Tréninkové prostranství

Juichi

Stál som tam opierajúc sa o strom a uvažujúc nad tým, ako by som si to mohol skúsiť vyžehliť u Yuua. Keď som už myslel, že som prišiel s pár užitočnými nápadmi, odlepil som sa od stromu no nestihol som sa ani vystrieť a obrovské reiatsu ma hodilo späť o strom. Co, to?! Kto to?! prebehne my mysľou a skúsim sa pohnúť, ale márne, ani centimeter. Pohľadom som si premeral priestranstvo a dúfal, že to bol niekto z "našich" a nie sensei. Ale nikto sa netváril víťazne a sensei očividne nemala problém. Musí to byť ona, inak by sa musela tváriť aspoň znepokojene.Konštatujem. Potom zaostrím zrak na tie gule. Hlavou sa mi v milisekundách poskladá šialený plán, tak šialený, že by dokonca mohol výjsť. No niekto musí byť za hrdinu dňa. skonštatujem odovzdane a s panikou v očiach, ale rozhodne telom sa rozbehnem proti guliam. Dôležité je načasovanie, v správny čas musím obom uhnúť, najskôr smykom po zemi popod ne. Potom shunpo k sensei a zároveň musím začať zaklínať. Musí to byť Shakkahō, oh Fortuna ak to výjde budem ti nesmierne vďačný.s tým sa pokúsim uskutočniť môj plán. Začal som si mrmlať zaklínadlo popod nos a neprestával bežať proti guliam, dokonca som ešte zrýchlil ako som si upevnil presvedčenie Musí to výjsť, proste musí! Skĺznem sa po zemi, shunpnem smerom k sensei a napnutým hlasom, ktorý mi samozrejme preskočí, zakričím Hadō #31. Shakkahō!

Shin Toranaga

Poznal, že se mu Kyokko povedlo, protože měl stejný pocit jako prvně. Ted už si dával dobrý pozor, aby nedělal žádné prudké pohyby, jelikož veděl, jaké následky by to mohlo mít.
Vůbec se mu nelíbilo, že ted o boji nemá přehled. Hado?! Ucítil zvýšení reiatsu u jednoho z komické dvojky i když si tím nebyl úplně jistý.
Opatrně proto vyšel z kouře a obklikou si to zamířil k sensei, tak aby se k ní dostal ze strany z slepého úhlu. Zatím nic nedělal, aby se neprozradil a dokonce zpomalil i své dýchání. Nesmí mě odhalit předtim, než se k ní dostanu dostatečně blízko...jinak je to v tahu... Pomalu se šinul kupředu.

Yuu Kazuki

Když se přemístil tedy o pár kroku dál k Akimu a Ib poslouchal vše co se dělo v okolí, všechen hlas. Stál tam jak poleno a nic zatím nedělal, ale v ten okamžik jsem uviděl Juichiho, jak jde do protisměru k těm koulím. ''Co to děla?'' řekl chechtajícím hlasem a díval se na Juichiho. Divil se, že ke konci zařval hado a byl nedočkavý jak Juichimu to nevyjde. ''Hehe...bum..bum..'' radostně se řehtal. A očekával na místě.

Juichi> Měl jsi co dělat, aby jsi se shakkahu od sensei vyhnul hned poté, co zkončil nápor reiatsu. Ale zázrakem se ti to podařilo. Potom jsi tedy začal zaklínat a bežel přímo k sensei. Díky tomu že jsi nesrozumitelně mumlal nevěděla co chystáš. Když si se tedy shunpem přesunul k sensei, připraven vypustit shakkaho, tak se stalo něco neočekávaného.
Jakmile sensei uslyšela číslo chystaného hada, skrčila se, aby byla mimo let kida. To jí ovšem nepomohlo, protože díky zkomolení zaklínadla se tvoje shakkaho rozdělilo na stovky menších, které se rozletěli všemi směry.
Tvoje dlaň tedy byla lehce popálená.

Yuu> Když vlna adrenalinu pominula, ucítil jsi bolest v noze. Když si se na ní podíval zjistil si že dostala přímí zásah tím shakkahem, kterému jsi se shunpem pokoušel uhnout. Mohl jsi na té noze stát, ale neskutečně tě to bolelo. A aby toho nebylo málo, teď na tebe ještě letěla menší skupinka červených kuliček, připomínajících korálky.

