Senkaimon

>>> 8. divize {Natsumi & Raiden}

Tomisura Raiden

Natsumi se nakonec rozhodla, že ho doprovodí, tudíž si Raiden zabalil svačinku do svého oblečení, do ruky vzal zanpakuto, druhou rukou chytil Natsumi kolem pasu, jak už to párkrát udělal, vzhledem k jejímu ovládání Shunpa a odShunpnul s ní z osmé divize přímo před Senkaimon, kde poručil pikolíkům, aby mu otevřeli bránu do toho města na Y.
"Tudíž... škoda, že nemůžeš jít semnou, mohli jsme se pak stavit na nějakém jídle," nadhodil Raiden trochu smutně. Natsumi by se mu v boji hodila a to dost, jelikož skvěle doplňovala jeho nedostatky. On byl ten co kašlal na přílišnou obranu a útočil, ona doplňovala tu obranu a v případě nouze mu zachraňovala život za pomoci léčení. "Každopádně, přinesu ti nějaký suvenýr, chceš?" zeptal se své podkapitánky s úsměvem a pocuchal si své vlasy. "A sakra... zapomněl jsem slamák," uvědomil si najednou. No, co se dalo dělat, vracet se nechtěl, tudíž to musel přežít bez něj. "Tudíž, vládni naší divizi pevnou rukou, moc se neopíjej a opaluj se pouze s mírou, ano?" pronesl k ní úsměvem a poťukal na její označení podkapitána. "A kdyby něco, víš kde budu.. a pokud už nebudu... tak nebudu," dodal ještě.

Tomisura Raiden

"Fajn, přinesu něco lepšího. Něco, co vydrží a nebude to kapat na kobereček," pronesl s úsměvem a přitom přemýšlel nad svým sakkatem. "No, ale od té doby jsem si sehnal jiný. To si ještě neobjevila tu tajnou přihrádku pod gaučem v kanclu? Napravo býval chlast, nalevo náhradní slamáky. Ještě z dob Kyoraka-sensei," odhalil jí další státní tajemství osmé divize a kývnul. "Tak fajn, já mizím, uvidíme se brzy," pronesl k ní s úsměvem a zamával. A pak konečně zmizel v otevřeném Senkaimonu.

>>> Yaita

Hikaku

Na místě setkání se objevil jakoby z ničeho nic. Přesunul se sem shunpem. Ověřoval si jestli čtvrtá divize odvedla dobrou práci a jestli je vše schopen využívat tak jako předtím. A opravdu se vše zdálo zcela v pořádku. Byl zde první což jej mile překvapilo. Ale na druhou stranu to bylo jen dobře. Nemohl si dovolit přijít jako poslední. Z účastníků mise měl nejvyšší postavení. Těšil se na to až pozná ostatní. Dost ho zajímal podkapitán druhé divize, o kterém toho moc nevěděl. Batoh, tedy spíš tašku s věcmi měl pověšenou šikmo přes hruď, takže mu vysela u levého boku. U pravého měl připevněné své zanpakuto, které právě držel pravou rukou a vkládal do něj malé množství reiatsu. Hleděl při tom právě na pravou ruku, která byla celá obvázaná. Přejel pohledem i na tu druhou, která byla zase celá od jizev. Ani jedna z nich jej skoro vůbec nebolela. Navíc pravá na tom nebyla až tak špatně co se týkala funkčnosti. Jen byla celá spálená a proto ji radši skrýval. Důvod proč se a ně díval byl ten, že si chtěl připomenout ještě jedou to co se odehrálo minulý den. Musel s tím však brzy přestat, vzpomínka na umírajícího Sakateho by mu vehnala slzy do očí. Zadíval se tedy radši na nebe, přestal na chvíli myslet na cokoliv a čekal na příchod někoho dalšího. Haruka byla celou dobu potichu, asi tušila že Hikaku teď moc nemá náladu na mluvení.

Kaneyama Inari

Chvíli bloudila po Seireitei. Ještě to tady moc neznala a její orientační smysl nebyl zas tak dobrý. Nikoho se na cestu však neptala, na to si příliš věřila.
Nakonec snad našla to správné místo. V dálce spatřila dvě postavy. Když k nim přišla blíž, v jedné z nich poznala jejího kapitána, s kterým ještě před malou chvíli mluvila. "Takže on jde na misi taky?" "Dobrý den..." Začala trochu rozpačitě. "Mám jít na nějakou misi, tak bych jen chtěla vědět, zda jsem tu správně u Senkainěco." Optala se a začala si prohlížet neznámého muže.

