Východní brána

Hiboru Baru

"Nedávno jsme byli na misi tímto směrem, na východě se nachází pohoří s jeskyněmi, do kterých bych ale radši nechodila, a dost neprostupná a nepřehledná džungle. Nevím ale, do jaké míry je tam bezpečno," řekla. Když to dořekla, uvědomila si, že to asi moc chytré nebylo... ale byla to informace o terénu, i když téměř nicneříkající, tak snad jí to kapitánka nebude mít za zlé.

Hideki Kanegawa

pozorně poslouchal probíhající rozhovor. Skupina byla již kompletní a tak byl čas na rozebrání mise. Připomínka fukutaicho 13. divize byla vskutku k věci, jen mi trochu nešlo do hlavy, proč jsme se tedy sdružovali zrovna u východní brány. So-taicho zcela jistě věděla, že na východ se tedy nejspíše nepůjde...
Po incidentech z minulých dnů, drobné hádce a apelování na bezvýznamnou čest gotei 13 opravdu začal pochybovat, jestli už so-taicho není do starého železa. Proudy myšlenek nakonec šly dál a dál, až se dostaly do takového bodu, kdy se na chvilku pozastavil sám nad sebou a musel konstatovat, že už nejspíše bude zcela v pořádku... Duše se těžko mění... pomyslel smířlivě, zavrtěl hlavou a dál radši vnímal rozhovor.

Darui

Vstal jsem z kamene a pomalu jsem se kním přiblížil.Byl jsem nízko postavený člen oproti ním a tak jsem se i trochu bál ,abych náhodou neudělal blbost a chybu. Uhm.. lehce jsem odkašlal aby upřely pozornost protože i já mám návrh. Nervozita na mě byla plně vidět a já neveděl koho dřív sledovat při mluvení a pak jsem spustil. Nedaleko od tud jsem vlastnil pozemek s domem ,dříve tam chodili členové diviz i trenovat aby nabraly pár skušenosti jeto celkem rozlehlá plán a jsou tam i lesy na severu. Možná by jsme to tam mohly omrknout .. řekl jsem nervozně a bylo to namě znát ,ale na druhou stranu jsem to řekl i rázně

Baru

pohlédla na Daruiho jako na naprostého blázna.
"Ale účel téhle mise je právě to, aby naše náhradní stanoviště bylo pokud možno daleko a co nejhůř nalezitelné!" poučila ho ochotně.

Darui

Daleko to je , a jak jsem říkal jsou tam i lesy a trochu zasypané podzemní cesty. Zabrbral jsem si spíše sám pro sebe a pak jsem se otočil a odešle jsem od té skupinky,zase ktomu kameni jako idiot který radši bude mlčet a nic neříkat a sednul jsem si do trávy a vyčkával až teda něco vymyslej.

Hideki Kanegawa

se zavřenýma očima stále poslouchal rozhovor a musel dát za pravdu podkapitánce třinácté divize... Lesy na severu, to nám moc nepomůže... ale tak aspoň jsou návrhy. Ovšem, když o tom přemýšlím, geografie společenství duší je hodně členitá. Hory jsou na východě, severozápadě a horský masív se táhne až na jihozápad, leč tam by měly být i nějaké hluboké lesy, které leží právě před pohořím. chvilku se musel v mysli odmlčet, jelikož si snažil vybavit nějaké specifické rysy krajiny. Pátrali především po rozlehlejším jeskynním systému, či nějakém skalním městě. Být šéfem knihovny je mnohdy k užitku. pomyslel si s úšklebkem a snažil si v hlavě vybavit nějaký záchytné body. Jeskyně... jeskyně... strategicky a logisticky výhodné pozice... jeskyně... chvilku se snažil vybavit jemu dostupné mapy. Záblesky se náhle spojili do jednotné mapy... Severozápad... v horách, jeskynní systém, musíme pouze zdolat les. informační záplava ho náhle smetla jako sněhová lavina. Pootevřel oči a zadíval se po skupině, která výjimečně mlčela... rozhodl se tedy narušit ticho.
Pokud mé informace jsou správné, na severozápadě se spojují dvě velká pohoří. Vrásnění tam vytvořilo poměrně velmi zajímavé přírodní útvary, mezi kterými je i určitý systém podzemních chodeb, které by dle mého skromného názoru posloužily přesně našemu účelu. samozřejmě si věci, jako cesta a podobné nepamatoval, resp. je neznal, mimo Seireitei byl jen výjimečně. Nejdále byl právě při minulé misi a ani tam se moc daleko nedostal.CHtě nechtě si nad tímto problémem musel povzdechnout. Jediný problém bych viděl v tom, že tyto informace jsou čistě teoretické. Mapy se nachází v desáté divizi.

