš dobře. Riri se mu otevřela alespoň trochu. [trec=akio]Však v klidu...uvolněte se...mě se nikam nepletete...[/trec] Mrknul na ni.
Poslechl si, jak si Riri pochvalovala zkušenosti v Akademii a jak na ni byli všichni milí...
Trochu nechápavě na ni koukl a zamyslel se, jestli oba chodili do té samé Akademie.
Pak Riri pronesla něco, co mu vehnalo slzy do očí a měl co dělat aby nevyprskl smíchy.
[trec=akio]Vynikal?! Ehm...no to...slovo bych asi úplně nepoužil..[/trec] Akiovi se vybavila celkem jasně jeho dávná minulost, kdy fakt že Akademii dodělal byl malý zázrak kombinovaný s jeho nadprůměrností v kontaktním boji a nemalou zásluhu na tom měl i jeho otec, který spoustu malérů vyžehlil a pomohl přivřít mnoho očí, uší...
[trec=akio]Řekněme...že...jsem ji udělal...nějak...asi...[/trec] Pak se zamyslel nad druho učástí její věty...nejdéle sloužící kapitán...
[trec=akio]Opravdu jsem? Jako...asi...no možná jo...dělám to už nějaký ten pátek ale já to nějak nepočítám...v mým věku už člověk radši zapomíná...je to tak snazší...[/trec]
Vážně byl nejstarší? Měl za to, že Sei stála u zrodu života na zemi, ale že by byla služebně mladší než on...bylo to vůbec...možné?
Pak se ale Riri rozmluvila víc, než Akio původně zamýšlel a začala vyzvídat. Né že by mu to vadilo...on byl své oblíbené téma, protože o sobě věděl obvykle víc než ten s kým hovořil.
[trec=akio]Ehm...třináctka...je fajn plac...plné samých milých lidí...a..a...myslím, že máme na starost město jménem Karakurkuma a taky další části světa lidí...nějací naši lidi tam udržují stálé základny...[/trec]
Ririny otázky zněly jak na pohovoru a Akio byl zaskočen, nicméně byl zběhlý mluvit zpatra věci bez myšlení.
[trec=akio]Mám zálibu ve spaní...jídle...lihovinách...světě lidí...už jsme zmínil spaní? Ale nejradši mám dlouze tažené vývary...není nic co by člověku tak polaslako bříško jako dobře tažený vývar z mladého býčka...[/trec] Zamlaskal blaženě.
To už ale společně dorazili na místo, kde se skupina lidí evidentně dobře bavila.
Akiúv pohled samosebou dupadl na tu, která nejvíc vyčnívala v tom chumlu lidí.
[trec=akio]O tom mluvím...takové lidi prostě v kasárnách nepotkáte...[/trec] Oči mu zazářily jako když před chvíli zíral na stánek s Yakitori.
Začal pohledem na její bílé vlasy, to byla dobrá volba sám to věděl protože měl bílé vlasy...pak netradiční oči...rudé jako angorák...angoráky měl velmi rád...na česneku měli moc lahodné masíčko...
Pak tu bylo bílé cosi na obličeji, Akio to z dálky moc dobře nepoznával, ale na fesťácích jako byl tento končili lidi s bílým čímsi na tváři každou chvíli takže ho to nějak neudivovalo v tuto chvíli...a pak tu byl dekolt....dál už se Akio nedostal..
Na kupóny zapoměl. [trec=akio]Eto...nechcete si zatrsat?[/trec] Prohodil k Riri, tak nějak oznamujícně...a pomalu se vydal do chumlu aby si taky trochu zavlnil kostma. Naštěstí měl jen shihakusho a batůžek s kapybarou, takže působil relativně nenápadne.

[name=shiori]Takaragi Shiori[/name]