Aki,Ib> Byli jste světky prvního shakkaha, použitého ve stylu zábavné pyrotechniky. Ovšem s mnohem bližší vzdálenosti, než by jste si přáli. Tak jako na všechny v okolí, i na vás letěla skupinka červených korálků.

Shin> Tvoje plížvá akce byla dokonale promyšlená, ovšem ohrožena desítkou červených korálků které proletěli kolem tebe. Kdyby sensei nebyla zaměstnaná výbuchem a ty nešel ze slepého úhlu, mohla by si tě všimnout.

Rin
S úsměvem na rtech se ladně uhnula potenciálnímu shakkahu, to ovšem nebylo jedno a neletělo jedním směrem tak jak mělo. Místo toho jich byli stovky, a letěli všemi směry. Z bezprostřední blízkosti to tedy byl přímí zásah polovičním shakkahem.
Tohlenebylo špatné. Řekla Juichimu, poté co si prsty přejela lehké popáleniny na obličeji. Jen co zase vstala namířila na Juichiho dlaní. Hado no. 33 chvilkovou odmlkou dala Juichimu poslední možnost bezpečně se vzdálit. Sokatsui

Yuu Kazuki

Po chvílce jsem ucítil znova bolest, tentokrát v noze. Podíval se na svou nohu. ''Do pr***e zásahl mě shakkaho! Juichi jeden...'' nestihl říct celou větu poté bolesti, kterou má. '' Ale musím uznat, že mu to vyšlo, ale stejně je to cvok '' dodal. Díval se na všechny ostatní, protože nemohl přece jen on schytat tuhle ránu a zdá se, že jsem nebyl sám v útocích. Na Yua se blížily červené korálky, možná už neměl teď žádnou šanci, když má skoro jakoby jednu nohu. ''Hm? Zase? Ubohá noha.'' A překrořil k dalšímu kroku. Jeho dalším krokem bylo.
Bakudō # 8. Seki
A čekal na místě věděl, že ho ta noha zraňuje.

Aki Maki

Pohotově zareagoval. Věděl že nemůže použít nějakou bariéru na obranu a tak prostě chytl Ib a shunpem se přemístil nad bojiště, kde nebyl dosah Shakkaha. Rozhlédl se po bojišti, Ib měl stále přehozenou přes rameno."Vypadá to že se nikomu nic nestalo.." Informoval ji a volným pádem letěl k zemi. Kousek od země se zastavil a jako po neviditelných schodech udělal tři kroky dolů a byl na zemi. Ib pustil zpátky na nohy. "Hej kámo, to bylo hustý..!" Zařval na Juichiho a zvedl palec na ruce jeho směrem. Na tváři měl úsměv.

Zamrkala, keď zrazu začal rozprávať o tom ako on začínal a tak. Pozrela sa naňho a počúvala ho. Prikývla na jeho slová, že ich vypočula a nebola myšlienkami mimo, ale zase k tomu nič nepovedala. Nevedela čo a aj keby mala niečo na jazyku, určite by to nestálo za vyslovenie. Keď sa jej spýtal, že či veľa toho nenarozpráva, tak tiež zase len prikývla. Potom sa pozrela pred seba. Niečo červené na nich letelo. Postavila sa, žeby tomu nejako uhla, ale Maki bol rýchlejší. Ani nevie ako a ocitla sa na jeho ramene a on ostal stáť vo vzduchu. Tak to bola ešte kapitola, ku ktorej sa nedostala, takže bola celkom zmätená a prekvapená. Potom sa však dostal späť na na zem a ju si zložil z ramena a na zem postavil. Pozrela sa na Makiho a potom sa pozrela smerom k chlapcovi, na ktorého kričal. Nič nevravela, len sa naňho dívala stále trošku zarazene z toho všetkého čo sa teraz stalo.

Aki Maki

Pohlédl na Ib. Nakonec se rozhodl promluvit. "Omlouvám se za to unesení, byl to takovej reflex..." Pravil s úsměvem na tváři. Potom se koukl na sensei a ostatní studenty. Napadlo ho že by ten klučina z tohohle mohl udělat rovnou novou techniku! Potom se praštil do čela za jeho debilní nápady.