Tomisura Raiden

Tak jsme se sešli pokecali a nakonec jak jsem mohl tušit promluvil bývalý majitel naší knihovničky Hideki. Začal popisovat jakési místo na severozápadě. Něco mu to připomene a tak se začne ve vzpomínkách.

... Malá skupina skupina Shinigami se pohybovala směrem úzké soutěsce. Okolní prostor se nezdál někde blízko Seireitei v dálce byly vidět vysoké skály. Náhle se za skupinou objevil jiný Shinigami... vypálil po nich jakési Kido. Skupina se rozdělila... pouze jeden člen dostal zásah tím Kidem a zůstal ležet na zemi. Narozdíl od ostatních měl na hlavě sakkat... Neznámý útočník k němu přistoupil a hlasitě se zasmál. V tu chvíli se muž se sakkatem probral a udeřil útočníka zákřně do rozkroku. Nepokoušej se nás již ohrožovat! Pak zmizí za pomoci Shunpa.... Chvilku na to je již celá skupina v jaké si soutěsce... sem tam byl otvor hluboko do země. Náhle se před nimi otevře kruhové údolí ukryté ve vysokých skalách...

Otevře prudce oči a promluví k ostatním. Mám to... Hideki díky vám jsem si vzpoměl. Asi před 100 lety jsem byl na misi jakožto 3rd Seat 6. divize. Narazili jsme na severozápadě na soutěsku vedoucí do rozsáhlého údolí obehnaného vysokými skalami. Ta soutěska byla dobře skrytá a sem tam byl nějaký vstup do země, což by odpovídalo popisu. Pak se ovšem zasekne. Zapoměl přesné umístění toho místa. Ví jen že to bylo na severozápad, ale kvuli pronásledování si cestu tak nějak nepamatuje. Nervozně proto otevře pusu a promluví s nervozním úsměvem.... Jen jsem zapoměl cestu. Jestli souhlasíte zkusil bych hledat tím směrem. Poupraví si Sakkat a čeká na vyjádření skupiny.

Hiboru Baru

se nevyjadřovala, byla ochtna jít kamkoli, kam zavelí kapitáni. Sama se mimo Seireitei moc nedostala, takže jen těžko mohla posoudit, který směr je lepší, když to téměř nikde neznala.

Sai Kazuma

Byl jsem už blízko východní brány... Je malá pravděpodobnost, že ten zámek, nebo co to je, bude sídlo toho rodu Takagashi... Ale nic za to nedám, když se tam kouknu. Pomyslel jsem si při cestovaní shunpem... Bránou jsem doslova proletěl a ani si nevšiml, že tam někdo stojí. Takže... Tamhleto by mělo být ono... Cestou jsem si držel levou rukou klobouk, aby mi neuletěl. Zajímalo by mě, kde nakonec ten Mura-kun bude..

Kasumi Haruka

To jsou mi ale návrhy. Pomyslím si a poslouchám, co koho napadlo.
Nápad od Hiborufuku-taicho se mi zdál ne příliš dobrý. Sic, tím, že je tam údajně nebezpečno, by to byla dobrá zbraň proti nepříteli, avšak, i proti nám. Proto jsem pro sebe rázem tento návrh zavrhla.
To co navrhl člen, kterého jsem tady ještě snad jediného neznala, se mi taky nezdálo.
Avšak, nad Hidekiho nápadem jsem se už déle pozastavila. Konečně něco, co se mi zdálo dostatečně reálné a navíc pro nás v celku výhodné.
Dobře... Zdá se mi, že nejlepší by bylo prozkoumat to na tom severozápadě. Obrátila jsem se na Hidekiho. Byl jsi kapitánem 10.divize. Zajisté se tam orientuješ mnohem lépe, než kdokoli z nás ostatních. Takže, když tě teď pošlu, pro ty mapy, předpokládám, že budeš co nevidět zpět. Bylo by bláhové se vydat na takové místo bez mapy. A když víme, kde hledat, proč jí nevyužít.

Hideki Kanegawa

Prudce protestoval... v mysli.
Já vám dám pošlu... požádáte mne!!! abych tam došel... byl JSTE... orientujete!... každopádně, že já něco říkal. pomyslel si otráveně a chtě nechtě se musel na kapitánku zamračit. Ale... v základu je to pravda, měl bych být zpět nejrychleji. s tímto a mírným povzdechem zmizel v prachu, který rozvířilo shunpo.

