Seireitei

Izanagi Kentaro

Rozhodl se vstoupit do tajného strategického centra. Při vstupu mu okamžitě salutovala profesionální stráž vybraná jím samotným. Po dlouhé chůzi ještě delší chodbou došel k hlavním dveřím, které velice jemně otevřel, aby nenarušil klid stávající porady stratégů v dolním patře. Zasedl do jím zřízenéhé křesla v hlavní síňi, kde si udělal pohodlí. Možná až velkého rázu, protože začal opět usínat. Přirazil si klobouk víc na obličej, aby zakril očka, která pomalu začal zavírat. Připadal si jako král, král jedenácté divize, který se právě rozhodl usnout.

Hiboru Baru

Stála a pozorně poslouchala kapitána, jenže se zdálo, že ani tak závažná věc, jako smrt jeho zástupce, která ještě teď vháněla i jí slzy do očí, ho nepřivedla k rozumu. Při poznámce o Kyouheiově koloně jen zaskřípala zuby.
"Taichou, jak můžete žertovat ve chvíli, jako je tato?!" rozhořčila se a podívala se na něj káravě, ovšem ještě daleko více ji šokovalo, když kapitán promluvil o její postavě, chtěl tím snad říct, že si ji vybral kvůli vzhledu a ne kvůli tomu, že se domníval, že se hodí na post vicekapitána? To ji vysloveně pohoršilo, ani ty přívlastky, které předcházely, mu moc nepomohly. Zamračila se. Takhle si nepředstavovala kapitána divize na svém místě. Ale ona tu nebyla od toho, aby to soudila. "Jaké schopnosti máte na mysli?" zeptala se opatrně.

Yoruichi

Poděkovala jsem Razakimu a honem rychle za ním zavřela a zamkla dveře. Když jsem se otočila, naskytl se mi pohled na měkkou postel, která svým vzhledm lákala k ležení. Tu nabídku jsem prostě nemohl odmítnout. Šup a kapitánský plášť byl dole. Já opět jen v noční košilce zachumlaná až po uši v posteli. Než jsem měla v plánu usnout, chtěla jsem přemýšlet nad tím, co napíšu do hodnocení divize. Ovšem únava po ránu byla větší a vyhrála nade mnou s velkou převahou. Z mého pokoje se začlalo ozývalo jen jedno písmenko a to. Zzzzzzzzzzzz.

Akio Ukitake

Jak??Protože i za Krutou zimou čeká nádherné jaro...To si opravdu myslíte že je mi jedno že Mizuki zemřel??Nejradši bych se zpil do němoty a nerozvážně šel do Hueco mundo pobíd pár stovek těch....sviňáků.Z jeho hlasu jde vidět že ho ztráta podkapitána vzala víc než to vypadá.Avšak má pozice kapitána mi tento luxus neumožňuje.Pak se zvedne ,zlost zjeho hlasu vyprchává.Takže Baru..jde mi o schopnosti-Jan umítabojovat se zanpakuto...jak si s ní rozumíte..co kido léčení a shunpo..jakákoliv speciální schopnost je vítána.Tentokrát se na jeho tváři i objeví úsměv a jeho hlas je opět normální.Svou bolest potlačí hluboko do sebe.

Raiden Tomisura

Vyšel jsem z podstřešních verand přímo na déšť a pozoroval oblohu. Mohly by být blesky. Zamyslel jsem se a pak jsem se podíval na Arinokiho. No mě dobře ale potřebuji sehnat nějakého Fukutaichoua a 3. Důstojníka. Zasmál jsem se a pak jsem si sundal "slamák" a nechal si do vlasů padat déšť. A co vy kapitáne? Jak jste na tom s divizí?

Mokuto Takahiro

Probudil sem se celý mokrý a levou půlku těla sem měl od bahna. Ksakru... Vstal sem a dal sem obličej směrem k nebi a dešťovou vodou sem si umyl obličej. Vstoupil sem do kasáren a šel sem směrem do sprch

Arinoki Kenkyoshou

To máš ovšem problém když nemáš podkapitána ani důstojníka...já jsem na tom z divizí dobře mám jak podkapitána tak důstojníka i nějaké členy navíc....a podívám se vzhůru k dešti..mohlo by začít pršet ještě víc..