Její nápad nebyl plně zavrhnut, za což byla ráda, protože si byla jistá, že byl dobrý. Kapitán sice uvažoval nahlas a v jeho rekapitulaci by našla nějaké mezery, ale nakonec z toho vylezl plán, se kterým souhlasila, takže se rozhodla nevysilovat další diskuzí. I když Manzen vypadal, že se konečně začal soustředit seriózně na práci a třeba by se řeč ve finále nestočila ke kachnám, ale proč to riskovat.
Než stačila Shiori říct, že bariéry nejsou její nejsilnější stránkou, přestože působila v divizi, ve které působila, kapitán Ukitake a Riri už si tohle privilegium zabrali pro sebe. Fajn, tak možná trochu s těmi bariérami pomoc mohla. [rec=shiori]"Udělám, co bude v mých silách,"[/rec]odpověděla kapitánovi, když ji přiřadil směr a doufala, že pochopí, že to pro ni rozhodně nebude taková brnkačka, jako pro něj. [rec=shiori]"Navíc při stavění bariér nebudu schopná hlídkovat,"[/rec] dodala dost nahlas a otočila se za odcházejícím kapitánem třináctky, aby dvojice chápala, že tahle role je zcela na nich. Dva lidi na celý festival? Shiori se to moc nelíbilo.
Vydala se svojí cestou a po první bariéře jí bylo jasné, že tohle bude trvat věčnost. Sklonila se k zemi a z rukávu se před ní vyplazil drobný zelený had, kterého po krátkém zaštrachání ve své kapsičce s ampulkami polila jakousi průzračnou tekutinou. [rec=shiori]"Tak jo, běž,"[/rec] řekla, jako by jí had mohl slyšet. Nemohl, pochopitelně, ale i tak jedním hbitým pohybem zmizel v trávě, zatímco Shiori se vrátila k bariérám.
Had se zatím plazil po pomyslné hranici festivalového prostranství a zanechával za sebou stopy tekutiny. Byla to substance napuštěná reiatsu, která sama o sobě působila asi jako mokrý flek, ale když přišla do kontaktu s jiným silnějším reiatsu, než byla hladina reiatsu běžné nuzné duše, začal se z místa, které bylo tekutinou zasaženo, postupně zvedat hustý kouř jako výsledek reakce. Shiori tenhle kousek stál nespočet explozí, než se jí podařilo docílit vzniku kouře bez hlasitých výbuchů a požárů a teď spatřila příležitost v tom to využít minimálně do doby, než na místa rozestaví bariéry.

[name=riri]Kozue Riri[/name]

Prekvapivo sa uvoľnila a upokojila, keď jej kapitán začal zodpovedať na otázky, ale nepýtal sa ju na nič. Bola zároveň veľmi zaujatá do jeho odpovedí. Prikyvovala pomaly na každú vetu, ktorú vyslovil a na tvári sa jej objavil úprimný úsmev. Síce stále pôsobila ako týrané dieťa s jej večne smutným výrazom. Rada počúvala ako popisoval trinástu divíziu, ale samozrejme, to neznamenalo, že by sa cítila ako potencionálne užitočný člen. Skôr naopak ako príťaž.
[rec=riri]"Ďakujem za informácie, kapitán,"[/rec] povedala slušne, keď dokončil popis divízie. [rec=riri]"Budem snažiť, aby som vás nesklamala a našla si miesto medzi vami."[/rec] Aj keď veľmi svojim slovám neverila. Vždy sa však snažila, aj keď sa veľmi podceňovala. A samozrejme, kapitána by neobťažovala fňukaním o svojej neschopnosti.
Potom prešiel k záľubám a tam sa zmenil jej výraz z úsmevu na veľmi sústredený a rozhodný s úmyslom si zapamätať všetko, čo kapitán povedal. Spanie, jedlo, alkohol. Celkom rozsiahle, ale za to určite vyžadoval vysokú kvalitu. Vývary? Aha, to trošku nečakala ako špecifickú vec, ale od kapitána by nečakala nič obyčajné. Samozrejme, nedovolila si komentovať o jeho záľubách, pretože akýkoľvek jej názor nie je hodný reakcie na slová kapitána.
Keď sa znovu rozhovoril, nejak nedokončil svoju myšlienku. Celú dobu sa naňho dívala a vôbec nevnímala okolie, takže ju to trošku zaskočilo. Pozrela sa smerom, ktorý sa díval a chvíľku jej trvalo, než zbadala v tom dave tancujúcu dievčinu. Síce veľmi vyčnívala, ale ona skôr hľadala niečo, čo sa podobalo jeho záľubám. Či už to bola najpohodlnejšia postel s kvalitnými mäkkými perinami alebo nezvyčajne veľké prasa opekané na ohni. Než stihla na dievča prižmúriť oči, aby sa zamerala na detaily, kapitán navrhol niečo čo ju zaskočilo a znepokojilo.
[rec=riri]"Č-Čože?"[/rec] vyhrkla zo seba, ale nanešťastie mu veľmi dobre rozumela. A už sa hrnul dopredu. [rec=riri]"K-Kapitán,"[/rec] vrhla zo seba, ale bolo jej nejak jasné, že kapitán ju vnímať nebude. Takže rýchlo sa za ním vydala, aby ho nestratila. Vrhla by sa za ním aj do samotného pekla, aj keď možno to by bola tá lepšia varianta než nejaká... ufff... divoká sociálna akcia.