Hikaku

Na oznam toho muže pouze přikývl a dále sledoval oblohu. Lehl si opodál na zem, aby to měl pohodlnější. Příchodu Inari nevěnoval moc velkou pozornost. Pořád koukal na oblaka. Na pozdrav jen zvedl ruku. Haruka ležela vedle něj a on jí držel pravou rukou, kterou jí také podepíral hlavu. Nikam nepospíchal, tudíž mu bylo jedno, kdy ti dva dorazí.

Kiryu Shihoin

>> Kasárne 2. divízie

S otráveným výrazom na tvári šiel za Kitsune. Nikam sa neponáhľal, predsa určite nešiel posledný... Už sa mu predsa dneska stalo toľko zlých vecí, že by nemohol prísť ešte aj posledný, no nie? To nebolo kozmicky možné.
Zdvihol hlavu aby si prehliadol kto tam bol. Nejaký nepodstatný člen, nejaká nepodstatná členka, nejaký nepodstatný kapitán a nejaká malá ružová vec čo vyzerala ako dieťa. Kiryu neznášal deti. Ani jedného z nich nepoznal. Hmm... Keď tak nad tým premýšlam, čo máme vlastne za misiu? pomyslel si. Nikdy na žiadnej misii okrem tých v Omniblablakudo nebol (a nie, nezapamätal si doteraz ten sprostý názov), takže nevedel ako to prebieha... A normálne by bol dávno s misiu oboznámený. No čo, proste pôjdem s prúdom a nechám supersilného kapitána nech to vyriadi. pomyslel si.
Prišli teda k nim. Kiryu zdvihol ruku na pozdrav a vydal nejaký nezrozumiteľný otrávený zvuk, čo mal znamenať pozdrav.

<- Kasárny 2. divize 


Hoshi Kitsune

Kráčeli jsme s Artemis před Kiryem, který se loudal za námi, asi měl pořád depku nebo co. Snažila jsem se nejít moc rychle, aby někde nezůstal. Jak bych pak vysvětlovala, že jsem ztratila vlastního podkapitána? Cestu k Senkaimonu jsem sice neznala, ale od čeho jsem měla svojí osobní chlupatou GPS, Artemis. Když už jsme tam skoro byli, uviděla jsem tam už stát muže v haori, takže kapitán, malé děcko na kapitánových zádech, dívku a ještě jednoho muže. Určitě jdeme poslední. povzdychla jsem si. O jakou misi se jednalo jsem netušila, ale alespoň jsem nebyla jediná, Kiryu to také nevěděl. Snad to nebude nic těžkého, když tu máme i dítě. pomyslela jsem si.
Došli jsme k nim. "Zdravím. Hoshi Kitsune, třetí důstojník druhé divize. Toto..." poukázala na Artemis. "je Artemis a toto..." ukázala i na Kirya. "je náš podkapitán Shihoin Kiryu-san." Představila jsem nás.

Kurokage Nagai

Vítám vás zde všechny. Mé jméno je Kurokage Nagai, ale říkejte mi Nagai-san. Usmál se až nepříjemně velkým úsměvem.
Jsem rád že jsme se zde všichni takto sešli...tedy...naše mise je z pověření dvanácté a první dvorní divize.
Vytáhl z kapsy svého oblečku nový, ale gadgetama opatřený iSat.
Naše mise je prostá. Před rokem se zde objevil neznámý nepřítel...organizace která si říká Seishi. I když za poslední rok nepodnikli žádnou akci vůči Seireitei, vedení se stále odmítá spokojit s tím, že prostě přestali.
Odmlčí se, aby dal proslovu patřičný nádech.
Co víme od muže, který u nich byl nějakou dobu v utajení, jedná se o skupinu asi devíti lidí, ale nenechte se zmýlit. Minimálně jedna z nich je pozůstatek pokusů skupiny Reimei a ukázala patřičnou schopnost vysávat z shinigami jejich reiatsu a vytvářet kopie jejich schopností.
Opět se odmlčí, aby měli členové méně...geniálních divizí čas pochopit co jim to vlastně říká.
Vzhledem k tomu, že se skupina dlouho neobjevila lze očekávat nějakou jejich akci v brzké době a vedení chce být připraveno. My vyrážíme do Laboratoří Delta...bývalého komplexu Reimei, kde jsme na pokusy a skupinu Seishi poprvé narazili. NAšim úkolem je získat co nejvíce informací o tom co a kdo Seishi jsou, co plánujou, jaká je jejich síla a jak se jich co nejlépe zbavit.
Fakt že 12.divize doufala v ukořistění nějakých cenných výzkumů a pokusů radši zamlčel.
Má někdo otázky? Pokud ne, zamíříme na místo.