Yoshiro

Procházel jsem dlouhou chodbou a sem tam si odzívl. V dálce jsem zahlédl postavu, která klepala na dveře od místnosti, kde před mým stěhováním byla kancelář. Uhum... Zaostřil jsem. Byl to Razaki, dříve třetí člen 3. divize a teď Více-Kapitán. Co tu sakra chce? Problesklo mi hlavou. Pak jsem si všiml těch papírů, co nese. Mah.. Změnil jsem směr cesty do nejbližší odbočky. Práci jsem se v poslední době vyhýbal jako čert kříži a Razaki v tomhle případě znamenal právě onu práci. To si tu Kapitán nemůže dát chvíli pauzu? Pomyslel jsem si a mířil ven z kasáren.

Razaki

Cítil jsem kapitánovu reiatsu...
To si dělá srandu? Ten blb Yoshiro mi chce utýct? Tak to né řekl jsem si
Začal jsem ho pronásledovat pomocí shunpo... Hodlal jsem ho chytit a když to nepůjde jinak narvu mu ten papír s grillem do chřtánu...
Byl jsem na něj naštvanej, kvůli němu jsem dělal tuhle hroznou práci...
Teď on komandoval lidi a já musel dělat papírování... za to jsem se mu vždycky smál...

Yoshiro

Vesele jsem si vykračoval k hlavním dveřím kasáren 6. divize. Stačilo pár kroků a byl bych venku. Věděl jsem, že tam prší, ale déšť jsem měl vždycky celkem rád. Teda až na to, že mi ničí účes, to mi dost lezlo krkem, ale byla to nutná oběť pro to, abych se vykroutil z toho nudného papírování. Pche.. Prej gril...Já jim dám gril.. Prohodil jsem jen tak do větru vítězoslavným hlasem s kapkou ironie. Co asi dělá Ken-chan? Napadlo mě. Včera měl tu oslavu..Určitě se zase ztřískal.. Představil jsem si Kapitána 11. divize Kentara, jak se válí bezmocně na schodech a v ruce drží flašku saké.

Razaki

Dopadl jsem před Yoshira
Ahoj Yoshiro, hádej co? Nesu ti papír... od naší kapitánky
Je to rekviziční formulář týkající se ... grillu... řekl jsem a zaskřípal zuby...
Hádal jsem že teď zmizí a já ho budu honit přes půlku města...
Nebo mě seřve, že ho otravuju a pak zmizí...

Izanagi Kentaro

Probudil jsem se a zjistil jsem, že jsem opět půlku dne prospal. V centru už byl celkem rozruch, plno shinigami již opustilo radu a začalo každodenní cvičení. Pootočil jsem hlavou a chtěl opět usnout, ale vypadalo to, že většině lidí by se další vyspávání svého kapitána moc nelíbilo. Opatrně jsem tedy vstal prohlédl znova místnost a ladným krokem vyšel z centrály. Stál jsem venku a zauvažoval o procházce po Seireitei, ta by totiž určitě nebyla namáhavá a nijak mě nevysílila. Vydal jsem se směrem neznámým, jelikož jsem téměř v chůzi spal, nechal jsem orientaci na svých nohou.

Kasumi Haruka

Ze slabého spánku mě po chvíly probudil menší záblesk následovaný hřměním. Vstala jsem ze žide a došla ke dvěřím, ty jsem otevřela, ale ještě než jsem odešla, prohlédla jsem si stůl na kterém byly již všechny vyřízené papíry. Zampřemýšlela jsem, a pak jsem odešla. Prošla jsem kasárnami, kde zatím nebylo moc lidí. Došla jsem na zahradu, kde jsem se opřela o zeď vedle dveří a dál jsem pozorovala déšť. Všude bylo stále takové to ticho, ale to mi vůbec nevadilo. Doufala jsem, že to bude začátek pěkného dne.....

Firel
Probudil jsem se na lavičce v kasárnách 5. divize s jednou knížkou na obličeji a druhou v pravé ruce.
Absolutně necítím tělo.
To mě dvě knížky o tajemství kida tak zmohly?!
Sundal jsem si knížku z obličeje a zjistil jsem že jsem jí už úplně dočetl.
Bezva.....
Vemu druhou a s tou to samé.
No,vypadá to že ty knížky nebyli na tak dlouho jak se kamarádi na akademii domnívali.
Knížky jsem si šel uklidit do pokoje,ani mě neudivovalo že je u nás věčně prázdno.Potom jsem se vidal ven z kasáren směrem ke kasárnám 10 divize.Doufal jsem že am najdu nějaké zajímavé knížky o kido.
Proč musí být kido tak neoblýbené.Není tu nikdo na pokec.Myslel jsem nahlas zesmutněle kračejíc oblýbeným deštěm.