Juichi

Stál som tam a v zlomku sekundy sa mi na tvári aj v hlave vystriedalo prekvapenie, že som uspel, nadšenie a šťastie z úspechu, hoci aj nie valného, cez bolesť z popálenín opäť k panike z toho, že raz opäť som pod útokom. Utiecť ma vôbec nenapadlo, v hlave som mal tmu, automaticky a zúfalo som päsťou udrel tam, kde stála sensei a vykríkol som Bakudō # 8. Seki a gulička sa mi vytvorí pred rukou, ktorá smeruje k senei Určite to sensei neodpáli na mesiac, ale aspoň by jej to malo zabrániť použíť to Hado

Shin Toranaga

Zadržel dech a nehnutě stál, zatímco kolem něj prolátalo jedno shakkaho za druhým.
No tak! At mě to netrefí, jinak bylo tohle vše k ničemu. Měl ale štěstí a hado vždy proletělo jen těsne kolem něj. Když pak ten ohnastroj přestal, dal se Shin opět do pohybu, přitom opatrně vytáhl svou zanpakuto z pochvy a začal téměr neslyšně zaříkávat. Přibližoval se k sensei stále z jejího slepého úhlu a v okamžiku, kdy vypálila Sokatsui, přiložil svou zanpakuto špičkou těsně k jejím zádům. Hned na to položil svou ruku na čepel.
Bakudō no 39. Enkōsen. Zašeptal a doufal, že by jí v tomhle úhlu mohla žlutá energie z bakuda zasáhnout jako cirkulárka.

Zamrkala, keď ju Maki vytrhol zo zamyslenia a vlastne aj z menšieho šoku a pozrela sa naňho. Najskôr sa jej zdalo, že si tie slová len predstavovala, ale usmial sa, takže to asi naozaj povedal. Zavrtela len hlavou, že sa nič nestalo. Ostala pre istotu stáť vedľa neho. Keby ju nezobral a neutiekol pred tamtými vecami letiacimi preč, tak je si istá, že by tomu neuhla.

Yuu> Seki opravdu bylo použitelné proti projektilům. Ovšem kdyby jsi byl trochu více znalý v kido, byl by jsi na pochybách, jestli to odrazí úplně všechno.
Naštěstí seki po odražení prvního vytvořilo dostatečný výboj aby zastavilo ve vzduchu ostatní korálky.

Juichi> Seki bylo na odrážení útoků nebo projektilů, ale rozhodně nyblo stavěné na proudy energie. Poté co tvoje seki vytvořilo impulz, kterým odráželo útoky a projektily, se sokatsui na chvíli zastavilo.

Shin> Enkosen bylo bakudo, takže nemělo žádný ničivý potenciál. Ovšem sensei teď byla uvězněná ve tvém enkosenu.

Shin Toranaga

Ani nevěděl jak, ale podařilo se mu chytit sensei do enkosenu. To je vážně super, ale ted nemám ani já volné ruce...a ty dva tam vypadají, že se dobře baví při svojí obraně. Takže co ted'? Neustále se soustředil na bakudo, aby bylo stále dostatečně silné, ale veděl, že na nějaké další čachrování s kidem už nemá a to se konečně k sensei dostal tak blízko. Blízko?....!
Náhle bez jakéhokoliv varování zaklonil prudce hlavu a poté jí vší silou vrazil Rin zezadu do její hlavy.

Yuu Kazuki

Yuu když udělal kido se začínal trochu modlit, aby ho to nezranilo a povedlo se mu to. Yuu stejně moc překvapený nebyl, ale měl tak trochu na male, když se mu povedlo Seki. ''  Mno...aspoň, že tak...'' oddychl si a usadil se hned na zem. Na zemi byl proto, protože byl z toho šoku a měl zranitelnou nohu. Nebyl sám se sebou spokojený, protože jen sedí a jen očekává, ale teď už mu nic nezbývá než souboj dokončit. '' Takže, očekávám od tebe Yuu, že aspoň uspěješ! '' řekl si sám pro sebe a přemýšlel nad tím co udělat. Sensei byla v pasti v kidu od Shina, tak to nechal na Shinovi a níž by věděl co právě udělal, protože bojoval právě Yuu svůj boj.