Shiori, Manzen -> Zvedání bariér kolem tábořiště a městečka byla náročná, zdlouhavá činnost, u které bylo potřeba plné soustředění. Rozhodně ne něco, co by si člověk sliboval od návštěvy festivalu, ale nedalo se nic dělat. Manzen postupoval rychleji než Shiori, což se dalo čekat, a bylo pravděpodobné, že právě on obsáhne o dost větší část jejich určeného obvodu místa konání. Ovšem i tak zjišťoval, že jeho předpoklady nebyly úplně správné a že spotřebovává víc energie, než si myslel a než by chtěl. Byl si jistý, že festival zabezpečí, ale po tom mu zbyde méně energie, než doufal. Možná to bylo i tím, že se pokoušel zrealizovat plán co nejrychleji a tím pádem s menší precizností, ovšem to byla nutná oběť vzhledem k velikosti.
Mezitím se tábořiště rychle plnilo přicházejícími dušemi a dokonce i pár shinigami, zřejmě na dovolené, na tom nebylo nic až tak zvláštního. Mnoho z nich si zvědavě prohlíželo shinigami, kteří cosi dělali v okolí. Nebylo až tak časté, že by viděli shinigami v akci, takže se nebylo čemu divit, že je to zaujalo.
Po několika desítkách minut pracovala Shiori v malém lesíku na okraji tábořiště, skrytá před pohledy čumilů, což jí určitě vůbec nevadilo. Soustředila se na bariéru, když se jí zazdálo, že z dálky uslyšela nějaký výkřik. To se jí mohlo zdát, ale když se to ozvalo podruhé, dokonce to připomínalo slovo "pomoc", už se to jako omyl nezdálo.
Manzen byl in the zone, že si skoro nevšímal svého okolí, ale když se mu skoro až pod nohy začala motat dvojice malých kluků, už si nešlo toho nevšimnout. Asi si mysleli, že Manzen je jedna z atrakcí festivalu a šli se podívat, co to přesně dělá.
"Pane, vy jste čaroděj?" zeptal se jeden.
"To těžko, vidíš snad nějaký kouzla? Dyť nic nedělá. Asi je to shinigami, náš táta říká, že shinigami nikdy nic s ničím nedělaj," odpověděl mu druhý moudře.
Manzen je mohl ignorovat, ale bohužel mu trochu překáželi v jeho snažení.

[name=manzen]Moshushi Manzen[/name]

[name=shiori]Takaragi Shiori[/name]

Shiori pracovala na bariérách a byla si jistá, že jí to nejde ani zdaleka tak rychle, jako jejímu kapitánovi. Ale jinak se zatím zdála být situace poklidná. Kapitán Ukitake by jim přeci dal jistě vědět, kdyby něco na hlídce uviděli, že? Kapitán třináctky sice nevyhlížel zrovna nejdůvěryhodnějším dojmem, ale snažila se věřit, že alespoň svou práci by pod vší tou laxností nezanedbával, když by šlo o stav ohrožení.
Byla ráda, že si vybrala místo mimo nejrušnější dění, takže mohla pracovat ničím nerušena. Teda až do chvíle, kdy řev festivalu dolehl až k ní, alespoň za to ten křik považovala. S povzdechem protočila oči. To určitě jen někdo dělá blbosti opodál a zase brzo vypadne.
Nevypadnul. A volal o pomoc. Shiori nespokojeně zabručela. Měla tu bránit duše před hollow a ne dělat policistu. To tu neměli i normální ochranku? Kdo ví, co se tam děje... ale rozhodla se to zjistit. Primárně pro to, že čím dřív jim tu párty rozbije, tím dřív se bude moc vrátit k poklidné práci. Takže přirozeně použila i nejrychlejší shinigami způsob dopravy, jak se na místo, odkud ten křik přicházel, dostat...

[name=riri]Kozue Riri[/name]