Hiboru Baru

Když dal kapitán najevo zlost a smutek, překvapeně zamrkala a sklopila oči, nic už raději neříkala. Teď jí bylo jasné, že se pokusil o nepovedený žert, aby trochu zlehčil situaci, která pro něj byla velmi těžká, škoda, že jí to nedošlo o něco dříve. Hlavně se cítila velice hloupě, že ona, jejíž schopnosti ani názor na kapitána nebyly zrovna výstavní, by měla nahradit muže, na kterém Akiovi i celé jednotce tolik záleželo. Ne, nahradit ho asi nemůže, ale pokusí se vykonávat jeho funkci. Kdyby to bývala věděla, neflákala by tréninky! Ovšem na to bylo teď pozdě. Podívala se na kapitána a co nejjistěji mohla, řekla:
"Kidou zvládám dobře, i léčení, ale jsem spíše defenzivní typ, přímý boj s použitím zanpakutou... no řekněme, že ho nevyhledávám."

Shinichi Kuchiki

Probudil jsem se v sídle rodiny Kuchiki a šel se umýt.Asi zajdu na snídani k divizi 5 protáhnul jsem se a šel směrem k divizi 5.Když jsem tam došel tak se ptám:Je tady kapitán Kuchiki?,když neni tak tady počkám. Skočil jsem na střechu divize 5 a čekal

Akio Ukitake

HmmmPřejede si po tváři kterou si sice holil asi před čtyřmi hodinami,ale už teď cítil náznaky strniště.Takhle...to nemá cenu...vyzkousím si vás v praxi.Co vám nejde..se vás pokusím naučit...defenzivní typ...no..uvidíme.Pousměje se a zvedne se.Pak se vydá ke dveřím.Hurá na cvičiště...5ekne nehuréhozně.

Hiboru Baru

ztuhla a měla několik námitek, např. "Cože?!?!" a "To jakože teď hned?!", ale napadlo ji, že to se na budoucího zástupce kapitána příliš nehodí, tak raději mlčela, ovšem zbledla jako stěna a kapitána následovala, jako kdyby šla na popravu. "Taichou, já si jen dojdu pro zanpakutou," řekla přiškrceným hlasem. "Pak přijdu za vámi do doja," a zmizela do svého pokoje. Tam sebrala z poličky toho nenáviděného zmetka, tedy svůj meč, chvíli se rozdýchávala a poté vyrazila na trénink s kapitánem, o kterém si byla jista, že nemůže skončit dobře a pravděpodobně už dlouho shinigamim 13. divize nebude.

Suirou Kuchiki

Snídaně s bratrem sice ještě pokračovala, ale všechny ty nenávistné pohledy žen, že jsem jim zabral jejich místo vedle pod-kapitána Kuchikiho Yasumara, mě vyvedly z míry. Ty vražedné oči, které mě i tím nepatrným pohledem probodávaly, mi nedovolily ani zakousnout se do té voňavé housky, která na mě koukala jen asi deset centimetrů od mě. Raději jsem se zvedl od stolu, uklonil se a odešel jsem.
Cestou jsem se hodlal ještě zastavit v kasárnách desáté divize, protože jsem se chystal vyzvednout jeden spis z archivu klanu Kuchiki, který se tam nejspíše omylem zatoulal a zapomněl, ale něco mi říkalo, že ten maniak, tedy kapitán desáté divize, s tím spisem něco provedl.
Před kasárnami jsem natrefil na nového pod-kapitána, který vlastně nahradil bývalou pod-kapitánku, která si to z vlastní vůle přála, nevěděl jsem ani proč, ale často jsem se cítil, že je jí moje přítomnost nepříjemná.
Firela jsem pozdravil jenom úklonkem hlavou a vešel jsem do kasáren desáté divize. Celý od bláta, tudíž jsem to tam cestou trochu zašpinil a zanechal nepěkné fleky od bláta, dokud jsem se nedostal až před kancelář kapitána desítky, který by mi snad ten spis již mohl vrátit, abych se více nezdržoval a mohl ho vrátit do archivu rodiny Kuchiki.