Aki Maki

Pohlédl na ni a usmál se. "Možná je dobře že toho tolik nenapovídáš, aspoň můžu povídat já a nikdo mě nepřerušuje. Samozřejmě jestli máš nějaké otázky ptej se. Mohou se týkat čehokoliv, teda v kidu se moc nevyznám." Při poslední větě si prohrábl vlasy a zahanbeně se usmál. To že neumí kido ho provází už léta.

Juichi

Super, vydržalo to. pomyslel som si. Ale následne sa mi skoro Seki vymklo z rúk. Nemal som moc na výber. Musel som zdrhať. Sensei bola uveznená a ja som mal snáď šancu ustúpiť. V tom sa mi podrazili nohy a ucítil som vyčerpanie z odrazenia útoku sensei. Nechcel som sa ale položiť na zem a zavadzať. Noták, aspoň... jeden... krok povedal som sebe aj v mysli a z posledných síl som sa shunpol zo scény. Avšak sily ma zradili a tak som namiesto zastavenia jednoducho spadol v plnej rýchlosti na zem a urobil pár hrdinských kotrmelcov než som pristál na boku a šmykom zastavil o strom. Namieste som zavrel oči a zhlboka oddychoval. Miestami som určite zaspal. Ale aspoň sluchom som sa snažil vnímať čo sa deje okolo mňa.Nechávam to na vás, borci. Povedal som než som ztvrdol.
__________
Post Scriptum
Odchádzam na do nedele 14teho mimo sieť. A nechcel som spomaľovať dej.
Berte to prosím ako oficiálnu ospravedlnenku, keďže som nenašiel topic na niečo podobné.

Juichi> Tvoje manévrování se drasticky změnilo ve chvíli, kdy sokatsui opět pokračovalo. V jeho cestě nebylo nic, jen ty. Takže když jsi se nakonec oběvil u stromu, měl jsi nesčetné množství popálenin, které jsi už ale nevnímal, protože jsi omdlel.

Shin> To co jsi udělal by byl dobrý nápad proti komukoliv na stejné nebo menší úrovni reiatsu než máš ty.
Takhle jsi akorát přímo zasáhl sensei do hlavy. Což bolelo více tebe než ji.
Očividně si z toho nic nedělala kvůli tomu, že právě osmahla jednoho žáka.

Rin
Tohle není dobré. Řekla v klidu.
Poté se zapřela, trochu obtížněji narovnala, čímž schodila enkosen, a přesunula se k Juichimu.
Změřila mu tep a kývla na Akiho, aby jí pomohl.
Dnešní lekce končí. Výsledky čekejte do zítřka v sekretáři. Prohlásila ke všem zbylím přítomným studentům. A začala odnášet Juichiho na ošetřovnu.

Yuu Kazuki

Všiml jsem si, jak se Juichi objevil u stromu a hned na to omdlel. Yuu se jen díval a nic už nezmohl. ''Heh..dobře mu tak.'' Prohlásil a choval se jako by nic neřekl. Na Shina se zrovna nedíval, ale doufal, že se něco stane strašného. Pak Rin uviděl, jak se přesouvá k Juichimu na pomoc. ''Hm.'' Řekl a seděl pořád na svém místě. Yuu konečně uslyšel to, co opravdu chtěl slyšet a zareagoval na větu Rin. ''Konečně! Ha..ha.'' radostně řekl, vstal ze země a pomalou chůzi se vydal směrem jako Rin....

Aki Maki

Kývl na sensei a šel pomalu k Juichimu. "Netahejte se s ním..." Pravil a ihned Juichiho zvedl a hodil si ho přes pravé rameno. "Takže směr 4. divize?" Pohlédl na sensei. "Jdete někdo s námi, nebo už se každý vydáte vlastní cestou?" Otočil se a usmál se na ostatní. Jeho úsměv však věnoval jedné osobě více.