Čoraz viac šla do davu, tým viac začala panikáriť. Kapitán bol rýchly a priebojný, ten sa v dave dokázal pohybovať. No stačilo, aby sa postavil medzi nich jeden človek a už ho nedokázala dohnať. Nespúšťala oči z kapitána, dokiaľ to šlo, aj za cenu toho, že do nej každý vrážal. Tým ju však spomaľovali a ona len bezvládne natiahla ruku za miznúcim kapitánom, dokiaľ sa jej úplne nestratil z dohľadu.
Vtedy akoby vypla a začala sa jej točiť hlava. Motala sa bezvládne v tancujúcom, oslavujúcom dave a jej telo sa odrážalo od každého jedinca, kto do nej vrazila, alebo do ktorého vrazila ona.
Jeden náraz bol silnejší, u ktorého skoro spadla na zem, ale niekto ju zachytil. Určite jej kapitán! Jej záchrana. Otvorila oči, ale jej oči sa stretli s nádhernými červenými očami bielovlasej krásky, ktorá ju držala jednou rukou. Ešte nikdy nevidela krásnejšiu a elegentnejšiu ženu. Pri jej prvotných otázkach len zaskočene opakovane prikyvovala a krútila hlavou akoby sa sama nevedela rozhodnúť otázky má odpovedať kladne alebo záporne a z jej úst dokázala vyktoktávať len písemná, ktoré aj tak neposkladali ani to najkratšie slovo. Lenže pri otázke na špíz sa pozrela nižšie a u toho si všimla jej výstrihu, ktorý ukazoval toho viac než si dokázala predstaviť v jej najdivokejších snoch.
[rec=riri]"Prsia-"[/rec] vykoktala zo seba prvé slovo, čo jej pri pohľade na výstrih napadlo, zatiaľ čo jej tvár bola červená ako rajčina. Rýchlo však začala uhýbať pohľadom medzi jej tvár, jej dekolt a špíz. [rec=riri]"T-Teda..t-to sú.. kuracie prsia? Mäso? Ten spíz?"[/rec] S každou otázkou chcela jasne naznačiť, že celú dobu hovorila o jedle, ktoré jej kráska ponúkala. Cítila sa trápne, že bola tak nezdvorilá a nechcela ženu nijak uraziť alebo pohoršiť. Ešte by spravila kapitánovi hanbu jej neslušným chovaním.

[name=akio]Ukitake Akio[/name]

Pomalu se prodíral zástupem lidí, kteří byli v plném oslavném proudu. Jeho výška a váha mu dávaly jistou výhodu...a taky fakt, že byl kapitán. Mohl se stát defacto nemovitostí pokud se rozhodl a pokud by v okolí nebyla duše dost silná na to aby ho přesunula. To se však nedalo říct o jeho malé člence.
Snažil se držet pohled na oné neznáme kozatce, ale neustále jej rozptylovaly nabídky jídla a pití.
Dekolt je dekolt, ale jídlo bylo Akiova jediná pravá láska...a chlast, to byla jeho druhá jediná pravá láska...početně to sice nevycházelo ale Akio si s tím hlavu nelámal.
Takže pokaždé, když mu někdo pobídl jídlo, přijal, ale taky to znamenalo, že ztratil ponětí o bělovlasé ženštině ale i o Riri, která se mu zatoulala někde v chumlu.
[myslenky=akio]Zatraceně...však...teď tu byly...[/myslenky] Rozhlížel se, krapet zmateně, kolem sebe. Hledat malou Riri v tom chumlu bylo jako hledat jehlu v kupce sena.
Chaotickou, divoce se pohybující jehlu v neustále s pohybující kupce sena. Akio se hluboce zamyslel...
[myslenky=akio]Jak se ta holka vlastně...jmenovala?[/myslenky] Nebyl někdo kdo by data udržel v hlavě moc dlouho, pokud se nesnažil...a Akio se málokdy snažil.
[trec=akio]Reeeeereeeee! Ehm...ne...Roooorooooo!!! To zní kurva divně...to ne....Reri?...Riri?! JO!!! RIIIIIIRIIIII!!![/trec]
Zařval tak nějak do chumlu, ale i kdyby asi i na krásně odpověděla, v hudbě a hluku by ji asi neslyšel.
Řekl si teda, že její nalezení nechá tak nějak průběžně plynout zatímco bude dál pátrat po té záhadné dívce. Něco na ní ho...uhranulo...neuměl si pomoct co...ale chtěl to vědět...Akio byl kapitánem dlouho...a naučil se, že nuda není nepřítel, ba naopak. To proto. že zajímavé časy nebyly něco, co jste chtěli zažívat pokud váš cíl byl dlouhověkost.
Ale tahle zvlášní holka...bylo na ní něco, co ho vythrhlo z téhle nudy a zarylo se do něj, cítil něco co už chvíli ne. Zvědavost. Nebo to možná byl jen její outfit...jeho myšlenkové pochody byly záhadou i jemu samému...