Kioshi Hikaku

Postavil se když cítil, že přichází další členové, kteří se účastní této mise. Nechal dívku ze druhé divize mluvit, přičemž si ji i ostatní prohlížel. Podkapitán druhé divize měl ve tváři výraz, jako by mu někdo narval klacek kdo ví kam. "Rád vás poznávám Kitsune a Kyriu-san. Já jsem Kioshi Hikaku, kapitán sedmé divize. A tato malá věc..." Dá si ruku za záda a počká než se jí Haruka pevně chytí. A následně ji strčí těm dvěma před nos. "...je Haruka." Pak dítě vyhodí kousek nad hlavu a ono dopadne zpátky na své místo, jakoby to měli secvičené už léta. Nechá muže sdělit jim patřičné informace a pak jen čeká zda ostatní nemají nějaké dotazy. Jemu bylo vše jasné a zcela srozumitelné.

Kaneyama Inari

Když k ní muž začal mluvit, otočila se na něj a jen pokývala hlavou. Pak se postavila nedaleko a vyčkávala, než dorazí zbytek týmu. Již zdálky si je velmi podezřívavě prohlížela, alespoň to tak vypadalo. Jakmile se všichni začali představovat, přistoupila k nim dívka trochu blíž. Ve tváři už neměla ten podezřívavý pohled, vypadala přátelsky. "Já jsem Kaneyama Inari, sedmá divize." Prohodila hlasitě, aby všichni věděli, jak se jmenuje a nesnažili se její jméno komolit, jak už se během těch dvou dnů párkrát stalo. Hlavně své křestní jméno zdůraznila a pohlédla při tom na malé děvče, které jí předtím v divizi řeklo Iri, což se jí příliš nezamlouvalo. Pak si ještě jednou prohlédla celou skupinku. Zdálo se, že je z nich na nejnižší hodnosti a také nejméně zkušená.
Muž se nám představil a pak začal povídat o tom, co bude náplní naší mise, kam vlastně jdeme a proč tam jdeme. Inari ho příliš nevnímala, pochytila jen občas nějakou větu a spíše sledovala, co se děje v okolí. Občas pohlédla na některého z přítomných a nebo sledovala, co dělá ta Artemis, která patří k těm z dvojky.

Kurokage Nagai

Přikývl, když se teda všichni uskupili a kdo chtěl něco říci, tak to řekl. Pak se jen podíval na dívčinu z druhé divize a kapitána Hikaka.
Myslíte, že je moudré brát sebou na misi dítě a mazlíčka? Může to být nebezpečné...
Řekl zcela vážně.
Půjdeme....pěkně hluboko....

Kioshi Hikaku

Pohlédne na Haruku a pousměje se nad otázkou toho muže. "Tato dívčina toho vydrží dost a navíc ví kdy a kde je pro ni bezpečno. Je to záhada sama o sobě." Pak pohlédne na Artemis a poškrábe ji na hlavě. "A tady ten mazlíček, jak jste jej nazval na tom bude dle mého názoru podobně." Věřil tomu že by dívka z druhé divize řekla to samé kdyby ji nepředběhl. Usmál se tedy i na ni. Pak se dala do řeči Haruka. "Hikau, Iri, Kiue, Kiyu.." Při čemž ukazovala prstem vždy na danou osobu, kterou si snažila zapamatovat. Podívala se i na Artemis a vypustila něco jako "Haf". Nad tímto se Hikaku začal usmívat víc a nahodil u toho i pořádný facepalm.