Yoshiro

Ou, Razaki! Ukázal jsem na něj prstem. Jo, aha, papíry .... A gril. Chvíli jsem se rozhlížel a pořád divně máchal rukama před Razakiho obličejem, vůbec se mi nechtělo do nějakého papírování. Víš co? Nech mi to v kanceláři a já se na to pak podívám, jo? Mrkl jsem na Razakiho a zmizel dřív, než by stihl říct: ,,Zabiju tě, Yoshiro!". O pár minut později jsem si už vykračoval po Seireitei. Přes hlavu jsem měl přehozenou pravou půlku kapitánského Haori, kterou jsem stejně nikdy nenosíval přes rameno, nechtěl jsem prostě, aby mi ta blbá voda, o který jsem si vždycky myslel, že jí mám rád, nezničila můj dlouho připravovanej účes. Mířil jsem ke kasárnám 11. divize, chtěl jsem se podívat na to, jak vypadá jejich Kapitán po včerejší noci. *Splash* Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Nááádech, výýdech.. Podíval jsem se na svoji nohu.. Šlápl jsem do kaluže. Moje pravé chodidlo právě zjistilo, jak se asi cítí ponorka. Podělanej déšť.. Neprš, sakra! Vykřikl jsem, zvedl pravou nohu, zatřepal s ní a pak šel dál. S každým došlápnutím pravé nohy se ozvalo - *Splash*

Firel
Po nějaké době kráčení deštěm sem dorazil k obří bráně kasáren 10.divize.Cestou jsem přemýšlel o možných využití kido energie.
Otevřu dveře a tajemným zjěvem jsem dokráčel do kasáren 10. divize.
Knížky sem si ještě nepučoval...Jak to tu asi funguje. Uvnitř haly jsem nahlas zařval.
Je tu někdo?!
Potom jsem si všimnul kapitána který stál za mnou.
Dobrý den taicho.Jsem tu správně pro nějaké knížky?

Razak

Chtěl jsem namítnout něco
Neměl jsem šanci. Mohl jsem ho sice sledovat a velice snadno chytit, ale nehodlal jsem to dělat... Byl jsem moc unavený, promoklý a rozzuřený
Došel jsem zpět k jeho kanceléři. Prošel dveřmi nehledě na stav jejích zamknutosti a položil mu lejstro na stůl. Pak jsem zase odešel. Někdo za mnou něco volal, ale já jsem se nehodlal zastavovat. Musel bych vraždit. Hodiny strávené papírováním a obýháním lidí dostahovali neúnostnch hodnot. Došel jsem zpátky k sobě, dal si matku všech ledových sprch a šel zase spát. Snít o krásném slunečném dnu, kde největším problémem by bylo rozhodnout se, jaký drink si dám nejdřív...

Suirou Kuchiki

Jen jsem kývl hlavou na znamení souhlasu. "Archivy jsou otevřeny všem, ale toho papírování okolo," řekl jsem tiše, i když jsem papírování dělal pilně a vždy na čas, tak papírování ohledně archivu bylo i na mě moc.

Hideki Kanegawa

Při slovech Megu si připadal tak nějak trapně. Dneska... nebude dobrý den.
Otázku pro jistotu ignoroval, ještě do toho snad spadne víc. V hlavě se mu promítlo pár verzí výmluv, žádná mu ovšem nepřišla moc dobrá. Knížku mezitím zavřel a položil na hromadu. Kapituloval na veškeré složité výmluvy. No... nikdy nevíš, kdy se ti to může hodit. promluvil nepřítomným, nízkým hlasem a pomalu se dal do uklízení té kupy knih. Studium zase nepřineslo žádné stopy, většina knih se o ničem podobném nezmiňuje. Ani o tom, proč se kotlík vyskytl na akademii v době, kdy už měli všechny kotlíky být dávno roztaveny. Nešlo mu to na mozek.

Suirou Kuchiki

Prodral jsem se až do kanceláře kapitána desáté divize, kde jsem stanul ve dveřích a raději jsem tam také zůstal a opřel se o ně /o ty dveře/. "Kanegawa-sama, rodina Kuchiki Vás oficiálně žádá o navrácení veškerých zapůjčených knih z archivu rodiny." požádal jsem ho, nevěděl jsem, o které knihy jde, ale pokud bych je nepřinesl zpátky, padl bych v pohledu otce i rodiny ještě hlouběji.