[name=riri]Kozue Riri[/name]

Zatiaľ čo tanečnica skúmala špíz, Riri stále bežali oči všade možne. Absolútne netušila, čo toto bolo za atmosféru, ale práve nevedomky zažívala bi či gay awakening, ktorý za svoj špatne sociálne život nemala vôbec preskúmaný. A uvádzalo ju to do totálnej paniky. Mladá shinigami sa skúšala pozerať hocikam mohla, aby si svoju myseľ nejak ukotvila a dokázala sa upokojiť. Lenže bola k žene tak blízko, čo spôsobovalo, že výhľad blokovalo jej telo. A akurát, keď žena prehovorila o tom, čo sa mäso na špíze je, Ririne oči boli práve natočené smerom dolu neslušne odhalené nohy tanečnice.
[rec=riri]"Stehna? NepozrelaSomSaPrisahám!"[/rec] vyhrkla zo seba a oči pretočila na druhú stranu ako len mohla. Bielovláska však dokončila myšlienku a vtedy Riri došlo, že hovorila o špíze. [rec=riri]"U-Uhuh.. š-šťavnaté.. ano.. také stehná bývajú, uhum,"[/rec] vykoktala zo seba a červenala sa viac a viac pri každom slove. A to ju prekrásna paní stále držala, takže tá nekonečná fyzická blízkosť bola pre Riri mentálne ničivá. A to sa o chvíľu zhoršilo, keď sa naklonila ku jej krku a dala jej veľmi nezvyčajný kompliment A EŠTE JEJ DÁVALA NÁVRHY. Z toho sa jej už úplne zamotala hlava a jej myseľ kričala panikou.
[rec=riri]"J-Ja.. n-no.."[/rec] začala zo seba koktať, brada sa jej triasla pri každom pokuse vysloviť akékoľvek slovo a zase znovu prikyvovala a krútila hlavou. [rec=riri]"U-Um... ja som tu... viete..."[/rec] Sama už ani netušila ako sa volá a prečo tu vlastne je. Kde že to vlastne je? A s kým tu je? Pri poslednej otázke počula volanie jej mena a vtedy jaj zaplo. [rec=riri]"T-To.. k-kapitán,"[/rec] začala ukazovať smerom, odkiaľ počula hlas... čo bolo niekam do vzduchu nad nimi, pretože nielenže bola obyčajne dezorientovaná, ale jej myseľ bola ešte stále v jednom kolotoči. [rec=riri]"M-Musím sa opýtať.. viete... kapitána.."[/rec] dokončila konečne vetu a ani si sama neuvedomila, že to mohlo vyznieť tak, že s jej návrhom súhlasila.

[name=akio]Ukitake Akio[/name]

Jeho provolávání nemělo kýžený účinek, spíš způsobil okolním lidem trvalé poškození sluchu.
[myslenky=akio]Někdy zapomínám, jak hřmotný a silný mám hlas...[/myslenky]
Zavrtěl hlavou a dožvýkal poslední z párečků...pak se obrátil k pivu.
V tu chvíli na něj promluvil jeden bystander.
[trec=akio]Díky...nějakou dobu jsem se kariérně zhlédnul v hulákání po lidech na buzerplace...zapoměl jsem, že to tam někde vzadu je...[/trec]
Pak se opět marně rozhlédl.
[trec=akio]Jo...hledám no...[/trec] Odvětil na chlapův dotaz.
Tak nějak se ani nepodivoval co všecko se našlo na fesťáku...opilí lidi dělali různé kraviny...ale kozu...to slyšel asi poprvé...
[trec=akio]Hádám, že někdo měl rád své ranní mléko...čerstvé...nebo třeba jen rád sdílel krásné okamžiky s milovanou kozou...[/trec] Pokrčil rukama.
Nedařilo se mu bělovlasou ani Riri zahlédnout a v chumlu lidí její reiatsu nevycítil pokud nechtěl vypustit až moc reaisu a zkazit lidem hezký den.
[trec=akio]Kdyby tak ještě kozu...ztratila se mi tu někde podřízená...taková malá...oranžovohnědé vlasy...výraz jako štěňátko...slyší na jméno Riri...aspoň myslím...mám ji krátce...[/trec] Dodal rychle Akio.
[trec=akio]Je tak trochu chaotická, mám obavu co provede sama...[/trec] Zavrtěl hlavou.

Pak mu hlavou proletěla ještě druhá věc.
[trec=akio]A pak taková ještě jedna...dívčina bych řekl...[/trec] Uvědomil si, že mimoděk rukama před hrudníkem naznačuje...ehm..poznávací znamení.
[trec=akio]Taky oči jako angorák...a bílé vlasy...trochu jako já.....jen né tak zářivé a bílé jako já...o kus méně...[/trec]
Ani si neuvědomoval, že ten popis vlastně stojí za kvítek medový.
[trec=akio]Byla taková zvláštní...nevíte o ní něco?[/trec]