Kurokage Nagai

Chvíli se díval na Hikaka a pak jen pokrčil odevzdaně rameny.
Vaše děti, vaše morčata, vaše zodpovědnost.
Pak se otočil k Senkaimonu a luskl prstem načež se Senkaimon magicky spustil.
Tak tedy pojďme.
Jako správný průvodce skočil do Senkaimonu jako první.

---> https://bleach.forumczech.com/t2321-laboratore-delta

Ruyichi Yoshiro


Nedaleko brány senkaimon se zjevil kapitán deváté divize v doprovodu vířivého zaprášení. Obě ruce měl v kapsách svého bílého kabátu a z jeho obličeje šly vyčíst známky dotčení a vzteku. Yoshiro byl totiž na návštěvě u kapitána první divize. Chtěl se dozvědět více podrobností o své nečekané misi. K jeho překvapení tam však nepotkal svého starého přítele Izanagiho, ale nějakého uprdlého dědka, který nedělal nic jiného, než se jen vztekle díval a držkoval na všechno, co ho napadlo. Dokonce vytáhl i to, že se mu nelíbí přítomnost Yoshirových dětí v Seireitei. Opravdu měl co dělat, aby starého kapitána první divize neposlal do míst, kde slunce nesvítí. 
Ačkoliv to bylo bolestné, nakonec se dozvěděl všechno, co chtěl a mohl tedy vyrazit sem, čekat na zbytek týmu. 
Zavřel oči a hlasitě vzdychl. Celá tahle mise ho trápila. Hlavně tedy to, že by se ve světě lidí měl nacházet potomek Hiroshiho. Musí ho najít za každou cenu. Pokud se mu to nepodaří a to dítě se dostane do rukou někoho špatného, mohlo by to znamenat další válku.

Genma

si celkem spokojeně vykračoval. Slyšel, že na tuto misi byla poslána i Yuri-chan a to ho z nějakého důvodu přivádělo do vzletné nálady. Sice ji zatím nikde neviděl a v nemocnici ji taky nenašel, ale určitě se nakonec ukáže. Možná už je dokonce u Senkaimonu? To by vysvětlovalo, proč ji nenašel, určitě si pospíšila, je to přece její první mise mimo Soul Society! Přidal tedy do kroku, aby ji co nejdříve mohl pozdravit, ale najednou se uprostřed kroku zarazil. Zůstal zírat na prostranství před senkaimonem, na které se mu konečně otevřel výhled. Viděl tam něco bílého.
"Ne," zavrtěl hlavou. "Ne, tohle je určitě vtip! RUYICHI!" zaholákal potom a rozběhl se směrem k tomu bílému. "Co tady děláš, proč jsi u odchodu mé skupiny do světa lidí? Přišel ses rozloučit? Mně stačilo, že jsem tě dneska viděl jednou!"

Kaneyama Sayuri

Nebyla zrovna sportovní typ, takže ani běh jí dlouho nevydržel. Chvíli ho střídala se svižnou chůzí. Ještě dlouho před tím, žen v dálce zahlédla Senkaimon, byla zadýchaná. Ale byla přesvědčená, že má zpoždění a nemůže si dovolit odpočinek ani na vteřinku. Totéž přeci platilo v její profesi. Doktor si nesměl dovolit odpočívat, když byl potřeba v akci!
Její silueta se začala přibližovat a zpomalovat začala až tehdy, kdy si všimla dalších osob před sebou. Takže tu přeci už někdo byl. Přišla pozdě? Poslední? Díky své mlčenlivosti a tiché chůzi se zvládla přiblížit až k bělovlasému a... Shiranui-san?
,,Zzz-dravím," hlesla ne zrovna moc nahlas a věnovala zdvořilostní úklonu přítomnému kapitánovi. ,,Kaneyama Sayuri," představila se sice skoro neslyšně, přesto souvisle a bez koktání. Že by pokrok? Jak se to vezme. ,,O-om-omlouvám se... za zdržení," dodala, narovnala se a ohlédla po Genmovi. Měla vážné pochybnosti o tom, co si o něm myslet, takže si držela raději dostup od obou mužů.
,,Vy... taky jste tu... jste tu na misi? Kvůli... misi?" zeptala se nejistě svého kolegy, aby se k tomu všemu nepřipletla k jiné skupince. Ještě, než se dočkala odpovědi, sklopila tradičně pohled k zemi.