Yuu Kazuki

Yuu, když šel tím samým směrem jako Rin se najednou ozval Aki a po chvíli Yuu zareagoval. ''Mno..když už jdu, tak jdu tedy s vámi. Rád udělám nějaký ten humor pro Juichiho.'' Řekl a při svoji větě se začal smát a šel tedy pomalým tempem za nimi.

Rin
Byla ráda za Akiho pomoc, ale do čtvrté divize se studenti nenosí.
V akademii je ošetřovna. Řekla Akimu, kam s pacientem a poté pohlédla na yuua přísným pohledem.
Nemyslím si že se tak brzo probere.
V tu chíli to všichni na prostranctví pocítili. Rin s Akim jako první ještě z dálky, takže měli čas zareagovat.
Ať nejdou sem! Problesklo hlavou Rin předtím než dva kapitáni vstoupili na prostranctví.
Všem studentům to připadalo, jako by se k nim blížilo samotné slunce z jedné a černá díra z druhe strany
Bakudo no.26 Kyokko! Pronesla Rin instinktivně jakmle zahlédla kapitány.
Všichni ke mě! Dala rozkaz všem studentům, aby se šli chovat před tou procházející supernovou reiatsu.

Yuu Kazuki

Táhl se za Akim a sensei Rin, ale v tu chvíli se Yuu cítil nějak divně. Zdá se, že mu ze žaludku lezlo nablití. Zřejmě si myslel, že to bude asi veškeré zranění, které dosáhl. Pak si všiml, jak s pomalovali a uslyšel sensei Rin, jak odpověděla Akimu, kam s Juichim. V tu chvíli Yuuovi proběhla husí kůže po celém těle. '' Eh? Co se děje? Co ten výraz? '' ozval se, žaludek se mu hrozně hýbal a malém to ze sebe všechno dostal.
O chvíli si Yuu něčeho všiml, spíše pocítil. Něco moc obrovského. A k tomu ještě se mu hůř udělalo. Poté uslyšel sensei Rin, jak pronáší kido. ''Eh?'' a dorazil k Rin.

Aki Maki

Pohlédl na Rin. "Jo vlastně.." Pousmál se nad svojí blbostí. Potom to ucítil. Dva kapitáni. Byl už poměrně zvyklí pohybovat se poblíž kapitána, takže to na něj nějaký extra vliv nemělo. Samozřejmě byl omámen jejich silou, ale neházelo to s ním. Ale uměl si představit jak na tom jsou asi studenti. Uskočil k Rin a druhou ruku téměř okamžitě přiložil na rukojeť svého meče. Pohlédl na studenty, usmál se. Doufal že jim tím trochu uleví.

Wilhelm Gure
Zatímco okolo probíhal souboj jsem ležel na zemi a relaxoval. Bylo mi řečeno, abych se nepouštěl znova do šílených akcí, tak jsem si řekl, že si chvíli poležím a zarelaxuji. Nakonec jsem otevřel oči, když se všichni seběhli jedním směrem.
Co se...? doříct jsem nestačil. Ucítil jsem dvě obrovské vlny energie. Již jsem se setkal s kapitánem trojky, takže jsem byl připravený na tu energii, ale teď jí bylo skoro dvakrát tolik.
Přetočil jsem se, vztal a napůl opile Shunpnul k ostatním. Kdo to je? Zeptal jsem se osoby, do které jsem možná vrazil. Nebyl jsem si jistý. Stále jsem byl trochu mimo z toho nárazu energie.

Izumi Razaki

V tu chvíli se ale bez jakýchkoliv speciálních efektů, či zvýšeného spirituálního tlaku, či čehokoliv jiného objevil kapitán 3. divize. Zcela vyjímečně dokonce i své svém haori, vlastně zcela poprvé. Veškerý tlak v okolí zmizel z jeho příchodem...

"Zdravím vespolek... doufám, že neruším nic důležitého, ale přišel jsem si pro člena svojí divize... moje dokumenty ukazují, že už odsud měl být dávno venku, a ty nelžou nikdy... takže? Nějaké námitky? Ne? To jsem moc rád..." dokončil jsem monolog, který ani vteřinku nenaznačoval, že bych snad vyžadoval nějaké odpovědi, či reakce a to i přes to, že byla výslovně položena otázka.