Edit kvůli double postu...

Hideki Kanegawa

byl tedy za chvilku zpět. Tedy, myslel, že je to chvilka, čas v archivech ubíhá naprosto jinak než obyčejně. Přešel k dvojici kapitánů, předložil jim mapu, ukázal cíl, ke kterému by tedy měli směřovat a vysvětlil jim cestu... po které vlastně nikdy nešel.

Baru

se vůbec nepokoušela se na mapu taky podívat, aby se orientovala, kdyby se náhodou od skupiny oddělila. Věděla, že by to bylo k ničemu... její orientační smysl byl nevalný. Byla větší šance, že dojde tam, akm potřebuje, když půjde naprosto náhodným směrem, než když se vydá podle nějaké mapy, kterou si co nejlépe prostudovala... to už měla vyzkoušené.

Kasumi Haruka

K mému překvapení byl Hideki zpět za chvilku i s mapou. Dobrá práce. Prohodila jsem k němu a pokynula jsem děkovně.....
Křížem krážem jsem pozorně zkoumala mapu.
Severozápad.... Východ.... les... cesta... hory.... Ano, tady... a když by tady.... jo... to možná... Přemýšlela jsem a jen očima jsem si vyznačovala cestu.
Tak budiž. Řekla jsem nahlas. Vydáme se tudy na sever, skrze Rukongai. Na jeho konci pak půjdeme cestou směrem na západ a pak do hor. Ukazovala jsem při tom cestu na mapě. Takže, není li něco někomu jasné, otázky sem, jinak můžeme vyrazit.

Raiden Tomisura

Když se Hideki vrátí i s mapou tak se nad ní společně s ostatními sklonil. Hmm... z mapy to nepoznám. Uvidíme až tamtudy budeme procházet. Usmál se a pak kývl na Hidekiho. Dobrá práce. Nech tu mapu u sebe... budeš náš mapař. Následně se otočil k bráně a kývnul. Tak jo lidi směr máme. Teď jen hodně zdaru a snad splníme náš úkol. Poupravil si Sakkat a jeho Haori mírně zavlálo ve větru. Takže jak řekla Haruka-taicho, míříme na konec severního Rukongaie. Zauvažuje jestli bude cesta Rukongaiem zrovna ta nejlepší. Nakonec pokrčí rameny a výjde skrz bránu ven, pobrukujíc si jakousi písničku.

Hiboru Baru

se zvedla a bez řečí následovala kapitána do nitra Rukongai. V duchu se přistihla, že se modlí, aby tahle mise dopadla lépe než ta předchozí, která tady taky začínala. Ovšem ta začínala docela jinak... Kdyby už jen proto, že svítilo sluníčko. Teď v ulicích Rukongai ležela chladná mlha...

Sai Kazuma

Po nějakém tom času sezení na lavičce v Rukongaii mě to přestalo bavit a rozhodl jsem se zatím vrátit do Seireitei, protože jsem začal mít strašnou chuť na energetický drink o kterém jsem věděl, že se mi pěkně chladí v lednici... Přestal jsem raději myslet nad tím dopisem, co jsem získal a mám ho zrovna v kapse... Myslel jsem na úplně jiné věci a zrovna na to jestli bych si nedal udělat nějaký šílený účes, nebo možná nabarvit vlasy a nebo možná... Raději nic... Šel jsem zpět do Seireitei východní bránou kterou jsem už prošel a chystal si to namířit přímo pro drink který čeká jen a jen na mě.

Sai Kazuma

Dost mě překvapilo to co se tu všechno dělo... Chvíli jsem tu nebyl a už je tu nějaké divné reiatsu, golem a vypadalo to že se tu někde bojuje... Hmm... myslím, že drink musí počkat. Teď by mě spíš zajímalo co se to tady děje... teda možná proč se to tu děje... Asi se zeptám toho tzv. Golema... Připadalo mi že je to docela dobrý nápad a něco bude o tomhle, co se tu děje vědět... Vždy je lepší si udělat nějaký ten menší přehled o situaci... Taky mě trochu zajímalo proč utíká. Tak jsem se vydal za ním.