Ruyichi Yoshiro


Když uslyšel známý hlas, ohlédl se. Byl to Genma. Kdyby neměl tak blbou náladu, tak by po něm začal štěkat tak, jak to teď ukázkově předváděl doktor právě na něm. Místo toho na něj jen mávl rukou, kterou mu hned po tom dal najevo, že by měl mlčet, protože se chystá mluvit a odmítá ho překřikovat.
"Ve skutečnosti budu velitelem této výpravy," řekl. Docela si tím vylepšil náladu, protože vidět Genmu takhle, bylo dost povzbuzující a vtipné. 
Zanedlouho po špejložroutském doktorovi, přišla nějaká malá tmavovlasá dívka, která se nejspíš bála i vlastního stínu podle toho, jak mluvila. 
"Dobrý den," odpověděl jí Yoshiro na její pozdrav a úklon. Zdálo se, že je opravdu nesvá, tak se rozhodl, že jí radši nebude týrat svým pohledem, otočil se někam do strany a popošel o pár kroků. 
Ještě měli přijít další dva. Netrpělivě se rozhlédl, jestli slečnu jménem Ib, neuvidí. Zatím nic.

Genma

ohrnul nos. Nebylo to poprvé, co se nacházel pod Yoshirovým velením, ale poprvé to bylo za úplně jiných okolností, takže i když tehdy to snášel dobře, tentokrát ho to nijak nepotěšilo. Ruyichi se ani neobtěžoval, aby mu nějak odpověděl, no vypadalo to na pěkně nudnou a frustrující misi pod velením jeho nemesis. Ale naštěstí potom dorazila Yuri-chan, světlo ve tmě! Teda... ta nová sestra, nic víc.
"Ano, Yuri-chan, půjdeme spolu vyléčit pár nešťastných shinigami," potvrdil Sayurinu domněnku s pečlivě nacvičeným poloúsměvem na tváři.

Kaneyama Sayuri

Raději už nemluvila, protože to by tu mohli zůstat ještě dlouho. Ale Genmovi přikývla, aby mu dala jasně najevo, že ho poslouchá. Vyléčit pár nešťastných shinigami do terénu, do světa lidí, to znělo pro novopečenou shinigami vcelku hrůzostrašně. Zkušený doktor nebyl misí nijak rozhozen, a když se na Sayuri usmál, minimálně jí to sklidnilo její nejhorší představy.
Koutkem oka zavadila o toho bělovlase. Kapitán, není-liž pravda. I když měl stejnou barvu vlasů jako kapitán Stein, nebyl to on. To Sayuriny dojmy před její první velkou akcí zase rozvýřilo. Bude zlý? Přísný? Koukla se jinam. Ne, byli tu stále jen oni tři. Jsme všichni? Příjde ještě někdo? byly její otázky. Ale že se ještě žádný ze dvou mužů nedal do pohybu, asi se na někoho stále čekalo. Stihla jsem to, oddychla si při uvědomnění, že nepřišla poslední.

(pozvánka přišla Ib před týdnem, omluvenku nemá, takže klidně jděte)

Ruyichi Yoshiro

Nějakou dobu tam ještě všichni tři čekali, ale nikdo další nepřišel. K takovému velkému zpoždění musela mít velmi pádný důvod. Mohli tu ještě pár hodin čekat, ale to se už Yoshirovi nechtělo. Kdyby pro Ib mise byla důležitá, nejspíš by se tu ukázala, ale zdálo se, že ne. 
Yoshiro se obrátil ke dvěma členům čtvrté divize a ukázal za sebe palcem na bránu, kterou brzy projdou do světa lidí. 
"Vyrazíme," zavelel bez dalších slov se vydal k senkaimonu. Trochu ho trápilo to, že nedostal více bojově zaměřených shinigami, protože chránit dva mediky bude určitě vopruz, pokud dojde na nějakou akci. Potichu si pro sebe vzdychl a ještě než rozkázal strážným, kteří bránu hlídali, aby jí otevřeli, podíval se na Sayuri a Genmu.