Kunimatsu Fujikage
Cestou z Rukongai jsem došel až k Východní bráně kde mě malem trefil šlak panoval tu celkem zmatek.Takže reimei si nedá pokoj jo ?! Asi jich budu muset pár zmrzačit.V duchu jsem si zanadával a začal jsem se soustředit na reiatsu.Podivné reiatsu jsem cítil u sídla rodu Kuchiki vydal jsem se tedy tam.

Sai Kazuma

Zahlédl jsem jak někdo jde k tomu sídlu Kuchiki a zastavil se... Nějak mě přešla chuť se někoho vyptávat a raději jsem změnil směr k sídlu rodiny Kuchiki... Raději si zjistím sám co se tady děje... Než bych se zase s někým domluvil tak to by trvalo... Po tomhle jsem ještě přidal na tempu abych tam byl co nejdříve.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Takagashi Takara

Ach, Smrť, počuješ to? To tvoje budúce deti spievajú ti árie... Nesmieš ich sklamať... Ten zmätok a chaos, v ktorom sa budú utápať, tie temné vody, do ktorých sa čoskoro ponoria a už ich nikdy nepustia na svetlo sveta... Už to prichádzalo. Duše spievali si vlastný requiem v myšlienkach na vlastnú smrť a strach im poskladal libreto. Už čoskoro potiahneme v tieni mračien vojny položiť vlastné životy za sny iných... Nikto vás tu chlácholiť nebude. Pretože každému zoviera obava srdce natoľko, že všetká krv sa presúva z rúk a celého tela do nôh, len aby mohli ujsť... A tí odvážnejší? Naivne dúfajú, že ich meno bude dnes niesť titul hrdinu.

Postávala som a pokojne sledovala ruch navôkol. Neobťažovala som sa nosiť rovnošatu Shinigami, preto si ma mohol niekto pokojne zmýliť s nejakou nafintenou slečinkou, čo tam len tak so sadistickým kľudom čakala na posledný rozsudok. Shoriko za pásom obi túžila po krvi preliatej za pomstu. Dnes jej to doprajem. Dnešok je totižto aj jej dňom.

Yoshiro

Dorazil na místo a postavil se před všechny ostatní shinigami, co tam byli. Otočil se a prohlédl si všechny, co tam byli. Někteří vypadali celkem vyděšeně, což Yoshiro chápal. Věděl, že spousta těchto mužů a žen tu dnes zemře. Yoshiro a další kapitáni museli dělat vše pro to, aby byl počet padlých co nejmenší. Atmosféra byla tak napjatá, že by se dala krájet. Bolestivé výkřiky obyvatel Rukongaie tomu moc nepomáhaly. Yoshiro se znovu otočil a čekal, kdy zahlédne nepřítele.

Suki Taiketo

Přiběhla k Východní bráně jak nejrychleji dovedla. Sukina hlava se přitom otáčela všemi směry a vyhlížela Hitsuta nebo Kyouheie. Měla o ně strach a nejen o ně ...O všechny, na kterých jí záleželo a kteří dneska možná padnou. Sama si nemohla být jistá, jestli zrovna ona přežije, ale snažila se na to nemyslet. Přeci jenom nebyla to pozitivní myšlenka, jež by jí mohla nějakým způsobem pomoct..
Potom, co se vydýchala, zkontrolovala jestli má vše, co potřebuje. Prsty si pak jen prohrábla záplavu svých dlouhých hnědých vlasů, které si rychlými pohyby svázala do dlouhého copu. Nakonec to všechno završila nasazením vážného doslova kamenného výrazu, hledíc do dálky. Hruď se jí zvedala a ruce se sice stále třásly, ale její výraz prozrazoval, jak moc odhodlaná je.
V tu chvíli musela přemýšlet o smrti a byla si jistá, že není sama. Nebylo třeba se ani moc rozhlížet na to, aby člověk vidět to zděšení a strach, který zde panoval. Každý se bál o své blízké a v posledné řádě možná i o svůj holý život..
Suki myslela hlavně na bratry, pro které by klidně svůj život položila, protože v raném dětství to byli rozhodně oni, kdo byl smyslem jejího života.. Dále na rodiče, kterými nikdy nebyla úplně pochopena a uznávána v poslední řadě na všechny, které za dobu působení v 6.divizi poznala..
Kdybych aspoň mohla mít jistotu, že se nic nestane jim...Kdybych tak svůj život mohla vyměnit..Kdybych se mohla dozvědět, co ke mě cítí..
Myšlenky Suki letěly všemi směry a její filozofické úvahy tiše a bez diváku jen v její hlavě a nitru pokračovaly..